Dobře míněná, ale nedomyšlená reforma školství v USA

Publikujeme starší článek z webu Evropský rozhled. Popisuje americké zkušenosti s plošným testováním, které právě odstartoval ministr školství Josef Dobeš.

Americká testová reforma školství chtěla pozvednout úroveň škol, povedl se jí pravý opak

Myslela jsem si, že téma standardizovaných testů jsem již vyčerpala ve svých předcházejících článcích, ale protože se blíží konec školního roku a nastal čas plošného testování žáků základních škol, podělím se o praktické aspekty testově orientovaného vzdělávacího systému, ve kterém jsem ponořena nejen jako učitelka, ale také jako matka školou povinných dětí.

Plošné standardizované testování žáků základních škol je v plném proudu a testový vzduch by se dal krájet. Učitelé prožívají stresové období a rodiče s napětím čekají na výsledky testů svých dětí a zároveň na verdikt o akademickém úspěchu či neúspěchu školy.

Děti jsou unavené z testových příprav, které v minulých týdnech kulminovaly, a těší se, až budou mít za sebou ten dlouhý týden, kdy každý den seděly v tichém a jakoby sterilním prostředí a donekonečna vyplňovaly testy.

Reformátoři: Srovnávání škol zvýší úroveň vzdělání

V roce 2002 se americká vláda rozhodla reformovat školství. Prezident Bush podepsal klíčový zákon No Child Left Behind (Žádné dítě nesmí zůstat pozadu), který nařizuje povinné plošné testování všech žáků státních škol. Každý rok na jaře všichni žáci 3.–8. tříd tráví týden vyplňováním testů z matematiky a z angličtiny. Původním účelem školské reformy bylo standardizovanou formou porovnávat školy a hlavně sledovat úroveň nabytých vědomostí žáků, s cílem najít slabé a silné stránky každého žáka a výuku mu individuálně přizpůsobit, případně identifikovat děti, které potřebují speciální péči. Prostě, vytvořit příjemné vzdělávací klima, ve kterém žádné dítě nezůstane pozadu. Myšlenka chvályhodná, ale reforma byla, zdá se, nedomyšlená a její důsledky jsou katastrofální.

Standardizovaný test – dobrý sluha, zlý pán

Žádný kantor nevnímá povinné standardizované testy jako vzdělávací diagnostickou pomůcku, která mu pomůže zjistit, zda se mu podařilo úspěšně naučit žáky to, co je v osnovách. Z původně dobře míněné pomůcky se stal pouhý nástroj finančních sankcí, nástroj k potrestání učitelů i škol. Školy, jejichž žáci v testech skórují podprůměrně nebo se viditelně nezlepšují, jsou trestány, dostávají méně dotací, případně jsou zavřeny a učitelé jsou propouštěni. Za testový neúspěch žáků jsou školy potrestány snížením státních dotací a školy jsou nuceny přejít na úsporný vzdělávací režim, tedy eliminovat výuku „nedůležitých“ předmětů a omezit vzdělání jen na to, co je předmětem testování. Co se netestuje, na to nejsou peníze. Školám nezbývá než rušit výuku neakademických předmětů, např. všechny výchovy (tělesná, hudební, výtvarná) a výuku cizích jazyků, protože na vzdělávací nadstandard nemají finance. Vzhledem k tomu, že standardizované testy měří převážně výsledky žáků v matematice a ve čtení, a vědomosti žáků se nezkoumají, výuka akademických předmětů se ve školách zanedbává. Učivo netestovaných předmětů je zředěné, protože z hlediska státem stanovených kritérií k posouzení úspěšného vzdělání nejsou vědomosti a faktické znalosti důležité.

Vzdělávací osnovy se přizpůsobují testům

Každý stát si vytváří své vlastní vzdělávací osnovy a určuje, co se má učit. Osnovy jsou většinou málo konkrétní a vágní. Státní školy jsou povinné učit podle státem stanovených osnov a volí si vzdělávací program, tedy koncepci, kterou adaptují a učebnice, podle kterých exkluzivně učí. Vzdělávací programy a učebnice pokrývají osnovy a jsou vytvářeny s důrazem na efektivní přípravu k testům. Chybí jim precizní didaktická propracovanost a místo toho, aby prezentovaly učební materiál ve smysluplné lineární sekvenci, seznamují žáky s nejrůznějšími koncepty v málo logickém a chaotickém pořadí.

Každý stát má jiné vzdělávací nároky, jiný standard a jiné vzdělávací osnovy a státy dohlížejí na to, aby standardizované testy, které jsou vytvářeny na zakázku, byly kompatibilní s osnovami, tedy aby nedocházelo k tomu, že se bude testovat něco, co se žáci neučí. Vytváření státních standardizovaných testů se stalo obrovským multimilionovým byznysem, k jehož rozmachu přispěla právě testová reforma školství.

