Proč zveřejnit žebříčky škol

Zpráva z tisku: Asociace krajů „zvažuje“, že se bude právní cestou domáhat kompletního žebříčku státních maturit. Tak to se nemusí namáhat, už se stalo.

Žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsem podal 28. června. I když otázka, zda zveřejnit výsledky, vůbec není triviální.

Námitka č. 1: Jednotné testy měří školáky, nikoli školy.

Ukazují, na které škole se soustřeďují chytré děti chytrých rodičů a na které hloupé děti hloupých rodičů. Stát zatím neměří přidanou hodnotu školy, tedy jaká byla třída na počátku vzdělávací dráhy a jaká na konci. – Nicméně: i zveřejněný fragment žebříčku zařadil na 11. místo (z 1262 škol) maturanty z Open Gate v Babicích u Prahy. Tedy školy, která část dětí vytrhne z chudých rodin a po celý týden je vystaví podnětné atmosféře elitního internátu. Škola má vliv a maturita ho může ukázat.

Námitka č. 2: Státní maturity mají vážné chyby, je to pokřivené zrcadlo.

Je dobře, že Cermat volky nevolky zveřejnil kompletní zadání. Takový průšvih to totiž nebyl. Viz třeba rozbor letošních dvaceti úloh z fyziky, jejž na www.eduin.cz publikoval didaktik fyziky z MFF UK Pavel Böhm: jedno řešení shledal chybným, k pěti má dílčí výhrady (úloha není „ze života“, zadání neuvedlo, že se má zanedbat odpor vzduchu apod.), ale ostatní se mu líbí. Navíc: školy, jejichž výsledek známe, uspěly i v jiných srovnáních.

Námitka č. 3: Testy měří jen testovatelné.

Ano, zjišťují, co maturanti vědí a jak uvažují. Jistěže to není vše podstatné; nedozvíme se, jak která škola vychovává k čestnosti, vede k spolupráci nebo povzbuzuje zvláštní nadání. To ale maturity neověřují nikdy (a měly by vůbec?). Tohle si musí zjistit rodiče sami.

Námitka č. 4: Zveřejňování zesiluje třídění.

Lepší školy se stanou elitními, horší odpadními. Učitelé se mohou zaměřit na studenty, kteří jsou „těsně pod čarou“, a beznadějné budou vytlačovat ze školy, aby nekazili výsledek. Může to také umrtvit dnešní spontánní spolupráci, kdy vynikající učitelé z úspěšných škol radí kolegům z horších škol. Proč by příště měli ti z 48. místa ukazovat své metody těm z 87., a pomáhat tak konkurentovi? Proto výsledky svých testů nezveřejňují Singapur nebo Finsko a přestal s tím i Hongkong. – Otázka zní, jestli by dnes českému školství víc konkurenční atmosféry neprospělo. Měkké prostředí bez tlaku na výsledky zkoušíme dvacet let a zatím vedlo k propadu v mezinárodních srovnáních PISA.

Všechny minusy vyvažuje jedno plus: žebříček by vzbudil zájem rodičů a zřizovatelů. Existují sebeuspokojená gymnázia s vysokým školným, které se urputně brání změně a nepropustí špatnou matematikářku jen proto, že je to sestra paní ředitelky. Existují učiliště, která jsou lepší, než si lidé myslí, a potřebujeme vědět, která to jsou a jak to dělají.

Žebříček je hrubý, primitivní nástroj, ale je srozumitelný úplně všem. Tolik se toho namluví o potřebě celonárodní debaty nad vzděláváním; a když máme ideální spouštěč, budeme ho tajit?