Proč je nutné odvolat ministra školství

Publikujeme komentář, který vyšel na komentářové stránce Mf Dnes pod titulkem Dobešovy fauly. Komentuje nečinnost premiéra a vysvětluje, proč Josef Dobeš nemůže za vymezené dva měsíce změnit stav čerpání evropských fondů. Teď už nejde o ministra, nýbrž o pověst České republiky. Odvolání ministra školství je poslední možnost, jak dát najevo, že jsme si vědomi vážnosti problému a chceme ho řešit.

Důvodů, proč měl ministr školství Josef Dobeš už dávno odejít z funkce, je mnoho. Ty nejpodstatnější jsou otřesná personální politika, která destruovala odborné složky ministerstva natolik, že v některých oblastech znemožňuje jejich další fungování, dále organizační chaos plynoucí z neustále se měnících a vnitřně rozporných kroků a připravovaná opatření typu plošného testování, která hrozí návratem ke školství osmdesátých let minulého století.

Boj o Dobešovo ego

Je ale příznačné, že reálný tlak na odchod ministra nastal až ve chvíli, kdy je ohroženo čerpání evropských peněz. Na ostatní Dobešova pochybení si veřejnost není většinově schopná udělat jasný názor. Nebezpečí, že přijdeme o padesát miliard, ale rozumí každý. Premiér Nečas dal ministrovi školství opět dva měsíce na nápravu. Je to zásadně špatná strategie, která nemůže vést k výsledku.

Sám ministr popisuje svoji práci jako adrenalinový sport, když říká, že rok a půl běží závod o čerpání evropských fondů, a sám sebe chápe jako odvážného hráče, který vsadil do banku politickou kariéru. Pokud nevyčerpám všechny evropské peníze, odstoupím! Právě premiér by mu měl navrhnout, ať si dofukuje ego někde, kde to nebude způsobovat tak zásadní škody.

Ano, Josef Dobeš nezpůsobil všechny problémy, které ministerstvo školství s čerpáním evropských peněz má. Potíže jsou skoro ve všech šestadvaceti operačních programech. Ale z nových ministrů právě jen Dobeš při svém příchodu jako hyperaktivní nová tvář ve vysoké politice rozhodl o razantním snižování počtu úředníků a nařídil propustit podstatnou část horko těžko sestaveného odboru, který měl evropské peníze na starost. Když zachováme Dobešovu sportovní terminologii – už tak uštvanému běžci podrazil nohy. Dnes jen sklízíme ovoce více než rok starého faulu.

Utraťte to za cokoli

Evropské peníze čerpáme kromě systémových projektů typu státní maturity především na několik tisíc drobných projektů, které jsou sice pro české školství až na drobné excesy užitečné, ale peníze se v nich utrácejí po malých statisícových či milionových částkách. Jenže ministr musí vykázat, že v každém roce vyčerpal příslušnou část peněz. Pravděpodobně především proto vznikly a vznikají půlmiliardové projekty typu OKNO či SPORT, které mají statistiky čerpání zlepšit skokem.

A kde nejsnáze utratíte velké peníze? Za reklamu, webové portály, náročný software, propagační filmy, televizní seriál. Evropská komise kritizovala předkládané velké projekty právě za to, že peníze nejdou na podporu těch, kteří je ve školách nutně potřebují, ale většinu žádané částky – třeba i ve zrušeném projektu SPORT – by dostaly mediální skupiny a firmy vyrábějící software, filmy a videa.

Jenže ani po jasné a velmi tvrdé kritice ministerstvo školství v této taktice neustalo. Úředníci mají za úkol v řádu dnů a týdnů připravit další stamilionové projekty.

Tady se prostě sráží česká politická kultura chápající veřejné peníze jako v podstatě nevyčerpatelný soukromý zdroj, kde se při drancování na detaily nehledí, s bruselskou kulturou výkazů, kontroly a přesných kolonek. Tenhle střet nemůžeme vyhrát.

Katastrofický scénář je neodvratný

Pomiňme fakt, že ministr Dobeš by měl odejít už jen proto, že o čerpání evropských peněz opakovaně a dokazatelně lhal. Teď už nejde o Dobeše, ale o pověst České republiky. Odborníci na evropské projekty se shodují, že situaci na ministerstvu školství už nemůže zachránit nikdo. Ať už by přišel na Dobešovo místo jakkoli schopný manažer, za vymezené dva měsíce, po nichž hrozí „suspendace“ – zastavení čerpání všech peněz, obrat způsobit nemůže. Okamžité odvolání ministra školství by ale Evropská komise chápala jako jasný signál, že česká vláda se rozhodla situaci razantně řešit. Jenže premiér pokaždé jen vzkáže, že „pan ministr to za měsíc dva napraví“. V evropském překladu to zní: „Jsem slabý premiér a nevím, o čem mluvím.“ To nám opravdu pošramocenou pověst nevylepší.

Vinen je liknavý premiér

Katastrofický scénář je zřejmý. Na přelomu března a dubna bude Josef Dobeš stále ve funkci, protože politická reprezentace nepochopila vážnost situace a nezareagovala. Stav čerpání fondů se nezlepší, při pohledu do účetnictví bude stále hluboko pod doporučeným stavem, kterého i tak dosahujeme za užití účetních triků. Přibylo velmi sporných projektů, které opakují chyby těch už odmítnutých.

Zlepšila se úroveň kontroly? Alespoň v to doufejme. Jenže čas vyměřený na nápravu právě vypršel. Jak myslíte, že v takové situaci může komisař Lászlo Andor rozhodnout? O evropské miliardy přijdeme a rozjeté projekty zaplatíme ze státního rozpočtu.

Pokud se tak stane, nebude to vina marginálního Josefa Dobeše, ale premiéra, který proti tomuto předem známému scénáři nezakročil včas.