Testy nutí všechny žáky myslet uniformně

Velká část standardizovaného testu je ve formátu otázek s nabídkou odpovědí, z nichž žák musí zvolit tu správnou. Tento testový formát je preferovaný, protože není náročný na opravování. Opravování označených odpovědí ve formuláři je časově nenáročné, objektivní, efektivní a levné. Přestože testy jsou pečlivě připraveny odborníky, otázky bývají občas irelevantní a nezřídka se stane, že prezentované volby odpovědí jsou nejasné.

Zkoušení prostřednictvím volby odpovědi z nabídky nemusí každému vyhovovat. Kreativní, přemýšliví žáci mívají občas s volbou správné odpovědi problém, protože mají svoji vlastní představu o tom, jak by na otázku odpověděli, ale jejich odpověď třeba v seznamu není, a tak musí potlačit svoji kreativitu a najít odpověď, která je chtěná někým, kdo test vymyslel. Musí se naučit myslet testově, nikoliv tvořivě. Přestože testy mají zkoušet čtení s porozuměním a schopnost kritického myšlení, paradoxně žákům není dán prostor k vlastním myšlenkovým pochodům, ale jsou nuceni myslet tak, aby našli odpověď, o které někdo rozhodl, že je jediná správná. Předpokládá se, že všechny děti budou myslet uniformně, jako roboti. V reálném, nikoliv testovém prostředí si dítě přečte článek a na otázku jak by asi článek pokračoval, odpoví dle své vlastní představivosti. Je velmi nepravděpodobné, že by všechny děti v celé zemi vytvořily stejné pokračování jednoho článku. Ve standardizovaných testech se však očekává jen jedna odpověď a každý, kdo zvolí jinou odpověď než tu, která je oficiálně správná, odpoví špatně a nedostane bod. Standardizované testy nezkoumají vědomosti, ale mechanické testové myšlení.

Od učitelů se přirozeně očekává, že žáky naučí jak se orientovat v testech a jak co nejefektivněji nacházet správné odpovědi.

Přibližně měsíc před plošným testováním se ve školách dočasně přeruší běžná výuka a začíná se s intenzivní testovou přípravou. Děti se seznamují s testovými strategiemi a dělají cvičné testy. Cvičné testy dostávají také za domácí úkoly. Některé školy učí testovou přípravu průběžně celý rok, jiné se intenzivní přípravě věnují až pár týdnů před testem.

Školy a učitelé pod útokem

Testy měří úspěšnost škol a hodnotí „kvalitu“ učitelů. Jinými slovy, standardizovaný test se stal hlavním indikátorem pedagogické fundovanosti. Je nepodstatné, zda je učitel na slovo vzatý odborník a zda umí poutavě učit. To, jestli učitel umí učit nebo ne, není důležité a test to nepozná. Stejně tak test nerozpozná, zda je žák zvídavý, zda umí klást zajímavé otázky, zda rád experimentuje a úspěšně dělá školní projekty, případně jaké má sociální dovednosti, pro úspěšný život stejně důležité jako dovednosti akademické. Test ukáže jen schopnost žáka dobře v testu skórovat.

Testově neúspěšné školy jsou pod útokem a hledá se viník. Ignorují se ostatní důležité faktory, které ovlivňují úspěch či selhání škol. Opomíjí se například fakt, že diskrepance v úrovni škol souvisí s přirozenou socioekonomickou segregací obyvatelstva. Bohatí lidé se sdružují v bohatých čtvrtích, kde jsou nadstandardně vybavené školy a kde se přirozeně akumuluje nadprůměrně vzdělaná populace. Školy v takových oblastech jsou automaticky na vysoké úrovni. Naopak v chudých čtvrtích žijí lidé sociálně slabší či znevýhodnění a úroveň škol je logicky významně horší v porovnání se školami v afluentních oblastech. Výsledky standardizovaných testů hovoří pochopitelně v neprospěch škol v sociálně slabých oblastech a viníkem není škola ani učitel, ale společnost a celý systém.

Testová reforma je jednou z příčin destrukce kdysi funkčního amerického vzdělávacího systému. Školy jsou pod vysokým nátlakem podávat co nejlepší testové výsledky, učitelé jsou zoufalí a jsou nuceni učit tak, aby jejich žáci za každou cenu uspěli v testech.

Poptávka po placené přípravě k testům stoupá

Také rodiče mají zájem, aby jejich děti uspěly v testech a protože přikládají nekritickou důležitost výsledku dítěte ve státním standardizovaném testu, přihlašují děti do soukromých doučovacích center, která učí testovou přípravu a garantují úspěch v testech. Děti tráví volný čas v doučovacích centrech a stovky hodin prosedí nad cvičnými testy a učí se hledat základní myšlenku ve z kontextu vytržených článcích. Prostřednictvím placeného testového drilu se děti učí testově přemýšlet, na úkor rozvoje vlastního kritického myšlení. Stovky hodin, které by mohly být zajímavě a  produktivně využity, jsou promarněny vyplňováním testových formulářů.

