Pochvala pro Lidovky a vážné varování

V pátečních a sobotních Lidových novinách právě vycházejí rozsáhlé tabulky s daty z prvních dvou ročníků státních maturit. O každé ze skoro třinácti set středních škol v České republice se dozvíte, kolik procent studentů uspělo v testech či písemných pracích. Je to dobře, nebo špatně? A co ta čísla vlastně znamenají?

Především si Lidové noviny zaslouží pochvalu za vytrvalost, s níž se jim pomocí dvou žalob podařilo z Cermatu vymoci výsledky maturit. To není nic samozřejmého. I když tenhle úřad požádáte o informace podle příslušného zákona, vůbec to ještě neznamená, že je opravdu dostanete. A to i v případě, že soud rozhodne ve váš prospěch. Takže pokud vedení Cermatu předalo redakci proti podpisu dvě cd s výsledky maturit, je to úspěch. Asi ne nadarmo Tomáš Němeček, který je hlavním hybatelem tohoto projektu, vystudoval práva.

Druhou pochvalu si Lidovky zaslouží za to, že nepodlehly novinářskému pokušení problém zjednodušit a publikovat nějaký žebříček nejlepších a nejhorších škol. To je mimořádně lákavé a mimořádně nebezpečné. Naopak v průvodních textech zdůrazňují, že nic takového se z publikovaných dat vyrobit nedá a i ona pořadí nejlepších škol, jak je zveřejnil po loňských maturitách ministr Dobeš, byla vlastně nesmyslná hausnumera.

O tom, jestli žebříčky máme či nemáme mít, se diskutuje dlouho. Osobně jsem jasným odpůrcem žebříčků, protože ty jsou vždycky přílišným zjednodušením. Testy, základ maturitních dat, umí změřit jen část toho, co je ve vzdělávání důležité, a obvykle jsou sestavené podle nejasného přepočtu a parametrů.

Nepleťme si ale žebříky nejlepších maturujících škol a data z maturit. To jsou dvě různé věci. Všechna data, která stát za veřejné peníze získal, by naopak na webu Cermatu měla být běžně dostupná každému. Od akademické obce po zvědavé laiky. A to v daleko větším rozsahu, než jak se to zatím podařilo vymoci Lidovým novinám. Není důvod, proč nepublikovat anonymizovaná data (tedy bez čitelných osobních údajů) až na úroveň konkrétního studenta. A pokud taková data veřejně přístupná nejsou, mělo by ministerstvo školství zdůvodnit, proč.

Po pochvale ono vážné varování. Berme ta zveřejněná data s velkou rezervou. Jen trochu detailnější pohled ukazuje, že se z nich mnoho vyvodit nedá. Ostatně i samy Lidovky upozorňují na to, že tu jednak chybí údaj, kolik studentů dělalo lehčí a kolik těžší úroveň maturity. Přitom to byl parametr, který podle všeho hrál zásadní roli v umístění školy v loňském žebříčku nejlepších. A není nejmenší důvod, proč by to měl být neveřejný údaj. Stejně tak fakt, že nějaká škola se letos výrazně oproti loňsku zhoršila v těžší matematice či písemce z češtiny je třeba přečíst především tak, že se změnila obtížnost testu a externí opravy písemek byl průšvih. Je to z publikovaných tabulek zcela patrné. Svou roli jistě hrálo i samo zavedení externího hodnocení, ale u mnoha gymnázií je v řadě modrých (tedy nadprůměrných) čísel najednou jedno oranžové (podprůměrné) okénko. Tady nejspíš neudělala chybu škola a studenti, ale Cermat.

Ale i loňské testy základní úrovně velmi pravděpodobně obsahovaly matoucí úlohy. Jejich existenci Cermat neuznal, ale velmi pravděpodobně by změnily celkové výsledky. Nakolik, to nevíme. Ale nejspíš by to u mnoha, hlavně slabších škol, výrazně zahýbalo procenty úspěšnosti. A tak bychom mohli pokračovat. Znamená to, že vlastně nevíme, nakolik jsou přesná ta čísla, z nichž jsou procenta úspěšnosti škol vypočítána.  Než budeme moci data z maturit brát za opravdu relevantní údaj, uteče ještě hodně času. Až si otevřete Lidové noviny a budete hledat tu „svou“ školu, mějte to, prosím, na paměti.