Globální učitel, kvůli kterému se děti chtějí vzdělávat

Článek z Respektu, který vyšel pod titulkem Nauč nás to znovu, Sale, obsáhle informuje o jedné z podob revoluce ve vzdělávání, která kromě jiného spočívá v globalizaci a odhmotnění nositelů klíčových informací. Khan Academy je projevem eroze tradiční školy a přesunutí důrazu na informace mimo tradiční vzdělávací systém.

Legendární Bill Gates mluví o jeho práci jako o „začátku úžasné revoluce“. A není sám. Vedle zakladatele Microsoftu nadchlo dílo Salmana Khana i další vizionáře a velké šéfy, hvězdy sportu či vědy a hlavně – učitele a jejich žáky. Ty poslední v celých zástupech. Soudě podle návštěvnosti Khanovy akademie, vzdělávacího on-line institutu, který Salman založil a vede, je jich měsíčně sedm milionů. A zdá se, že Gates správně zavětřil začátek velké změny. Jen během loňska se návštěvnost Khanova webu zvedla čtyřikrát, jeho vize pronikají i do kamenných škol a jeho první kniha, kterou vydal před třemi týdny, jde na dračku. Tahle revoluce nepřinese změnu režimů, ale mohla by zařídit něco velmi cenného – že děti bude znovu bavit učení.

Nadiina puberta

Při pohledu na ohromující úspěch, jejž dnes Salman Khan slaví, se to nezdá, ale je to tak: jeho příběh je hlavně příběhem velké odvahy a risku, který nemusel vyjít.

Vypadá minimálně o deset let mladší, ale je to přesně šestatřicet let, co se v New Orleansu narodil do rodiny bangladéšského pediatra a jeho indické manželky. Jak píše Khan ve svém zmíněném bestselleru The One World Schoolhouse, Education Reimagined (volně přeloženo jako Celý svět v jedné třídě, Nová představa o vzdělávání), jeho rodina se na jihu USA v sedmdesátých letech minulého století usadila proto, že jim „pálivou kuchyní, tropickým podnebím, obrovskými šváby a zkorumpovanou vládou“ připomínal rodnou zemi. Salman, zkráceně Sal, byl zjevně předurčen k velkému úspěchu: s diplomem z Harvardu a Massachusettského technologického institutu v kapse to snad jinak ani nejde.

Ale dlouho to vypadalo, že bude prostě jednou z mnoha chytrých hlav, které své mozkové buňky užívají k vydělávání velkých peněz na různých postech finančního světa. V Khanově případě byla tím postem pozice analytika jednoho z bostonských fondů pro rizikové investice. Jak píše v knize, práce ho bavila a naplňovala, takže by nejspíš u ní zůstal, kdyby nezasáhl osud v podobě propukající puberty jeho dvanáctileté sestřenice.

Dosud bezproblémová premiantka Nadia začala najednou zápasit s matematikou a vybouchla v několika testech. Salman jako matematik studovaný na nejlepších školách světa se nabídl, že jí pomůže, byť předtím nikdy neučil. Tento příběh se objevuje v každém textu o Khanovi, nicméně málokterý z nich zmiňuje, nakolik to byl pro něj klíčový a určující zážitek. Během telefonních hovorů mezi Salovým bytem v Bostonu a Nadiiným dětským pokojíčkem v New Orleansu si všiml, jak se dívka stydí říci, že něčemu nerozumí, jak potřebuje více času a opakování, aby něco pochopila. A když do Salmanova doučovacího kroužku přibyli Nadiini mladší bratři a další příbuzní, bylo mu jasné, že jsou takové problémy – a speciálně v matematice – podobné i u ostatních dětí.

Khan proto hledal způsob, jak „svým žákům“ umožnit, aby látku prošli ve vlastním tempu, bez tlaku učitele, který nad nimi stojí, s možností si výklad znovu poslechnout. Jako řešení zvolil videa zavěšovaná na YouTube. „Na počátku to byl experiment, improvizace. Neměl jsem nějaký Velký nápad, jak učit a změnit učení,“ píše v knize. „A k YouTube jsem taky neměl moc důvěry – myslel jsem si, že je to dobré akorát pro záběry koček hrajících na piano.“ Ukázalo se, že jednoduchá desetiminutová videa naprosto splňují kritéria Velkého nápadu. Khanův klidný, příjemný hlas a barevné nákresy na černém podkladu (souvislost s klasickou tabulí není náhodná) byly přesně to, co Nadie a deseti dalším dětem z různých větví rodiny pomohlo.

Převrácené vyučování

K risku a odvaze, o níž se zmiňujeme v úvodu, Khan přikročil před třemi lety. Odešel ze skvěle placené práce, převlékl se do tepláků v ceně šesti dolarů a zavřel se v nejmenším kumbále jejich domu, kde trávil celé dny shrbený nad stolem a mluvil do monitoru. V rozhovorech vtipkuje, že to byla zkouška jeho vztahu s manželkou, lékařkou Umaimou Marviovou, kterou si vzal pět let předtím, ale nakonec vážně dodá, že bez jejího souhlasu by do toho nešel. Po pěti letech od prvního videa pro sestřenici Nadiu a několika tisícovkách zfilmovaných lekcí poskytnutých zdarma čím dál širšímu publiku ho učení chytlo natolik, že se mu začal věnovat naplno. „Začaly mi chodit e-maily od dětí o tom, jak jsem jim pomohl. Pocit uspokojení byl nesrovnatelný s prací, kterou jsem dělal předtím,“ píše v knize a tento pocit prý překonal i nejistotu měsíců, kdy žil z úspor a manželčina platu.

