I. Z DISKUSE NA METODICKÉM PORTÁLU RVP.CZ O STANDARDU VYBÍRÁME – TENTOKRÁT NA TÉMA: STANDARDY – K ČEMU, PROČ A PRO KOHO?

Na Metodickém portále www.rvp.cz probíhá od 17. ledna veřejná diskuse o připravovaných standardech vzdělávání pro základní školy. Vybíráme některé příspěvky, které ukazují různorodost názorů na toto téma.

Proč by učitelé měli o standardy stát?

Miloslava Běhalová, 26. 1. 2011 v tématu Vzdělávací standardy obecně

Učím na prvním stupni plně organizované základní školy. S tvorbou standard nesouhlasím. Pokud má škola řádně vypracován ŠVP, jehož tvorba stála učitele spoustu času a úsilí, jsou v něm zapracovány výstupy, které musí žáci splnit. Naše škola si navíc dělá i srovnávací testy mezi souběžnými třídami, takže přehled o zvládnutí učiva máme vždy. Proto nechápu, že školství bude plýtvat dalšími prostředky na tvorbu něčeho, co nepotřebuje. Silně mi to připomíná tvorbu stáních maturit, jejíž využití stále není dost jasné. A proto nechte učitele učit, většina z nich to dělá zodpovědně, a nezatěžujte je dalšími nesmysly. Pak je práce bude bavit a budou mít energii věnovat se žákům naplno. Děkuji. M. Běhalová

Dominik Dvořák, 27. 1. 2011 v tématu Vzdělávací standardy obecně

Zkusím přesto uvést jeden argument, proč by učitelé měli o standardy stát. Stálé zhoršování výsledků českých žáků brzy naštve českou veřejnost, které nebude stačit ujištění, že učitelé pracují zodpovědně. Veřejnost si testy vynutí, stejně jako už nyní veřejnost docela podporuje státní maturitu.
Pokud nebudou standardy, může být konkrétní obsah testování určován bez účasti učitelů – testy vymyslí buď komerční firma, která vyhraje výběrové řízení, nebo pár lidí v Praze.
Diskuse o standardu je např. diskusí o tom, jaké typy úloh mají být v testech (to v RVP ani ŠVP přesně popsáno není).
Pokud se učitelé k diskusi postaví zády, nesmějí se pak divit, až testy dorazí do škol. Už teď při diskusi v malých týmech nad pracovní verzí standardů zjišťujeme, že názory učitelů na to, co má umět páťák, se díky velké obecnosti některých formulací RVP značně liší (viz třeba otázka „textu přiměřené obtížnosti“).

Co vlastně se standardy uděláme dál?

Taťána Majerová, 25. 1. 2011 v tématu Strategie testování

Jestli tomu dobře rozumím, připravovaný postup je následující: dokončit standardy. Úvahy, zda je lepší mít kvalitně definované nekvalitní standardy nebo nekvalitně definované kvalitní standardy bych ponechala stranou. V tuto chvíli jsou standardy v hrubých rysech podstatě hotové, přístupné pouze kosmatickým změnám.
Druhý krok – na základě standardů každoročně sestavit testy pro 5. a 9.třídu ZŠ, které prověří, jak žák učivo ovládá. Domnívám se, že není důvod, aby tvorba testu nemohla zůstat doménou státního sektoru. Jakou úlohu by jinak hrál zmiňovaný CERMAT?
Už teď je jasné, že se počítá spíše s výstupem testu ANO-NE, nikoli např. v pětistupňové škále. Zastávám názor, že účelnější by byla stupňové hodnocení.
Dalším krokem je zadání zakázky IT firmě, která zajistí testování přes internet. V tomto kroku bude klíčové, aby veřejná soutěž proběhla transparentně, abychom získali “kvalitu za rozumnou cenu”. V současné době probáhají některé vědomostní soutěže pro žáky ZŠ, bylo by dobré se informovat, jaká je jeich finanční náročnost.
Čtvrtý krok-vyhodnocení testů. Tady se otvírají velké možnosti pro teoretické pedagogy. Ti by se měli snažit vytěžit z nasbíraných dat co nejvíce informací.
Pátý krok-co se získanými informacemi udělat? Tady mi vize připadají dost mlhavé. Ač v tomto bodě by mělo být jasno především. Nejslabším učitelům dát k dispozici mentory a kouče? Nejslabším žákům dát k dispozici nějaké formy “doučování” speciálními pedagogy? Jak zlepšit výkon průměrných a nadprůměrných? Mají-li naši žáci jako celek podprůměrné výsledky, pak ti průměrní jsou v mezinárodním měřítku podprůměrní. S tím bychom se neměli spokojit. Pokud by se o nejproblémovější žáky staral na každé školy k tomu určený pedagog, měli by učitelé více času a energie věnovat se i těm méně problémovým žákům. Měl bychom umožnit aby se učitelé a ředitelé škol mohli učit od sebe navzájem. Ty nejlepší bychom odměňovat alespoň veřejným uznáním. Velmi se mi líbí věta v článku pana Radima Bričky:”V nejlepších zemích jsou učitelé považováni za hlavní tvůrce národního úspěchu (něco jako národní hrdinové).”

