CERMATOVSKÝ PARADOX aneb proč se básník touží stát trpaslíkem

„Stanu se menším a ještě menším… Co tím chtěl básník říct, Vonásku?“

„Prosím, básník touží stát se trpaslíkem.“

Když si Jaroslav Žák dělal legraci z rozborů poezie, netušil, že téměř o století později vyvine Cermat ještě účinnější mučící nástroj. Ve sbírce úloh k maturitním testům z ČJL máte možnost zaškrtnout ze čtyř možných témat (či titulů) jediné správné téma (nejsprávnější titul) nějakého textu nebo básně. Pro ilustraci:

„Pluje-li život po proudu

a smrt proti proudu –

nemůžem poznat ústí.

Pluje – li život proti proudu

a smrt po proudu-

nemůžem poznat pramen.“

V. Holan: Bez názvu

Který z následujících titulů nejlépe vystihuje výchozí text, a je tedy nejspíše i jeho názvem?

A/Plavba

B/Poznání

C/Smrt

D/Život

(Brož, Kostečka: ČJL – Sbírka úloh k MZ, VO, Tauris, 2001)

Podobné zacházení s texty bezbranných autorů by mělo být trestné. Pohádkové příběhy na to mají týmy žravých příšer. Orwellovské antiutopie považují ohýbání a cílené směrování jazyka za zlomový bod, po němž se hrdinové stávají závislými na moci těch mocnějších. Naše osvícená realita se nezmůže ani na ochranný paragraf.

Báseň je obraz. Pocit. Představa. Nikdy jí nesmíme zneužívat k racionálnímu výkladu světa, neboť každý čtenář si svěřené obrazy interpretuje jinak a ti nejoriginálnější většinou vidí něco zcela jiného než valná část společnosti. Některé otázky v předmaturitních didaktických testech z ČJL ovšem nutí mladé lidi trefovat se do průměrného myšlení, potlačovat vlastní představy a zvykat si už v raném věku, že konformita se vyplácí. To vše za asistence básníků, kteří byli vše, jen ne průměrní. Cermatovský paradox.

Sporné didaktické testy

Maturitní zkouška z ČJL má více problémů. V ústní části byly chronologické otázky, kdy se ptáme studentů na nějaké období z dějin literatury, nahrazeny druhým extrémem. Rozbor jedné z 30 (20) knih možná získá u studentů oblibu, ale nenaučí je myslet v souvislostech. Dalším negativem je centralizace četby. Na mnohých školách už stanovili školní maturitní seznam. Učitel ho sice může rozšířit, ale i tak se vrátí povinná četba. Slohové práce jsou krátké a každý, kdo něco ví o zákonitostech psaní, je předem otráven, že bude muset složitě a byrokraticky hodnotit ta slohová nedochůdčata.

Ovšem nejspornější částí maturity z ČJL jsou didaktické testy. Ty zveřejněné mají několik základních nedostatků, které se opakují prakticky ve všech sadách (sbírky úloh, web, maturitní generálka, ostrý maturitní test základní úrovně). Především obsahují otázky umožňující několik vhodných odpovědí, což může mást zejména nadané a přemýšlivé studenty. Většina takových otázek je založena na rozborech textů a nutí vás odhadnout nějaký pocit, náladu či postoj vypravěče. Jazyk tvůrců testů je navíc nejednoznačný a mnohdy těžko pochopitelný. Dále, přestože trend posledních let vede k problémovému učení a kritickému myšlení, testy ve vyšší úrovni obtížnosti jsou zatíženy pojmoslovím a faktografií, jež odpovídají spíše vysokoškolskému studiu ČJL. A také v nich kvete nešvar, kterým poznamenaly katedry ČJL většinu češtinářů – důraz je kladen na českou literaturu, především poezii (Mácha, moderna, Neumann, nikoli Shakespeare, Hugo či Bulgakov). Na našich vysokých školách se totiž budoucí češtináři světovou literaturu téměř neučí! A učitelé se zase vrátí k osnovám a rozborům poezie, ze strachu, aby studenti testy prošli.

Smysluplná maturita

Žádný rozumný češtinář by jistě neměl výhrady k jednoduchým testům, které by prověřily ověřitelné: znalost gramatiky, předmětových vazeb, základů praktické stylistiky. Testování módní „čtenářské gramotnosti,“ tedy schopnosti porozumět textu, je velmi citlivá záležitost, následnou interpretaci by ovšem mělo zkoumat pouze ústní zkoušení. Témata písemných prací nechť jsou zadávána centrálně, neměl by se však krátit čas na psaní. A ústní část maturitní zkoušky by měla být ponechána v kompetenci škol a učitelů, kteří už se jistě nevrátí k chronologickým otázkám. Budou-li mé prosby vyslyšeny, sestavím se studenty 25-30 průřezových témat (Bůh a člověk, Osudová láska, Jedinec a totalita) a k nim přidám ukázky od antiky až k současnosti. Věřím, že takový způsob zkoušení naznačí nejdůležitější – zda student dokáže v rodném jazyce přemýšlet o zásadních etických otázkách literatury i života.

Na závěr ještě jedna „didaktická“ úloha, tentokrát přímo z maturitní generálky:

„Hodinu čekat trvá věk,

když láska je už na dosah.

Však čekat věčně je jen mžik,

když lásku najdeš na konci.“

(E. Dickinsonová, Svůj podíl noci snést).

Která z následujících možností nejlépe vystihuje téma básně:

A) Jestliže je milující člověk trpělivý, bude odměněn mžikem lásky

B) Když člověk miluje, čekání je tou nejhorší překážkou

C) Láska činí vnímání času velmi relativním

D) Na konci každého čekání je platonická láska.

Přeji šťastnou maturitu vašim potomkům.

Autorka je publicistka, středoškolská učitelka ČJL a divadla