Má mistr na učňáku brát víc než gymnaziální učitel?

Otázku z titulku myslím zcela vážně. Kdo by měl mít vyšší plat? Ten, kdo vzdělává těžko vzdělavatelné, nebo ten, který učí elitu? Tvrdím, že dokud nebudou mít mistři a učitelé na učilištích srovnatelný nebo lepší plat než ti na výběrových školách, budeme v mezinárodních srovnáních jako je PISA propadat stále víc ke dnu.

Samozřejmě, není to jen v penězích, ale bavme se tentokrát především o nich. V tuto chvíli je to tak, že platy středoškolských učitelů, mluvíme o „státních“ školách, jsou výrazně vyšší než platy učitelů na základní škole. A mezi středoškolskými učiteli mají víc učitelé na gymnáziích, méně učitelé na učilištích a nejhůř jsou na tom mistři odborné výchovy. Tak to určují mzdové tabulky, ale nejspíš to souzní i s obecně sdílenou představou, že učitelé elitních škol jsou kvalifikovanější, proto si víc peněz zaslouží. A pedagogové, kteří učí učně (na učiliště chodí zhruba třicet procent populačního ročníku), jsou platově i společensky bráni jako chvost pedagogického pelotonu. Přijde vám to v pořádku?

Tak si to zkusme otočit a říci si, co po těch lidech chceme a jak jejich práce vypadá. Učitel na gymnáziu je odborník dejme tomu na matematiku a vystudoval ji buď na pedagogické fakultě nebo třeba na matfyzu. Pracuje s vybranými, nadprůměrně inteligentními dětmi, které pocházejí převážně ze vzdělaných rodin. Pokud není k učení motivovaný sám student (chce pokračovat na vysoké škole), obvykle na něj tlačí rodina, pro niž je vzdělání vysoká hodnota a je ochotna do ní investovat. Učit kohokoli je těžká a vyčerpávající práce, ale gymnaziální učitel to má vlastně nejsnazší. Nemusí totiž až na výjimky bojovat s tím, co učitelům nejvíc otravuje život. S dětmi, které škola nezajímá a dávají to jasně najevo.

Pedagog na střední odborné škole, ať už maturitní nebo nematuritní, pokud učí nějaký odborný předmět, obvykle vystudoval příslušnou vysokou školu a k tomu si musel doplnit pedagogické vzdělání. Učí děti, které školu obvykle nesnášejí. V jeho třídě je proto často potíž udržet i jen základní kázeň a stížností u rodičů by si moc nepomohl. Naučit tyhle děti alespoň základní věci, je nefalšovaná dřina. Na plat takového pedagoga má ředitel zhruba o sedm tisíc měsíčně méně než ředitel na gymnáziu. Mistři odborné výchovy jsou na tom s platem ještě hůř, i když ti navíc ručí za to, že si jejich svěřenci přinejmenším neublíží. To je třeba v autodílně určitě těžší úkol než při hodině češtiny.

Ať to obracím, jak to obracím, za těžší práci v těžších podmínkách by ti lidé přece měli dostávat víc a ne naopak. Že to nejsou dostatečně kvalitní učitelé, aby si zasloužili dostat přidáno? To neumím posoudit, ale ta zákonitost přece platí opačně. Pokud bude místo na učilišti prestižní (je to velká pedagogická výzva, vytáhnout tyhle děti alespoň na průměr) a s výrazně lepším platem, bude to přitahovat i lepší pedagogy. Dnes tam zůstanou buď entuziasté, nebo ti, co by jinde víc nevydělali. To platí ostatně pro celé školství.

A jak to souvisí s mezinárodními šetřeními typu PISA? No právě ti, které považujeme tak trochu za vzdělávací odpad, nám „kazí průměr“. Jsme jednou ze zemí, kde je rozdíl mezi jednotlivými školami největší, neumíme vytáhnout ty slabé alespoň k průměru. Bodejť bychom to uměli, když pro to nic neděláme. Teprve až nám začne být tenhle platový paradox podezřelý, je to první krok k tomu, aby se něco změnilo.

P.S. Záznam veřejné debaty o poměrech na učilištích najdete ZDE. Pasáž o platech hledejte mezi 39 a 45 minutou nahrávky.