V Praze 30. 3. 2016 – Na jedné straně potřeba upravit rámcové a následně i školní vzdělávací programy s ohledem na podporu inkluze v českých školách. Na straně druhé evidentní snaha státu zúžit oblasti vzdělávání regulacemi typu povinných přijímacích zkoušek a maturit. Protikladné tendence znesnadňují už tak v mnoha školách nepodařený přechod z jednotných osnov na systém vytváření vlastního vzdělávacího rámce.
Některé současné snahy ministerstva školství (jednotné přijímačky) nesou riziko paušalizace vzdělávání namísto rozvoje prozatím špatně zvládnuté reformy a přechodu na školní vzdělávací programy. Jejich legitimním smyslem je poskytnout školám prostor k tomu, aby hledaly vlastní cesty vzděláváním, a ty úspěšné následně využít jako modelové příklady. Hrozí, že mnoho škol bude – zcela v souladu s přáním rodičů – sledovat úspěšnost u přijímacích zkoušek, změní tím prioritu vzdělávání a smysl školních vzdělávacích programů se zcela vytratí. Ministerstvo školství, ale i zřizovatelé škol, by tento fakt neměli ignorovat, stejně jako by neměli ignorovat to, že velká část škol reálně reformou kurikula neprošla. Je třeba se i objektivně dívat na současné snahy revidovat RVP, ať už dílčím způsobem nebo celkově. Někde se změna nabízí (např. ICT, které je ve svém pojetí a obsahu již překonané), ale celkově je třeba úpravy provádět na základě analýzy toho, co učitelům pomáhá při tvorbě ŠVP, co je pro ně nesrozumitelné, vede k formálnosti apod., ne na základě nepodložených představ, rozhodnutí či lobbingu.
Zároveň je třeba najít smysluplný způsob, jak upravit rámcové a školní vzdělávací programy tak, aby bylo možné vytvářet na jejich základě individuální vzdělávací plány pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Zužování či paušalizace vzdělávacích výstupů takové řešení nepodporují, naopak jej přímo komplikují.
Doporučení:
Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Není možné v roce 2005 nastoupit cestu zvyšování vzdělávací autonomie a diverzity škol, během pár let si to rozmyslet a vracet se k jejich regulaci jen proto, že se reforma zdánlivě nezdařila. Jednak mnohde vůbec reálně neproběhla a jednak stát udělal pro její podporu skutečně velmi málo. Navíc s ohledem na proinkluzivní opatření je nutné školám umožnit přizpůsobovat obsah a formu vzdělávání žákům, ne naopak. “