Co dokázala státní maturita

Máme maturitu v režii státu zrušit či opravit?

Výsledky druhého ročníku státní maturity jsou bez přehánění obdivuhodné.

Tak například se podařilo srazit kredit maturity téměř na nulu. Pokud dnes přijdete k přijímacím zkouškám na některou z tuzemských vysokých škol s tím, že bohužel nemáte maturitu, následuje mávnutí rukou a věta: „No jo, Cermat!“ A jste přijati, často jako excelentní uchazeči.

Mnoha výborným studentům se podařilo zamezit ve studiu na zahraničních školách. Tam totiž k přijímacím komisím informace, co je to CERMAT, ještě nedorazila.

Podařilo se jasně a velmi srozumitelně studentům vysvětlit, že si nemají klást vysoké cíle a nemají mít intelektuální ambice. Kdo zvolil nenáročnou cestu, byl odměněn jedničkou. Kdo naletěl na řeči o kreditu státní maturity, byl po zásluze potrestán špatnou známkou nebo propadnutím. Dnes už všichni vědí, že ve státní maturitě obstojíte, když se naučíte „myslet jako oni“ – tedy autoři zadání z Cermatu.

Podařilo se v pravou chvíli vysvětlit studentům a jejich rodičům, že stát na ně nachystá past a když do ní spadnou, nikdo jim nepomůže. Jako forma celostátní občanské výchovy je to téměř geniální.

Podařilo se několika poměrně jednoduchými tahy (zvlášť zadání písemných prací bylo v tomto ohledu nedostižné) obrátit proti státní maturitě velkou část veřejnosti, včetně jejích letitých příznivců a zastánců. Něco takového by její kritici bez pomoci CERMATu nikdy nezvládli.

Kdo by si troufnul říct, že jsme těch dvě stě miliónů letos investovali zbůhdarma?!

A dodatek, už bez ironie: V pátek 15. června končí podle oficiálního maturitního kalendáře druhý ročník Nové státní maturity. Místo oslav ale politici „zahazují klíče od CERMATu“, navrhují „maturitu okamžitě zrušit“, případně jako premiér Nečas „smířlivě“ prohlašují, že je „v této podobě mrtvá“. Stojí za povšimnutí, že loni se titíž tvářili, že petici patnácti tisíc studentů proti nekvalitní maturitě přehlédli nebo o ní nikdy neslyšeli a sebechvále ministra Josefa Dobeše nikdo z nich ani slovem neoponoval.

Možná si to už všichni nepamatují, ale u startu státní maturity stály ambiciózní cíle. Předpokládalo se, že zvýší prestiž, kvalitu a objektivitu maturitní zkoušky, umožní porovnání středních škol a vyvine tlak na zkvalitnění vzdělávání, bude vstupenkou na vysoké školy a vyřadí podprůměrné absolventy.

Po prvním ročníku se dalo konstatovat, že jakžtakž vymezila onu spodní laťku. Ostatní cíle nenaplnila buď proto, že byl nereálné, nedalo se to čekat od prvního ročníku, nebo byly prostě neměřitelné, protože nikdo nestanovil parametry, podle nichž by se daly hodnotit. Tak to konstatovala i nedávná hodnotící zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu.

Jestliže dnes politici otočili, maturitu pohřbívají, případně zásadně opravují, je dobré si připomenut její historii. Protože poučenému nově deklarované cíle státní maturity, jak je přednesl premiér Nečas, musí znít nepříjemně povědomě: nepodkročitelný standard maturitního vzdělání, možnost srovnávat jednotlivé střední školy stejného typu a nahradit přijímací řízení na vysoké školy.

Je rozumné cpát podruhé hlavu do stejné oprátky?