Maturitní debata: Buďte kreativní, ale plňte útvar a téma, vzkazuje hodnotitel maturantům

Rozhovor s jedním z externích hodnotitelů písemných prací vysvětluje pozadí sporu o to, zda bylo nebo nebylo hodnocení přísnější a podle čeho hodnotitelé práce posuzovali. Je ale třeba komentovat tvrzení pana Stanzela z první otázky, kde říká, že tlak ze strany Cermatu byl dezinterpretován. Stačí se podívat do původního dopisu paní Daniely Hochmanové (ZDE), nebo blogu Tomáše Feřteka (ZDE), aby bylo zřejmé, že intervenci CERMATu vysvětlují tou samou skutečností jako pan Stanzel. Jeho další text na stránkách eduin.cz najdete ZDE.

Rozhovor  

Má na starosti tým hodnotitelů momentálně diskutovaných slohových prací nových maturit. Učitel češtiny na gymnáziu a držitel ocenění Výrazná pedagogická osobnost Moravskoslezského kraje Vladimír Stanzel na systému známkování nevidí chyby a maturantům vzkazuje: „Smyslem maturity není hodnotit čtyři roky studia, ale momentální výkon.“

Lidovky.cz: Chtělo vedení Cermatu, abyste byli přísní? Zaznamenal jste nějaký tlak z jejich strany?
Nezaznamenal. To je dezinterpretace. Šlo pouze o hranici 11 a 12 bodů. Pokud má žák 12 bodů, uspěl. Za 11 bodů dostane hodnocení ‚neprospěl‘. V průměru bylo mnohem více dvanáctibodových slohů. Minulý rok to byla obrovská odchylka. Proto Cermat chtěl, abychom se zaměřili na ty ‚dvanáctky‘ a překontrolovali, jestli ty práce nejsou nadhodnoceny. Je to kvůli tomu, že slušní hodnotitelé a učitelé se totiž vždy snaží žákům pomoci. Jestliže se můžeme přiklonit k lepší variantě, tak se k ní vždy přikloníme.

Lidovky.cz: Pokud jde o tu hranici 11 a 12 bodů, váhají hodnotitelé často, zda mají žáky nechat projít? Nebo je mezi těmito body znatelný rozdíl?
To váhání je poměrně časté. Na téhle hranici je to velmi diskutabilní. Pokud si hodnotitel není jistý, platí ta varianta, že se přikloní k lepšímu hodnocení. Proto se také vedoucí hodnotitelů musí zaměřit na tuto hranici a zkontrolovat, zda práce nejsou hodnotiteli nadhodnocovány. Ale na hodnotitele žádný nátlak veden nebyl. Byli sankciováni pouze pokud se odchýlili od metodiky. V tom případě by jim byl i zbytek prací odebrán. Ale o žádném takovém případu nevím.

Lidovky.cz: Slohy se při nových maturitách píšou na velmi malém rozsahu…
Žáci musí v základní úrovni napsat 200 slov, může to ale poklesnout na 150 slov. Vrchní hranice není určena. Vyšší úroveň má sloh na 250 slov. Mohou poklesnout na 200 slov.

Lidovky.cz: Shodneme se ale, že se rozsah průměrně snížil. Má hodnotitel šanci vůbec odhadnout a správně ohodnotit stylistický styl žáka?
Zcela určitě. Na tomto rozsahu právě můžeme porovnat, jak si žáci dokáži poradit s tématem a zadáním. To je první kritérium, které právě na malém rozsahu dokážeme poznat.

Lidovky.cz: Není ale nadání žáka potlačeno a přednost nedostává jen forma? Pokud jeden žák napíše správně charakteristiku, která je ale naprosto tristní, dostane nakonec lepší známku, než talentovaný student, který má skvělou stylistiku, gramatiku i pointu, ale rozepíše se, odchýlí se od tématu a hodnotitel mu dá špatnou známku kvůli nedodržení tématu.
To je problematické. Při své maturitě jsem taky věděl, že když nedodržím téma, tak jsem neprošel. Dostal bych pětku a nikdo by se se mnou nebavil. Samozřejmě existují smíšené útvary, ale žák musí dodržet pravidla pro ty jednotlivé styly. Při maturitách se třeba objevilo téma: ‚Jak jsem se stal pověrčivý‘. Je logické, že pointou příběhu musí být, že se student stal pověrčivým. Když někdo napíše krásný sloh, ale dojde k závěru, že se pověrčivým nestal, tak to přece není naplnění tématu! Přirovnal bych to ke zkoušce z matematiky, kdy má žák sčítat a přitom odčítá.

