Autor článku:
EDUin
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
Několik poznámek k „Reakci ministra Josefa Dobeše na otevřený dopis k nové státní maturitě“ (níže v textu)
Ve čtvrtek 9. června zveřejnilo ministerstvo školství „Reakci ministra Josefa Dobeše na otevřený dopis k nové státní maturitě“ (dále jen reakce). Jako autorka otevřeného dopisu se k této reakci nemohu podrobněji nevyjádřit, a to hned z několika důvodů – dezinterpretace obsahu otevřeného dopisu, šíření nepravdivých informací a nesmyslná argumentace.
Dezinterpretace obsahu otevřeného dopisu
Toto považuji za nejdůležitější.
Připomínám zásadní body otevřeného dopisu (v samotném dopise jsou vyznačeny tučně):
P. Dobeš se ve své reakci nevyjadřuje k jedinému z těchto bodů!
Reaguje pouze na větu: „Například počet nejednoznačných a nesmyslných otázek v testu z českého jazyka a literatury na základní úrovni nelze přehlížet!“
Naopak píše: „Spoluautorka dopisu také poukazuje na lehkost testů.“ Nedovedu si vysvětlit, kde pro toto tvrzení p. Dobeš vzal podklady. V samotném dopise se nic takového neobjevuje. Ten vyjadřuje naši nespokojenost s KVALITOU nové státní maturity. A poukazuje na nejednoznačnost a nesmyslnost otázek v testu z českého jazyka a literatury na základní úrovni.
Protože p. Dobeš píše, že „spoluautorka dopisu poukazuje“, mohl by se opírat o některý můj výrok (i když z nadpisu jeho reakce je zřejmé, že se nevyjadřuje k mým výrokům, nýbrž k otevřenému dopisu). Kdybych se ovšem v pořadu ČT24 těsně před telefonátem s p. Dobešem k tomuto bodu nevyjádřila takto: „My si v tom dopise nestěžujeme na jednoduchost. Nám nejde o to, že ty testy jsou jednoduché nebo těžké, nám jde o to, že jsou špatné.“
Dále p. Dobeš píše: „Nejsem tady od toho, abych žáky ‚buzeroval‘, ale zároveň jim nehodlám umetat cestičku.“ Nevím, co má p. Dobeš na mysli „umetáním cestičky“. A na základě čeho nás, studenty a signatáře dopisu, staví do pozice, že si přejeme, aby nám p. Dobeš „umetal cestičku“! Že požadujeme diskuzi s odbornou veřejností? Že si přejeme změny na základě připomínek a rozborů odborné veřejnosti? Že chceme, aby nebyli středoškolští studenti demotivováni k zodpovědnému studiu a aby se nezhoršovala kvalita výuky? Že si přejeme veřejnou oponenturu?
Z toho všeho snad jasně vyplývá, že požadujeme maturitní zkoušku smysluplnou, motivující a na úrovni! Domnívám se, že ministr školství by měl mít o maturitě podobnou představu a nedovedu si tedy vysvětlit, proč píše, že by našim požadavkům musel „ustupovat o píď“ nebo by jim musel „umetat cestičku“.
Šíření nepravdivých informací
„Také jsem zaznamenal, že spoluautorka otevřeného dopisu z brněnského Gymnázia Matyáše Lercha se rozhodla pro základní verzi maturity. Pokud si jako studentka vyhlášeného elitního gymnázia, kde jsou na studenty kladeny vyšší nároky, chtěla skutečně změřit kvalitu svého vzdělání, mohla jednoduše složit zkoušku těžší. To však neudělala,“ píše p. Dobeš ve své reakci hned ve třetím odstavci.
Především nerozumím tomu, proč p. Dobeš považuje za důležité věnovat pětinu své reakce tomu, jak jsem maturovala. Ocenila bych (a dalších deset tisíc signatářů otevřeného dopisu jistě také), kdyby se p. Dobeš spíše vyjádřil k našim požadavkům.
Ale stalo se. A p. Dobeš se dopustil šíření nepravdivých informací. Maturovala jsem ze základní i vyšší úrovně češtiny i angličtiny. Obě úrovně jsem si vybrala proto, že jsem chtěla mít s oběma osobní zkušenost, protože mě problematika státních maturit zajímá už delší dobu.
Errare humanum est. Ale když člověk zjistí svůj omyl, měl by se omluvit. A tím spíše dopustí-li se chyby vysoce postavený veřejný činitel a rozšíří-li ji do médií.
