Obrysy příští maturity

Publikujeme komentář z webu Respektu, v němž autor Tomáš Feřtek vysvětluje, jak by mohla vypadat maturita od roku 2015 a na jaké otázky o její podobě si ministerská maturitní komise ještě musí odpovědět. Původní text i s diskusí najdete ZDE.

Co je v maturitě státní, ať zadává a kontroluje stát, co chce po studentech škola, ať zadává a kontroluje škola a nikdo jí do toho nemluví. Tak by se dal co nejstručněji formulovat princip příští možné „státní“ maturity. Tedy té zhruba od roku 2015, až skončí platnost současné „hibernované“ verze (o ní podrobněji ZDE), pro kterou se ministr Fiala rozhodl pro příští dva roky a snaží se ji protlačit parlamentem.

Překvapivé je, že i srpnové jednání Fialovy „maturitní komise“ bylo nečekaně konsensuální na to, jak bezbřehé možnosti v koncipování podobné zkoušky existují. Na druhou stranu je fakt, že příští maturita existuje jen ve hrubých obrysech a onen základní princip vznikl během velmi stručné diskuse. Ale neprotestoval nikdo, od politiků přes kraje po ředitele škol.

Máme za sebou první dva roky s velmi ambiciózní maturitou, kdy stát zasahoval v co možná maximální míře. Zadával i kontroloval testy z celé šíře maturitních předmětů, pod plnou kontrolou měl písemné práce, ale předepisoval i to, jakým způsobem se má ústně zkoušet v profilové, tedy školní části maturity. Z učitelů se stali z centra řízení zkoušející, kteří museli dodržovat velmi striktní časový harmonogram. Po svém mohly školy dělat maturitu jen v odborných předmětech. Výsledek byl – dejme tomu nepříliš přesvědčivý. Důvodů bylo mnoho a mnoho se o nich i psalo.

V dalších dvou letech nás pravděpodobně čeká zamražená a ostrouhaná verze téhož. Hlavním cílem je příliš neuškodit. Stát zadá a zkontroluje jen didaktické testy ze tří předmětů, výjimkou je cizí jazyk, který poběží jako dosud. Písemky z češtiny se budou opravovat na škole. Ústní zkoušení nejspíš proběhne podle dosavadního manuálu Cermatu. Nikdo už nečeká, že by se na základě téhle maturity přijímalo na vysoké školy, nebo že by spasila kvalitu těch středních. Jediným cílem je nezpůsobit žádný další průšvih. I to je po těch dvouletých zkušenostech docela velká ambice.

Nový model 2015+ chce řešit základní rozpor, který je v konceptu státních maturit skrytý. Zároveň totiž chceme hlídat onu tolikrát vzývanou „spodní laťku“ i mít náročnou maturitu, která „získá svou ztracenou váhu i autoritu“. Navrhované řešení je průzračně prosté. Stát ať zadává a kontroluje testy, které ohlídají ono maturitní minimum. A na škole ať je ambice, aby maturita s jejím razítkem měla váhu. Do toho, jak to udělá, jí stát nijak zasahovat nebude – kromě toho, že doručí úředně jmenovaného maturitního komisaře.  Je tedy možné, že některé školy se časem vydají inovativním směrem – standardní písemku a ústní zkoušení nahradí obhajoba závěrečné práce, maturita online, nebo nějaká jiná forma, která nás zatím nenapadá.

Mělo by to jednu výhodu – modernější maturita by vznikala postupně na školách „evoluční“ cestou, a ne centrálním rozhodnutím, kdy každá chyba způsobí centralizovanou a tedy mnohem větší paseku. Nevyřešených problémů je samozřejmě spousta. Má být součástí státních testů povinně i angličtina a matematika? Co se školami, které žádné ambice nemají? Co s pětinou studentské populace, pro kterou je i minimální laťka těžko překročitelná?

Rizikových míst je hodně a na místě je proto jedno důrazné varování. Autoři onoho předchozího modelu silně centralizované státní maturity s nižší a vyšší úrovní určitě také byli zpočátku přesvědčeni, že jde o průzračný a funkční koncept. A kritiky odmítali jako škarohlídy a záškodníky. Jak to dopadlo, víme. Takže by bylo dobré hledat slabiny toho nového modelu, dokud je ještě čas, a naslouchat kritikům velmi pozorně. Hodně se tím ušetří. Řeč není jen o penězích.