Žádné dítě nesmí zůstat pozadu, testům se musejí podrobit i děti postižené

Reforma školství, jejímž primárním cílem je, aby žádné dítě nezůstalo pozadu, nařizuje plošné testování všech dětí, takže také dětí postižených a mentálně opožděných. Všechny děti, bez výjimky, musejí podstoupit standardizovaný test, včetně dětí, které jsou těžce postižené, neumějí číst, mají omezené schopnosti jemné motoriky, neudrží v ruce tužku nebo nedisponují ani schopnostmi základní sebeobsluhy. Žádné dítě nesmí zůstat pozadu a každé dítě si test musí minimálně odsedět.

Také rodiče postižených dětí hledají pomoc v doučovacích centrech. Mentálně retardované děti nebo děti s vývojovými poruchami učení jsou v doučovacích centrech připravovány k testům podle univerzálního algoritmu testové přípravy, bez přihlédnutí k individuálním schopnostem a možnostem toho kterého dítěte. Rodiče platí za testový dril a doufají v zázrak, vzdělávací centra mají jediný cíl, kterým je finanční profit, a v celém systému není nikdo, koho by napadlo, že postižené dítě by mělo větší užitek z cíleného nácviku funkčních praktických dovedností než z drahého nácviku vyplňování testových papírů, které postižené dítě vnímá třeba jen jako podivný výtvarný projekt vybarvování bublinek s písmeny.

Kvalitní a tradiční vzdělání jen za peníze

Tradiční, tedy netestové vzdělání poskytují školy alternativní a soukromé. Jsou financovány ze školného, které platí rodiče, a vzhledem k tomu, že nejsou závislé na státních dotacích, mohou si vytvořit vlastní osnovy a mohou skutečně vzdělávat a učit žáky vědomosti, nikoliv převážně testové dovednosti, protože se většinou nemusejí podrobovat státnímu plošnému testování. Soukromé školy nejsou levné, ale nabízejí dobré vzdělání a také nadstandard v podobě výuky výchov i vědeckých předmětů. Jsou však vysoce selektivní a přijímají pouze nejlepší žáky, na základě výsledků u přijímacích zkoušek. Na soukromých školách jsou náročné osnovy, ale rodiče mají jistotu, že jejich dítěti se dostává skutečného vzdělání, nikoliv jen příprava ke standardizovaným testům. Soukromé školy nepotřebují vnější ohodnocení úspěšnosti prostřednictvím někým vytvořeného srovnávacího testu. Indikátorem jejich úspěšnosti je poptávka a spokojenost rodičů, kteří platí školné.

Také narůstající popularita domácího vzdělávání (homeschooling) částečně souvisí s nechutí rodičů zapsat děti do státních škol právě proto, že státní školy kladou extrémní důraz na učení k testům a zanedbávají tradiční učení vědomostí.

Plošné testování se ukázalo kontraproduktivním

Každý učitel žáky čas od času zkouší a dává jim testy, protože testování žáků je pro učitele zpětnou vazbou, bez které by nevěděl, zda probrané učivo bylo žáky pochopeno. Zkoušení vědomostí žáků by mělo učiteli sloužit primárně ke zjištění, zda dětem látku úspěšně prezentoval a zda ji děti pochopily (nikoliv k pouhému známkování a rozlišování žáků na průměrné a podprůměrné). Testy mají sloužit učiteli, mají mu ukázat, v čem je dítě dobré a v čem potřebuje zdokonalit. Testy jsou cennou vzdělávací pomůckou, ale v USA se díky reformě, která se odborníkům vymkla z rukou, staly testy hlavním cílem vzdělání. Vzdělávací odborníci, kteří byli původně příznivci standardizovaných testů, dnes přiznávají, že plošné testování se ukázalo být zcela kontraproduktivním, protože naprosto odvádí pozornost od vzdělání.

Kdysi funkční vzdělávací systém v USA přivedla do záhuby testová reforma. Českým reformátorům školství, kteří by měli tendence zavádět do škol plošné testování, doporučuji, aby si přečetli knihu Diane Ravitchové, odbornice na vzdělání, která byla poradkyní prezidenta Bushe a která pomohla prosadit zákon o povinných standardizovaných testech. Dnes veřejně píše a přednáší o tom, že standardizované testy zahubily americké vzdělání a omlouvá se za to, že udělala fatální chybu, když bojovala za zavedení plošného testování. Ve své knize Smrt a život skvělého amerického systému, aneb jak testování a volby ničí vzdělávání nabízí hezké poučení z krizového vývoje, které by mohlo přijít vhod národům, které přemýšlejí o reformě školství, případně které se chystají zavést do vzdělání povinné plošné testování.