Dominik Dvořák, 25. 1. 2011 v tématu Strategie testování

Vezmu to od konce. Neřešíme úkol, jak pomoci neprospívajícím dětem. Ne, že by to nebylo to hlavní, oč tu jde, ale prostě proto, že slon se musí jíst po malých kouscích, jinak Vám v krku zaskočí. Až budeme mít diagnostické nástroje, budeme trochu přesněji vědět, v čem je problém, jak je rozsáhlý, kolika dětí se týká, zda jsou ty děti soustředěny v některých školách a třídách, nebo zda se nám podprůměr rozšířil do většiny škol… Někdo jiný může souběžně promýšlet strategie nápravy, proč ne. Náš tým, který normálně pracuje, vyučuje apod., a k diskusi nad standardy se schází víceméně po víkendech, sotva zvládá jeden úkol. Tím méně můžeme komentovat úplně jiné nápady, které přicházejí z MŠMT.

Proč by to nemohl dělat CERMAT? Já bych byl pro. Ale pan ministr se bojí opakování nekonečného příběhu státní maturity. Ostatně platí to, co jsem napsal: obsah testů, který ovlivní pojetí a obsah vzdělávání, stejně nemůže stanovit sám Cermat, musí být předmětem celospolečenské diskuse. Cermat se doufám přihlásí do výběrového řízení a nebude mi vůbec vadit, když ho vyhraje. Držím jim palce. Ale stejně tak si myslím, že by některé soukromé firmy odvedly dobrou práci. Důležité je, aby získaná data patřila celá státu a aby si stát zachoval nad koncepcí a kvalitou testů přiměřenou míru kontroly.

standardy …hotové, přístupné pouze kosmetickým změnám.
Ani náhodou. Doufám, že letos se bude pilotovat hlavně technická stránka věci, takže my budeme mít aspoň rok na souběžnou práci na práci na stadardech, aby byly kvalitní. Moje čestné slovo, kromě jednoho předmětu, který má náskok, nejsou standardy hotové, vyžadují ještě hodně práce, a doufám, že to tak vnímají všichni zúčastnění.

Mgr. Zdeněk Sotolář, 25. 1. 2011 v tématu Strategie testování

Dvořák píše: Proč by to nemohl dělat CERMAT? Já bych byl pro. Ale pan ministr se bojí opakování nekonečného příběhu státní maturity.
Jak bojí? Pokud CERMAT zadání nezvládne, je zbytečný a může klidně zaniknout. Není důvod přihrávat byznys soukromým firmám. Ostatně: bude jich ve hře víc než dvě?

