Pícha odpovídá Kuhnovi: Když se dva perou, nemusí se smát ani ten třetí

Na rozhovor s ředitelem Asociace ředitelů gymnázií Jiřím Kuhnem, který byl publikován v Lidových novinách a převzat na web eduin.cz (ZDE), reaguje ředitel Gymnázia Písek Petr Pícha. Oponuje názoru, že malé školy žijí na úkor gymnázií a vzdělávacímu systému by pomohlo, kdybychom je zrušili.

„Studenti jsou paraziti na naší společnosti“ – prohlásil nedávno jeden náš vrcholný představitel. „Malé školy si přilepšují na náš úkor“ – prohlásil v rozhovoru v Lidových novinách 6. března ředitel Gymnázia Nymburk a předseda Asociace ředitelů gymnázií Jiří Kuhn. Jsem také ředitel gymnázia a nemám pocit, že by malé školy žily na náš úkor. Ony jsou většinou rády, že vůbec žijí. Nechci akceptovat reformu, která říká, že se jako škola budeme mít lépe, když se zruší ty ostatní. To je hloupé a nefér. Vždycky se můžeme mít lépe, když z jedné hromádky vyplatíme méně subjektů. Učitelé mohou mít větší plat, když zrušíme školníky a kuchařky. Ti se zase mohou mít lépe, když nedáme odměny učitelům. A všichni budou mít větší plat, když prodáme školní budovu a budeme učit v parku. V Akadémově háji to asi šlo, tam bylo teplo. U nás by to mohl být problém. Je třeba si říci, proč je teď ta hromádka tak malá, že už pro všechny nestačí.

Co to znamená optimalizace

Nejčastější objektivní odpověď je ta, že klesá počet dětí. To je demografický fakt, s tím nic neuděláme. Tedy můžeme s tím něco udělat, nemusí to být ani tak nepříjemné, ale projeví se to v základních školách za šest, na středních za patnáct let. To je dost dlouhá doba. Jenže pokles počtu dětí nemůže být příčinou zmenšující se hromádky peněz. Děti tyto prostředky nevytváří, ale spotřebovávají. To, že jsme si vytvořili normu zvanou normativ na žáka, to je jen ekonomická pomůcka k rozdělování toho, co se v té hromádce nachází. Ne k jejímu vytváření. Takže pokles dětí v populaci by měl znamenat, že konečně můžeme učit v méně naplněných třídách, učitelé se můžou více individuálně věnovat jednotlivým žákům a tak dále. Ale toto se neděje. Žádné individuální vzdělávání. Pěkně to setřeseme do velkých škol s optimálně naplněnými třídami, říká pan nejlepší ministr. Optimálně pro koho?

Kde se dá ušetřit

Odhaduje se, že se u nás ročně rozkrade více než sto miliard korun. To je částka, která se rovná rozpočtu celé kapitoly školství. Takže ne na přidání, ale na financování celého školství by to stačilo. Nechci se teď pouštět do nějakých státotvorných úvah, co s tím. Papíru už na toto téma bylo popsáno dost a je to stejně zbytečné. Korupci nelze vymýtit, pokud je systém na ní založen. Peněz je dost, jen jsou špatně rozdělovány. Ale nechci také přistupovat na hru, kterou s námi někdo nehezky hraje.

Pan Kuhn ve zmíněném rozhovoru je pro, on chce šetřit. Hned v úvodu říká, že kvůli demografickému vývoji klesá počet dětí, zároveň ale zůstalo zachováno množství žáků, kteří jdou na gymnázia. Tady by mohlo někoho napadnout, že pan předseda Asociace ředitelů gymnázií má na mysli, že by bylo třeba podívat se do vlastních řad a hledat možnosti zredukování sítě gymnázií. Vždyť přece když jde o kvalitu, musíme něco obětovat, jak sám dodává v další části rozhovoru!

Malé školy za to nemohou

Ne, to byl jen hloupý žert, nechci teď naštvat kolegy gymnazisty a nemyslel jsem to vážně. Vážně to určitě nemyslel ani pan kolega Kuhn. Vždyť se ani slovem nezmínil, že by chtěl redukovat gymnázia. On chce jen redukovat malé školy, učební obory a základní umělecké školy. Ty dokonce přirovnává k soukromým kurzům angličtiny a tvrdí, že v Česku jsou tyto školy financovány z peněz určených na školství, což se dle jeho názoru v jiných zemích neděje. Nevím, kde pan ředitel nymburského gymnázia bere tyto informace, ale základní umělecké školy jsou legitimní součástí naší školské soustavy (§7 školského zákona) a tudíž jejich financování z kapitoly školství je zcela v pořádku. Navíc dostávají z těchto peněz jen prostředky na platy a odvody, zbylou částku na provoz školy musí vybrat od rodičů. Zcela podobná situace je i v jiných státech. Podle zprávy EMU (The European Music School Union), která zastřešuje umělecké školy z 26 evropských zemí, financuje stát tyto školy kromě jedné ve všech těchto zemích. To si lze ověřit, informace najdete na internetu, stránky jsou v angličtině, v případě problémů s překladem jistě pomohou absolventi zmíněných jazykových kurzů.

Koho zrušíme příště

Mají-li se dnes rušit některé typy škol z důvodu „nedostatku“ peněz, jaká bude situace za dva, tři roky? Které školy budeme rušit pak? Že by gymnázia? Tato cesta nikam nevede. Chceme-li dělat reformy (což vlastně děláme už přes dvacet let a bez výsledku), měli bychom se také podívat, jak to dělají jinde. Bylo by skvělé, kdyby se nám konečně podařilo překonat ten náš neobyčejný národní zvyk, že ze všech systémů, ze kterých můžeme čerpat inspiraci, si vždycky vybereme ten nejhorší. Přitom těch dobrých příkladů je po světě dost. Před pár lety jsem v Dánsku navštívil školy, kde počet žáků příliš nepřesahoval číslo deset. Na otázku, zda se to vyplatí, odpověděli, že rozhodně ano. Není předpoklad, že z těchto dětí budou univerzitní profesoři. Ale zájem místní komunity i dětí samotných je prožít spokojený život ve svém regionu. Budou-li o to stát. A aby o to stály, o to se stará místní komunita třeba tím, že takové školy podporuje.

Místo spolupráce konkurence

Z doby, kdy jsem pracoval jako ředitel školského úřadu, vím, jak většina starostů malých obcí stála o to, aby jejich škola nezanikla. Protože škola vnáší do obce život. Pokud škola přestane fungovat, obec se v lepším případě stane přechodnou osadou chalupářů, v horším případě pomalu vymírá. Ekonomicky to lze obhájit. Lidsky ne.

Klesající populace a normativní financování podle počtu žáků udělalo ze škol nesmiřitelné soupeře. Namísto spolupráce nastoupila konkurence, která se zdeformovala do podoby, kdy se z té stále menší hromádky peněz na školství snažíme urvat co nejvíc pro sebe. Jestliže se školy perou mezi sebou, kdo z toho může mít prospěch? Společnost těžko. Protože v takovémto pseudotržním prostředí budeme vychovávat sobce, kteří se budou navzájem likvidovat v duchu falešné představy, že větší musí požírat menší a že je to nutné pro naši konkurenceschopnost.

Mgr. Petr Pícha, ředitel Gymnázia Písek