Ad J. Kostečka: Dalmyránu aneb opravdu zpackaná maturita?

Publikujeme odpověď středoškolské učitelky Veroniky Valíkové (MF Dnes, 19. 9.) na text Jiřího Kostečky, který vyšel o dva dny dříve v témže deníku. I ten jsme původně publikovali na našich stránkách, ale byl na přání autora odstraněn. Najdete ho v MF Dnes z pondělí 17. 9. Text Veroniky Valíkové publikujeme v plném znění, v deníku vyšla jeho zkrácená verze.

Vážený pane kolego,

především dovolte, abych Vám připomněla, že „skandál“ kolem maturitních slohových prací spustili právě učitelé češtiny, ke kterým studenti chodili kvůli posouzení „nulových“ slohových prací. Kdyby byly slohy opraveny podle pravidel spisovné češtiny a nikoli podle šesti kritérií CERMATU, z nichž minimálně dvě (1A a 1B – naplnění tématu a útvaru) a možná i další dvě (2B – volba lexika, 3B – soudržnost textu) jsou poněkud subjektivně vnímatelné (jinými slovy, nelze je opravit červenou tužkou a existují pouze v hlavě hodnotitele), těžko by se rozzlobili i novináři a ministr školství. Právě češtináři na nedostatky v opravování slohů upozornili (a upozorňovali na ně dávno před letošní maturitou). Hodnocení slohů podle zákonitostí funkční stylistiky je poněkud sporné – funkční stylistika může dobře sloužit k třídění a rozlišování textů, ale aplikovat ji na maturanty a „nulovat“ jim slohy proto, že použili ve zprávě špatný čas či za dvě hodiny netrefili reportáž, to považuji za velký přehmat centrálního hodnocení jako celku.

Za ještě závažnější přestupek proti pravidlům „slušného“ a tvořivého psaní považuji fakt (který navíc potvrdily Š. Baumgartnerová a A. Kapustová v příručce Jak uspět MPP, novamaturita.cz), že byl student při psaní svázán i tezí. Pokud psal vypravování Jak jsem se stal pověrčivým, musel ve své práci dospět k pověrčivosti. Pokud si zvolil téma Svět je tuze malý a o náhody není nouze, nesměl dospět k závěru, že náhody neexistují. Toto považuji za zásadní omezování myšlení a tvořivosti a nemohu s tím souhlasit i z hlediska svého přesvědčení.

„Vzbouřená hysterie“ maturantů a jejich rodičů byla logická – veřejnost na tento způsob hodnocení nebyla připravena, školy nevydávaly opravené slohy, ba někdy ani originální texty (jen často nedostatečná hodnocení CERMATU) a některé písemky skutečně nebyly na pětku. S kolegy jsem přes léto opravila asi 17 slohů – z nich pouze jeden bych nenechala projít (některé visí na našem webu maturita2012sloh.cz). Z naší sedmnáctky u odvolání uspěli jen dva. Nyní mi většina „propadáků“ hlásí jedničky nebo dvojky. Toto považuji za „absurdní divadlo“.

Ještě slůvko k Vašemu povzdechu, že v maturitní komisi ministra Fialy není žádný češtinář, s výjimkou pana Hausenblase. Jistě, také mě to mrzí. Na druhou stranu, pan ministr problému pravděpodobně rozumí, vystudoval totiž v Brně obor čeština – dějepis. A česky umí rozhodně lépe než jeho předchůdce.

Veronika Valíková, učitelka ČJL