P. Dobeš poškodil svým tvrzením i Gymnázium Matyáše Lercha: „Na rozdíl od jiných prestižních gymnázií, kde si studenti až z 90% vybrali obtížnějších verzi, ač jim to letos nepomohlo při vstupu na vysokou školu. Těžší verzi si vybrali jednoduše proto, aby potvrdili prestiž své školy i svoji osobní prestiž.“
Proto žádám pana Dobeše o veřejnou omluvu za šíření nepravdivých informací o mé osobě. Žádám o omluvu i Gymnáziu Matyáše Lercha, které bylo postaveno do špatného světla na základě nesmyslného srovnání mě (jakožto studentky tohoto gymnázia) a jiných prestižních gymnázií.
Na upozornění mého třídního učitele odpověděla Mgr. Lucie Kubovičová, ředitelka odboru vnějších vztahů a komunikace ministerstva školství: „Organizace Cermat panu ministrovi sdělila, že slečna Večerková si pro povinnou část maturity z Čj a literatury vybrala základní, tedy lehčí část státní maturity. Z tohoto důvodu je tvrzení ministra Josefa Dobeše v jeho reakci na ‚Otevřený dopis‘ naprosto v pořádku.“
Když už organizace Cermat sděluje p. Dobešovi moje osobní údaje, nemělo by se jí stát, že je podá neúplné. Cermat ztratil (minimálně moje) poslední zbytky důvěry, že alespoň umí zacházet se získanými daty.
Informace o mé maturitě není jediná nepravdivost či neúplnost v reakci p. Dobeše. „Česká republika je jednou z mála evropských zemí, kde se celoplošně neměří kvalita vzdělání, a to je špatně,“ tvrdí podobně jako Cermat na stránkách novamaturita.cz: „Trend státních maturit jde napříč Evropou a se vstupem do Evropské unie se mu nevyhnula ani ČR. Většina zemí se k tomuto kroku uchýlila již v minulosti.“
Ovšem podle článku zveřejněného ve Zpravodaji Odborné vzdělávání v zahraničí 2/2010 (vydává Národní ústav odborného vzdělávání) je celostátní zadání maturitní zkoušky alespoň v jednom vyučovacím předmětu shodné pro všeobecné vzdělávací i odborné školy (což je podoba momentální české maturity) pouze ve třech evropských zemích – Itálie, Polsko a Slovensko. Největší skupinu – podle tohoto článku – tvoří země, kde jsou jednotná zadání maturitní zkoušky RŮZNÁ pro střední všeobecně vzdělávací a střední odborné školy. Tak vypadá „státní maturita“ ve třinácti evropských zemích. V sedmi zemích se celostátní maturitní zkoušky konají jen ve všeobecně vzdělávacích školách, v pěti si je pořádají jednotlivé školy a ve třech se studium na středních školách neukončuje závěrečnou zkouškou.
V pořadu Radiožurnálu Ozvěny dne jsem měla možnost hovořit s Ladislavem Němcem, náměstkem ministra školství, a zeptala jsem se ho tedy, „k jakým evropským zemím se pan ministr odkazuje, když jsme jednou z mála evropských zemí, kde to tak není“. P. Němec odpověděl takto: „Co se týče počtu zemí, které dělají srovnání určité věkové kohorty v rámci svého vzdělávacího systému, k tomu nemám podklady, a pokud se kolegyně z Brna obrací na nějakou studii, tak můžu říct, že těch studií je asi padesát různých, a co se týče hodnocení úrovně vzdělávání, tak každý stát má nastavený trošičku jiný systém.“ V e-mailu, který zveřejňujeme na stránkách maturantiproti.cz, žádám p. Němce o zaslání „alespoň některé z těch padesáti studií“. Až přijde jeho odpověď, také ji tam umístíme.
Nesmyslná argumentace
„A teď příklad k nejednoznačnosti testů: Na jednu z kritizovaných otázek z knihy Bylo nás pět, ve které měli žáci odpovědět, kdo v úryvku promlouvá, odpovědělo téměř 87% z nich správně. To jasně dokazuje, že otázka byla položená jednoznačně dobře,“ argumentuje p. Dobeš.
Nelze na to reagovat jinak než aluzí – pokud bude p. Dobeš ukazovat čtyři prsty a 87% „testovaných“ uvidí pět prstů, znamená to, že p. Dobeš skutečně ukazuje pět prstů?
A mimochodem – jaká je tedy „správná odpověď“?
