Autor: Tomáš Feřtek
Je mírně řečeno nešťastné, že prakticky jediné, co vzešlo z prvního jednání koaličních expertů na vzdělávání, je sdělení, že hodlají zavést školné, zvednout platy učitelům a vyzkoušet státní maturitu. Opravdu jsou tohle klíčové problémy našeho školství? Na nic podstatnějšího nepřišli? A co bychom měli vlastně po koalici a novém ministrovi chtít?
Proč navrhují Jan Vitula (TOP 09), Walter Bartoš (ODS) a nejpravděpodobnější kandidát na ministra Josef Dobeš (VV) zrovna tenhle recept na léčbu neduhů českého školství, vám dojde, když zpětně nahlédnete do volebních programů vítězné trojkoalice(krátkou analýzu najdete ZDE a podrobnější ZDE) . Vzdělávací program ODS je až příliš ekonomistní, program TOP 09 nekonkrétní a VV vnitřně rozporný – méně korektně řečeno zmatený. Berme to ale tak, že po volbách není příliš důležité, co bylo v programech, ale je zásadní, co bude napsané v koaliční smlouvě a vládním prohlášení.
Za organizaci, na jejíž práci se podílím (EDUin), nabízím několik témat, která je třeba akutně řešit a která jsou zároveň zvládnutelná ve vymezeném čtyřletém vládním období. Snažil jsem se je formulovat co nejkonkrétněji, protože právě konkrétnost mi ve volebních programech chyběla nejvíc. Rád bych od nového ministra a vládního prohlášení slyšel odpovědi na tyto otázky:
– Jak snížit vysokou selektivitu – výběrovost našeho školství, jehož jedním z projevů je odsunutí obrovského množství romských dětí do zvláštních škol?
– Jak se vyrovnat s odlivem dětí na víceletá gymnázia, který likviduje kvalitu výuky na základních školách?
– Jak přitáhnout k učitelské profesi vysokoškoláky ze všech profesí, kteří by rozšířili učitelskou základnu o praktikující odborníky?
– Jak získat a zaplatit školní psychology, což je vyzkoušená a ověřená cesta k řešení šikany a výchovných problémů na školách?
– Jak přilákat do technických a přírodovědných vysokoškolských oborů nové studenty. Těch je stále méně, zatímco pracovní trh a věda a výzkum si právě takové kvalifikované osoby žádá?
– Jak vyřešit nepropojenost středního odborného a učňovského školství s trhem práce. Jejím důsledkem je nezájem o učební obory i vysoká míra nezaměstnanosti absolventů.
To samozřejmě nejsou všechny problémy, které v současném českém vzdělávání vidím, ale vybíral jsem ty, které jsou relativně rychle řešitelné. Protože třeba na otázku Jak probudit reformu školství, která usnula v půli cesty? se stručně odpovídá jen obtížně. Pokud vidíte další problémy, které je nutné (a možné) vyřešit v příštích čtyřech letech, pište je sem do diskuse. Pokud budou zajímavé, rád je do „vládního“ seznamu doplním. A požádám příštího ministra, aby na ně odpověděl.
——————————————————
Diskusi k článku můžete číst zde.