Cermat beztrestně střílí od boku

Sloupek z MfD, v němž Oldřich Botlík komentuje neochotu autorů úloh uznat i zjevné chyby v maturitních testech. Kromě už jinde zmiňovaných pochybení tu najdete zamyšlení o věcné podstatě jedné úlohy z českého jazyka, včetně pozoruhodné odpovědi z Cermatu.

Cermat dluží Davidu Rathovi sedmičku. Jeho zatčení odvedlo pozornost od hrubých nedostatků v koncepci státní maturity, její přípravě i realizaci. Zkouška už nás přitom připravila o řádově větší částku, než je ta, o níž se píše v souvislosti s možnou korupcí na středočeském krajském úřadu.

Sílí podezření, že všechna ta procenta propadajících před harmonizací a po ní, jedničkářů a meziročních posunů v úspěšnosti jsou hausnumera. Vždyť v Cermatu nedokázali vymyslet ani způsob, jak zjistit náročnost testu předem! A nastavili ji správně loni, letos, nebo vůbec ne? Víme už, že v obtížnějším testu z matematiky byla pokaždé jiná. Proč ale věřit, že ostatních testů se problém netýká? V každém rozumně náročném testu nějací maturanti neuspějí. Cermat ale nesmí střílet od boku, zda jich má být 5, 10, nebo 25 procent, protože vždy trefí tisíce mladých lidí.

Šlendrián zatím Cermatu prochází. Na lidi ve školství to má podobně demoralizující dopady jako nepotrestaná korupce na celou společnost. Ubíjí například sebejistota, s níž pracovníci Cermatu a jeho validační komise posílají do škol své nesmyslné „správné“ odpovědi a zuby nehty na nich trvají. Je za tím vším hloupost, zneužívání nekontrolované moci, anebo obojí?

Například v testu lehčí čeština vycházelo letos několik úloh z úryvků v černé kronice. Jeden zněl doslova takto: „Vandala, jenž v opilosti ničil vlakovou zastávku v pražských Kyjích, dopadli strážníci městské policie. Sedmnáctiletý mladík, kterého zadrželi opodál, společně s kamarádem házel kameny do skleněných výplní. Tak to alespoň mladík, jenž nadýchal bezmála promile alkoholu, sám přiznal.“ Požádal jsem v internetové diskusi metodičku odpovědnou za test o vysvětlení, proč se podle ní onen kamarád „dostal do problémů se zákonem“: „Strážníci se přece mohou opřít jen o výpověď toho druhého učiněnou pod silným vlivem alkoholu. Kamarádi nebyli přistiženi při činu a ani případná opilost není nic, co by zákon zakazoval. Respektuje Cermat presumpci neviny?“

Její odpověď stojí opravdu za to: „Zadání úlohy vychází výhradně z informací uvedených ve výchozím textu. Pro vyřešení této úlohy není třeba znát pojem presumpce neviny ani jiné skutečnosti, které v textu nejsou obsaženy. V kontextu situace konstruované výchozím textem se dotyčný kamarád dostal do rozporu se zákonem. Výsledné analýzy didaktického testu ani závěry validační komise neukázaly konstrukční vadu úlohy.“

Někdejší ministr školství profesor Petr Piťha označil českou státní maturitu za kulturní tragédii. Nesouhlasil jsem téměř se vším, co ve funkci ministra říkal a dělal. V tomhle však má naprostou pravdu.

Pozoruhodným rozměrem této tragédie je i lhostejnost, s níž ji naše politické i akademické elity ignorují.

Autor je matematik, zabývá se testováním