Stále nevíme, co se u nás myslí slovem standard

Ondřej Hausenblas, 26. 1. 2011 v tématu Strategie testování

Zatím nemáme nikde pořádně vysvětleno (jestli se nemýlím) ani sjednoceně pochopeno, co vlastně se u nás různého míní slovem STANDARD, STANDARDY. Jak může někdo říct „minimální standard“, když já to chápu úplně jinak? Jak může někdo mluvit o zvyšování kvality díky standardům, když to budou průměrné výkony dětí? ptá se jiný.
Už to, že se do českého málo informovaného a k dohodě obvykle neochotného školského světa vypustil nový balón, je příslibem toho, že ve smršti nepochopení brzo praskne. Víte, jak to bylo se slovem kompetence, evaluace (nebo ten „rámcový vzdělávací plán“, jak se běžně říká RÁMCI VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ, co se i úředně jmenuje špatně: rámcOVÝ vzdělávací program).
Mně se zdá, že pomáhá, když o standardu myslíme a mluvíme jako o „SPRAVEDLIVĚ NÁROČNÉM OČEKÁVÁNÍ kvality žákovy práce“ (nebo jindy zase učitelovy práce atp.). „Standard“, který by školám pomohl dobře vyučovat a zlepšovat výsledky, by tedy bylo to, že zjistíme mezi učiteli i odborníky představu toho, kolik toho máme žádat po žákovi a jak dobré má být to, co vidíme v jeho práci v určitém stupni jeho rozvoje.
Myslím, že u nás nechybějí jenom jasné cíle vzdělávání atd., ale taky právě to, že si umíme říkat „JAK DOBŘE JE DOBŘE?“ a že MÁLO ZKOUŠÍME SE NA TOM DOHODNOUT.
Je možné, že pokus vytvořit ten ministrův Standard je krok tímto směrem. Ale mně se to nezdá: takové nalézání společné shody v těch srpavedlivých očekáváních by muselo probíhat docela jinak.
1. Musely by se nejprve velmi rozsáhle sbírat zkušenosti učitelů – nakolik je kdo vlastně náročný, co že to učitelé žádají od žáků, například po pěti letech docházky do školy, a zda simyslí, že to žádají spravedlivě (někdy totiž učitele nutí osnovy, učebnice, zastaralé pojetí výuky a předmětu, přijímačky na osmileté gymnázium, nějaké zběsilé plošné testování atp. nutí žádat něco, o čem nejsou spravedlivě přesvědčeni!)
2. brzy bychom viděli, že formulace od učitelů (stejně jako od expertů) nám toho moc jasně neřeknou, že jim vlastně nerozumíme. Musejí to ukázat na autentických výkonech žáků, třeba na vypracovaných úlohách, ohodnocených navíc učitelem, a opatřených navrch ještě učitelovým vysvětlením, proč hodnotil v úloze to a ne ono, a podle čeho tvrdí, že to žák vykonal dost dobře – musel by říkat něco jako tohle:
„Žák tuhle nakreslil to schéma k svému článku na náš biologický web moc dobře, a to proto, že jednak je v něm zřetelně vidět, která zviřátka se účastní toho řetězce, dále je to moc dobré proto, že k svým značkám napsal vysvětlivky pro laického čtenáře, a to jsou dvě věci, které podle mě má žák na začátku šesté třídy zvládnout, však jsme ho tomu vloni učili na podobných úlohách. Ale taky je to dobře proto, že si žák vybral správně ta zviřátka: puflona, bozu, krejčka, drákavce – ona opravdu patří do toho řetězce. Chci, aby je vybral správně proto už letos, že tyhle místní, české poměry přírodní má už tak brzo zvládat, aby mohl v šesté a sedmé třídě vstoupit dál, do bádání o zvířeně světových moří a pouští… a mohl je srovnávat s poměry domácími…“
(Omlouvám se biologům, že jim nešetrně fušuju do řemesla. Kdybych to ukázal na syntaxi, bylo by podstatně hůře rozumět, co mám na mysli.).
A společně s ostatními učiteli oboru by se pak domlouvali, jestli je dobré a spravedlivé chtít, aby děti věděly už v šesté třídě, že drákavec na jaře hloká krejčka, atp. A ze svých zkušeností by po pár letech odborně vedeného vzájemného vzdělávání vytvořili společný model takového SPRAVEDLIVÉHO OČEKÁVÁNÍ v oboru/předmětu.
Byl by to jen model proto, že i kdyby na něm pracovalo řekneme tisíc učitelů biologie, ještě by to neznamenalo, že se smí stát závazným. Bude se muset jednak dostat ke skutečně všem kolegům, a taky na něj budou koukat kolegové z blízých i dalších oborů, aby se ta očekávání podobala svou intelektuální a manuální náročností, aby jich za všecky předměty nebylo tolik, že dítě rozmáčknou jak boza puflona, atd.
Aby tohle všecko mohlo dost kvalitně probíhat, musejí ve školství být takové poměry, že učitelé vyučují i přesto, že taky dělají na vývoji standardů. Tzn. že nebude shora kvůli moci a kontrole „nastolen“ nějaký další Standard, podle kterého musejí učit, a nestihnou pracovat na sobě a na té společné shodě v chápání náročnosti.
Tohle sladit by znamenalo, že pan ministr a celá vláda fakt ve školství jednoznačně podpoří a do školství naláká velmi inteligentní a tvořivé lidi, kteří by řekli: Ano, na tomhle bych tedy moc rád/a pracoval/a, stojí mi za to se stát/zůstat učitelem! Oceňuji, že mi zaručují, že mě nikdo a nic nebude ouředně ani stupidně otravovat v práci, a že budu chráněn/a zákonem před útoky neznalých, neinformovaných, frustrovaných, mocichtivých…“
Proto opakuji, že musíme mít tu národní strategii rozvoje vzdělávání.