Publikujeme aktuální tiskovou zprávu Cermatu, která vysvětluje situaci kolem hodnocení písemných prací.
Systém hodnocení maturitních písemných prací z češtiny a cizích jazyků byl v médiích v uplynulých týdnech opakovaně podroben kritice. Řada postřehů a argumentů, které některé novinářky a novináři v souvislosti s centrálním hodnocením písemek publikovali, jsou přitom na hony vzdáleny realitě.
„Vzhledem k rozsáhlé mediální kampani a množícím se nepravdivým informacím a zavádějícím informacím vytrženým z kontextu musím porušit svůj záměr nevyjadřovat se k probíhajícím procesům do doby zpracování výsledků,“ uvedl Jiří Zíka, který je pověřen řízením Cermatu.
Jaké oblasti máte na mysli?
„Zejména bych rád v této souvislosti připomněl, i když to bylo jistě mnohokrát zmíněno, že koncept zkoušek, a tedy i zkoušky z českého jazyka, není individuální aktivitou Cermatu. Cermat je organizací povinnou ze zákona připravit a realizovat maturitní zkoušky v souladu s platnou legislativou a metodickými materiály; zde mám na mysli zejména katalogy požadavků. Tento koncept je dlouhodobě znám a neměl být pro školy ani žáky překvapením. Jiná věc je, že, mluvíme-li konkrétně o písemné práci z českého jazyka, byl původně princip hodnocení založen na dvou hodnotitelích. Tato metoda zdvojení hodnocení byla však v průběhu přípravy prvního ročníku maturity zrušena a v legislativě zůstal jen jeden hodnotitel. Následně pak, po zkušenostech z roku 2011, byl s cílem posílit prvek srovnatelnosti hodnocení legislativně upraven režim na tzv. centrální. Legislativou byl tedy vytvořen rámec, ve kterém Cermat zkoušku připravil a realizoval.“
Znamená to tedy, že systém hodnocení, tak jak byl v loňském roce upraven legislativou, není dostatečně odolný vůči individuálním chybám?
„Určitě v něm chybí institut oponentního nebo paralelního posouzení. Protože při takovém nastavení, s použitím zdravého rozumu, není možné vyloučit individuální odchýlení se od definované metodiky a standardu. Proto připravil Cermat speciálně pro účely hodnocení písemných prací třístupňový proces. Práce hodnotili certifikovaní hodnotitelé zařazení do týmů (cca po dvaceti) a všechny týmy pak spadaly pod vedoucího hodnocení předmětu. Úkolem vedoucích týmů hodnotitelů a následně pak vedoucích hodnocení předmětu byla zejména kontrola konzistence a srovnatelnosti hodnocení. Tato aktivita Cermatu dokázala do jisté míry suplovat druhého hodnotitele.“
Často se objevuje námitka, že Cermat právě v tomto režimu centrálně ovlivňoval hodnotitele.
„Ne, nic takového se nedělo. Cermat nevytvářel, ani nedefinoval předem očekávaný průběh četnosti hodnocení a v žádném případě se do nějaké takové „fazóny“ nesnažil (pod jakoukoli hrozbou) hodnotitele tlačit. Bylo tomu právě naopak. Kontrolní systém poskytoval zpětnou informaci o konzistenci hodnocení a umožnil postupně v diskusích korigovat přirozeně očekávaný jev odchylek od definovaného standardu.“
Přes všechna tato opatření však došlo k chybným výrokům hodnotitelů, jak ukazují reakce veřejnosti.
„Nikdo není tak bláhový, aby očekával, že v jakémkoli procesu, kde rozhoduje člověk, nemůže dojít k chybě, a to i v tak sofistikovaném vícestupňovém kontrolním mechanizmu. Pro tyto případy, s nimiž přirozeně zákonodárce počítal, je v legislativě upraven proces žádosti o přezkoumání výsledků a/nebo průběhu zkoušky. Ten má každý žák, který nabude dojmu, že byl při hodnocení poškozen, možnost využít a konkrétně u písemných prací požádat o přezkoumání krajský úřad.
Objevují se však hlasy a zprávy v médiích, že krajské úřady předávají tyto žádosti k přezkoumání Cermatu.
Tato kooperace byla nastavena a ukázala se jako funkční již v loňském roce. Krajské úřady se na CERMAT obracejí s žádostí o součinnost. Cermat v tomto režimu poskytuje krajskému úřadu oponentní posudek hodnocení. Výroky, které Cermat vydává, jsou tedy koncipovány jako výroky posuzující hodnocení, nikoli práci samu. Jde o výroky prokazující to, že se hodnotitel ve svém hodnocení neodchýlil od metodiky a definovaného standardu. Cermat tedy v žádném případě není rozhodným orgánem. Finální rozhodnutí o vyhovění či nevyhovění žádosti vystavuje krajský úřad.
V posledních výrocích médií se objevila informace, že oponentní posudek vystavují stejní hodnotitelé, tedy ti, kteří práci hodnotili v první instanci.
„Omlouvám se za tvrdší výraz, není to mým zvykem se takto vyjadřovat, ale musím s plnou vážností konstatovat, že se jedná o lživé tvrzení, pustou mystifikaci. Cermat připravil pro proces zpracování oponentních posudků velmi korektní systém. V něm platí, že oponentní posudek musí zpracovávat zcela jiný hodnotitel, a to dokonce z jiného týmu. Závěrečné slovo v případech hodných zřetele má v procesu ještě trojčlenná komise.“