Lidovky.cz: Matematika má ale jasná pravidla, hodnocení slohu je z velké části subjektivní. Kvůli zjednodušenému hodnocení tak nakonec kreativní a nadaný žák dostane špatnou známku za skvělý sloh.
Takhle je nastaven ten systém. Student má v první řadě naplnit útvar a téma. Obzvlášť na takhle malém prostoru, je přece logické, že student má hlavně předvést, že se dokáže smysluplně a kultivovaně vyjádřit. Když přidá originalitu, je k tomu přihlíženo, má za to plus. Předcházíme tak podvodům, aby si studenti nepřipravili charakteristiku letního dne, pak ji nepoužili na zadání, které zní ‚charakteristika podzimního dne‘. Tenhle systém je pro takovéhle vykuky neprůstřelný. Já třeba odhalil opsání části Jirotkova Saturnina, kterou studentka použila jako charakteristiku učitele. A takových jich určitě bylo víc.

Lidovky.cz: Nebyly tyhle chyby podchyceny starším systémem, kde učitelé hodnotili práce studentů, které osobně znali a dokázali odhadnout jejich možnosti?
Smyslem maturity není hodnotit čtyři roky studia, ale momentální výkon. Vy nemůžete dát studentovi jedničku, protože ho znáte a víte, že je premiant, ale zrovna jednou vyhořel.

Lidovky.cz: Ale já mluvím o opaku: učitelé znají možnosti svých studentů a snáze odhalí podvody.
To určitě může sehrát roli, ale ani učitel to nemusí vždy poznat. Navíc to studentovi nemůže prokázat. Pokud ho nechytnete s tahákem, stejně mu musíte dát dobrou známku. Předvedl totiž výkon na jedničku. Nesmí se přihlížet k ničemu jinému. To otevírá další otázku. Pokud student například zkusí psát stylem proudu vědomí, jeho učitel ho zná a ví, že je to třeba budoucí spisovatel, který píše pod vlivem Joyce. Anonymní hodnotitel ale neví, jestli je ten student vyzrálá osobnost, nebo jen ráno kouřil marihuanu. Proto studenti musí vědět: Ano, buďte kreativní, ale musíte naplnit útvar a téma!

Jak to vidí maturanti

Lukáš Kořán (ústní část maturitní zkoušky z českého jazyka – výborná, didaktický test – výborná, slohová práce – dostatečná): ‚Hodnotitelé by měli být dle mého názoru minimálně dva, nezávislí na sobě a jejich verdikty by se následně měly zprůměrovat. Zároveň by měli vždy psát komentář hodnocenému, bez něj je hodnocení neověřitelné a nic neříkající, žák nemá žádný podklad k tomu, jak by se měl v budoucnosti zlepšit.‘
Gabriela Schreinerová (ústní část maturitní zkoušky z českého jazyka – výborná, didaktický test – chvalitebná, slohová práce – dostatečná): ‚Osobně mi na slohu nejvíc vadilo, že zde chyběla zpětná vazba. Víme výslednou známku, ale v podstatě se asi nikdy nedozvíme, co přesně našim pracím chybělo a jakých jsme se dopustili chyb. Dostali jsme pouze papír s hodnocením písemné práce, takže vím kolik bodů z jednotlivých hodnocených částí jsem dostala, ale nevím kolik bodů bylo možno v daných kategoriích získat.‘

Jak probíhá hodnocení?

Hodnotitelé nedostávají originály prací, ty se ve škole nascanují a elektronicky putují do Cermatu, kde se vytisknou a hodnotitelé je dostanou náhodně přidělené. Opravení každé práce je ohodnoceno stokorunou. Počet prací si určují hodnotitelé. ‚Někdo chtěl opravit 150 prací, někdo 250. Každou práci ale musíme číst minimálně dvakrát. Nejdříve hodnotíme, jestli je naplněn téma, ve druhém čtení zaznamenáváme chyby. Ale neexistuje stanovený čas, který by měl hodnotitel na opravení jedné práce,‘ říká Stanzel.
Podle Stanzela se velké množství prací neprojeví v kvalitě hodnocení. ‚Hodnotitelé prošli přípravnou fází a v rámci domácí přípravy zjistili, kolik času jim zabere přečtení prací. Hodnotitelé museli průběžně zapisovat práce, které opravili, aby opravování neodkládali a nedošlo k tomu, že by pak nestíhali,‘ uvedl Stanzel.