Požádala jsem Ondřeje Hausenblase, učitele české literatury na Pedagogické fakultě UK v Praze a lektora kritického myšlení, o komentář k této úloze – zveřejňujeme ho zde. Ondřej Hausenblas zpochybňuje otázku testologicky a zabývá se podstatou věci – Cermat nemůže pokládat otázku způsobem, který diskriminuje ty, kteří knihu nečetli, protože žádná „povinná“ četba v katalogu požadavků, na nějž se Cermat neustále odvolává, není. Můžeme říci „každý by měl znát“, ale pravidla jsou zásadně porušena.
Další komentáře k didaktickým testům jsou k přečtení a diskutování zde.
Dále připravujeme výběr z komentářů maturantů i pedagogů pod otevřeným dopisem, které rozhodně nesdílí optimismus p. Dobeše, že „státní maturity zatím nepřinesly žádné komplikace“. Tento výběr se objeví v Dokumentech na maturantiproti.cz. (Aktualizace: Již je zde.)
A na závěr pro pořádek dodávám, že „Otevřený dopis ministrovi školství Mgr. Josefu Dobešovi k nové státní maturitě“ jsme p. Dobešovi odeslali doporučeně prostřednictvím České pošty v úterý 7. června.
Dana Večerková
Reakce ministra Josefa Dobeše na otevřený dopis k nové státní maturitě
Přesto, že jsem „Otevřený dopis ministrovi školství Mgr. Josefu Dobešovi k nové státní maturitě“ dodnes neobdržel, rozhodl jsem se na něj poté, co jsem si ho našel na internetu a přečetl, zareagovat. Vlnu kritiky, kterou v posledních dnech vyvolal, vnímám jako uměle vytvořenou. Jen málokdo po zkušenosti s loňskou podzimní generálkou čekal, že státní maturity proběhnou hladce. O to víc jsem rád, že zatím nepřinesly žádné komplikace. Můj velký dík za to patří především ředitelům a učitelům, kteří se na ní podílejí.
Otázky, které autoři otevřeného dopisu kritizují jako nesmyslné a nejednoznačné, nevznikly nijak nahodile. Naopak. Na jejich tvorbě se podílela celá řada odborníků na vzdělávání i početná skupina kantorů, kteří vědí, jaké vědomosti by měl žák – maturant mít. A teď příklad k nejednoznačnosti testů: Na jednu z kritizovaných otázek z knihy Bylo nás pět, ve které měli žáci odpovědět, kdo v úryvku promlouvá, odpovědělo téměř 87% z nich správně. To jasně dokazuje, že otázka byla položená jednoznačně dobře.
Také jsem zaznamenal, že spoluautorka otevřeného dopisu z brněnského Gymnázia Matyáše Lercha se rozhodla pro základní verzi maturity. Pokud si jako studentka vyhlášeného elitního gymnázia, kde jsou na studenty kladeny vyšší nároky, chtěla skutečně změřit kvalitu svého vzdělání, mohla jednoduše složit zkoušku těžší. To však neudělala. Na rozdíl od jiných prestižních gymnázií, kde si studenti až z 90% vybrali obtížnějších verzi, ač jim to letos nepomohlo při vstupu na vysokou školu. Těžší verzi si vybrali jednoduše proto, aby potvrdili prestiž své školy i svoji osobní prestiž.
Spoluautorka dopisu také poukazuje na lehkost testů. V tuto chvíli ještě nemáme finální výsledky neúspěšnosti žáků u státní maturity. Jeden velký posun však nastal ještě před tím, než maturity začaly. Zatímco ještě před rokem nepustili učitelé k maturitě jen 3% čtvrťáků, letos se tento počet zečtyřnásobil, a to mluví samo za sebe.
Obecně chápu rozhořčení letošních maturantů i učitelů. Jak sám dlouhodobě říkám, je to projekt technicky, byrokraticky a finančně velmi náročný. Čtrnáct let se o něm jen diskutovalo a až do loňského léta nikdo nevěděl, jestli se vůbec uskuteční. Jsem první ministr, který našel odvahu projekt i přes veškerou jeho náročnost a zatížení zrealizovat. Česká republika je jednou z mála evropských zemí, kde se celoplošně neměří kvalita vzdělání, a to je špatně. Žáci samozřejmě mají právo protestovat, mít výhrady a říci je nahlas. Všem těmto hlasům pozorně naslouchám, neustoupím ale ani o píď. Nejsem tady od toho, abych žáky „buzeroval“, ale zároveň jim nehodlám umetat cestičku. Přináším změnu, kdy maturanti budou muset vyvinout úsilí a snahu tak, jako to dělají jejich vrstevníci ve světě. Jen tak mají šanci jim skutečně konkurovat.
V úctě,
Josef Dobeš
ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Autor článku:
EDUin