K velkorysému rozmachu za novou profesí Khana postrčil i zmíněný Bill Gates, který se nechal slyšet, že videa pravidelně sleduje se svými potomky, a přihodil k tomu dvoumilionový sponzorský dar. To už v kumbálu u Khanových sídlila nezisková organizace Khan Academy a vedle proudu videí zahrnujících víc a víc předmětů vysílala do světa i zcela novou vizi vyučování. Říká se mu „převrácené vyučování“ a spočívá v tom, že základním výkladem děti s pomocí videí projdou doma a procvičení a vysvětlení nejasností je naopak čeká ve škole. To žákům umožňuje strávit nad látkou tolik času, kolik potřebují, a u procvičování znalostí mají po ruce učitele i zkušenější spolužáky. Navíc to posiluje jejich vztah k učiteli, který v této vizi přestává být mluvící hlavou odříkávající fakta, ale stává se mentorem, osobním pomocníkem.

Odvahu vyzkoušet si tento převrat v praxi jako první našlo několik škol v kalifornském Los Altos, kde metodu zavedli při výuce matematiky ve dvou třídách pro desetileté a ve dvou pro dvanáctileté děti. Jako bonus jim z Khan Academy, jež se mezitím rozrostla o softwarové inženýry a vývojáře a našla konečně i kancelář, poslali program, který učiteli umožňuje v detailu sledovat postup žáků. Jde o tabulku, kde je detailně zaznamenáno, kolik času u jakého problému který žák strávil, jestli s ním dál má problémy, nebo jej naopak zvládl a může jít dál. Děti se nestydí, protože nemusí před celou třídou přiznávat, že něčemu nerozumějí – ví to jen kantor. A žáci se neposunou ke složitějším úkolům, dokud nezvládnou lehčí učivo.

Tím se dostáváme k dalšímu klíčovému poznatku Salmana Khana, který svojí jednoduchostí a objevností zároveň vyrazil všem dech. Totiž že nejzásadnějším pravidlem úspěšného vzdělávání je nutnost skutečně a plně porozumět jednodušším otázkám, jinak už nikdy neporozumíme těm složitějším. Objevné je to, co si Khan představuje pod pojmem plně porozumět – v dnešním systému se to podle něj nemusí povést ani premiantům. I když někdo zvládne test na jedničku (v americké tradici třeba na devadesát procent), pořád nemáme jistotu, že ten jeden dílek (oněch deset procent) není dovednost, jež studentovi v budoucnu zabrání zvládnout komplikovanější úkoly.

První praktický experiment z Los Altos přinesl slušné výsledky. Srovnávací studie ukázala, že „Khanovy děti“ se v porovnání s kontrolními třídami, kde se učilo klasicky, ve výkonu zlepšily. A několik televizních reportáží zachytilo jejich úlevu, že kdysi hrozivý předmět přestal být takovým strašákem. Dnes svoje vyučování převracejí v dalších školách po celých Spojených státech.

Sal mluví česky

Z Khanovy školy se během osmi let stal globální fenomén. Nabídka se značně rozšířila a přilákala nejen školáky zápasící s fyzikou či matikou. Přehledným výkladem kořenů řecké krize či Obamovy zdravotnické reformy přitáhl i dospělé. A sedm milionů návštěvníků má akademie také proto, že Khanův rozrůstající se tým klipy překládá do cizích jazyků. Zatím vede španělština a hindština, ale přidávají se i další řeči. Včetně češtiny. Khanův sametový hlas zní i z počítače Alexe Matějíčka (11), od září studenta primy na osmiletém gymnáziu v Praze. Lekce z matematiky, fyziky, nově i biologie pro syna ve volném čase opatřila českými titulky Alexova maminka Markéta. „Khan umí látku vysvětlit vtipně a lidsky. Navíc ho můžete zastavit, když už ho máte dost, anebo pustit znovu. Který rodič nebo učitel si může dovolit být tak trpělivý?“ ptá se paní Matějíčková, již její nadšení pro Khanova videa vedlo k další aktivitě.

Od loňského jara Khanova akademie propůjčuje titul „language advocate“, čili jakýsi ambasador pro daný jazyk, který překlady koordinuje a shromažďuje. Markéta Matějíčková tuto roli plní pro Česko od loňského léta, během té doby se přidalo dalších čtyřicet překladatelů a začala spolupracovat se společností Scio, jež právě dokončuje profesionální dabing vybraných videí. Českým dětem bude algebru zanedlouho vysvětlovat Saša Rašilov.

Z rodinné pomoci a pak riskantního projektu dělaného na koleně se stalo bezmála světové hnutí, které má opravdu parametry počínající revoluce ve vzdělávání. „Když sníte o velkých věcech,“ říká k tomu Salman Khan, „a skutečně tomu věříte, mohou se proměnit v realitu.“