Tým ministra školství Josefa Dobeše (Věci veřejné) připravil novelu zákona č. 561/2004Sb., který upravuje mj. podmínky základního vzdělávání. Mezi mnoha jinými body se zde objevuje i návrh změny § 5. Jeho první odstavec
(1) Školní vzdělávací program pro vzdělávání (…) musí být v souladu s rámcovým vzdělávacím programem; obsah vzdělávání může být ve školním vzdělávacím programu uspořádán do předmětů nebo jiných ucelených částí učiva (například modulů).
má být doplněn takto
Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání zpracovává škola v souladu s obsahem vybraných vzdělávacích oblastí, které vydá ministerstvo (…)
Ačkoliv se může zdát, že se jedná o drobnou formulační změnu, její dopad bude velmi vážný:
novela zákona připouští, že podobu školních vzdělávacích programů (ŠVP) bude MŠMT ovlivňovat i jinými dokumenty než jen rámcovými vzdělávacími programy (RVP);
na oficiální dotaz, o jaké dokumenty se jedná, odpovídá MŠMT tak, že jde o „podrobnější vymezení obsahu vzdělávání v některých vzdělávacích oblastech“, fakticky tedy o povinné vzorové učební osnovy, zatím jen pro český jazyk a literaturu, anglický jazyk a matematiku.
Zavedení povinných vzorových učebních osnov je v přímém rozporu s mezinárodními doporučeními, jak zvyšovat úroveň vzdělávacích výsledků žáků, a povede k zakonzervování současného neuspokojivého stavu.
Několik poznámek upřesňujících naše stanovisko:
Jaký je smysl takto navržené změny? Ve své podstatě jednoduchý – bez širší diskuse, tím méně pak souhlasu pedagogické veřejnosti základním školám oktrojovat nová nařízení a nové „obsahy“ zasahující do jejich práce. Nařízení, která mohou hrubým způsobem zasáhnout do školního života, který – po letech příprav! – nyní může být organizován školou samotnou podle jejích vnitřních podmínek, erudice a schopností. Touha centrálně uchopit a svázat to, co musí být veřejnou věcí, za níž jsou zodpovědní všichni, totiž vzdělávání, je pravděpodobně vyvolána panikou z propadu výsledků českých žáků při mezinárodním testování (PISA 2009).
Této panice má být – aniž by pedagogické veřejnosti byla známa jakákoli vysvětlující hlubší analýza! – obětován současný model tzv. rámcového vzdělávacího programu, společného českému školství, který je školou realizován jejím vlastním programem podle, jak již řečeno, jejích vnitřních podmínek, erudice a schopností. Tento postup umožňuje (nikoli samozřejmě zaručuje, to vždy záleží na vnitřních poměrech školy a kvalitě pedagogů) škole rozvinout její talent, její představu o dosahování žákových kompetencí umět se v životě otáčet. Věc je o to nepochopitelnější, že se zmíněná novela objevuje v době, kdy ministerstvo školství konečně započalo veřejnou diskuzi o podobě tzv. standardů, tedy očekávaných výstupů kvality žákovy (a učitelovy!) práce, diskusi, která měla být dávno za námi při přípravě rozsáhlé reformy, jejímž výsledkem byl právě model rámcového programu umožňujícího tvůrčí a svobodné podílení všech, kteří se ve škole procesu učení účastní. Na očekávanou námitku, že onen “obsah vybraných vzdělávacích oblastí“ se týká jen některých předmětů, že školám prostor pro profilaci vlastně neubírá, lze odpovědět jednoduše – buďto onen „obsah“ je v souladu s rámcovým programem, a pak je zbytečný, nebo s ním v souladu není, a pak je škodlivý, protože mnohé školy a mnozí učitelé již investovali velké úsilí, čas, peníze, energii do vlastních cest, na jejichž hledání a nalézání je postavena nedávno(!!!) přijatá reforma. A je nutné připomenout – zpochybnění této reformy je v příkrém rozporu s volebními programy kterékoli strany současné koalice, o jejím vládním programu nemluvě.
Představa, že lze v jedné ústřední instituci utkat osnovu, do níž bude zachycena suma vědomostí umožňujících uchopení a zvládnutí našeho světa, měla své oprávnění v dobách pozdního osvícenství (a na stránkách Komunistického manifestu). Dnes je taková představa zhoubná, protože svět se nám mění před očima; více než kdykoliv předtím se musí škola snažit nepřipravovat žáky na svět, který už byl.
Český pedagog Bořivoj Brdička ve svém článku Bude PISA 2009 pro nás poučením? upozorňuje, že každý může díky internetu objevovat, jaké jsou vlastnosti vítězů pomyslného žebříčku mezinárodního školství, např.
převládá zvyšování autonomie škol umožňující realizovat vlastní výukové plány (proti čemuž je namířená novelizace onoho § 5!),
země s nejlepšími výsledky mají definované kvalitní standardy výukových cílů a netolerují neúspěch = neúspěšné netrestají, ale pomáhají jim (my jsme o standardech teprve začali diskutovat …!),
úspěšné země se vyznačují tím, že jejich vedoucí představitelé a osobnosti veřejného života sdílejí s rodiči, učiteli i studenty své přesvědčení o významu vzdělávání (více než hořce zní toto u nás, kde slovem roku 2009 se stal pojem rychlostudent!),
úspěšní se učí jeden od druhého (každý, kdo by o to stál, se s uvažováním aktivních učitelů může seznámit např. na metodickém a diskusním portálu rvp.cz; zde také najde dosti reprezentativní vzorek učitelského smýšlení k tématům, o nichž je zde řeč, včetně příkladů každodenní praxe)
pro budoucí prosperitu státu je nejdůležitější tzv. „znalostní ekonomika“, jinými slovy řečeno – školství se stává jednou z největších priorit státu.
Dámy a pánové, kterých se to týká, Vy, kteří máte nyní v rukou vytváření zákonů, vládních záměrů a rozhodnutí, pokuste se doplnit do chybějící závorky za poslední odrážkou něco jiného než smějící se emotikony. Můžete začít při projednávání navrhované novely zákona č. 561/2004Sb.
A prosím nezapomeňte – škola není na hraní.
Podpisy:
Pokud chcete přidat svůj podpis, stačí vyplnit formulář níže. Po odeslání bude administrátorem webu v blízké době doplněn mezi již uvedené signatáře.