Ředitel CERMATu odchází. Co dál s maturitou? (Aktualizováno)

Ministr školství odvolal ředitele CERMATu Pavla Zeleného, slíbil finanční a procesní audit maturit a zřízení komise, která řekne, v jaké podobě by měly pokračovat. Shrnujeme kroky, jež je třeba v nejbližší době udělat.

Potřebná opatření lze rozdělit do čtyř bloků, které by měly následovat po sobě v tomto navrženém pořadí.

Zachraňme důvěru v maturitu, protože její ztráta je ten nejvážnější problém.

• Na místě je rychlá změna vedení CERMATu, jeho profesionalizace a hlavně posílení schopnosti komunikovat s veřejností. Přílišné personální zemětřesení ale není na místě. Lidí, kteří mají zkušenosti s testováním, u nás není nazbyt. Pokud někdo chtěl, už se za ta léta přihlásil, zásadně noví lidé se neobjeví. Tady je na místě spíš vylepšovat než vyhazovat.
• Další možností by samozřejmě bylo vypsat na přípravu příštích maturit výběrové řízení, kde by CERMAT byl jen jedním z uchazečů. To je ale spíše teoretická možnost.
• Stížnosti a odvolání studentů na písemné práce je třeba vyřídit co nejdříve a bez náznaku podezření, že CERMAT chce obhájit své předchozí stanovisko. I proto není druhotné posouzení písemné práce opět hodnotiteli z CERMATu šťastné. Krajské úřady, které mají odvolání vyřídit, se ale obtížně vyrovnávají se skutečností, že nemají k dispozici hodnotiteli opravené písemné práce s jasným popisem, co studentovi vytýkají.
• Pokud bude i nadále CERMAT organizátorem maturit, musí začít dělat aktivní informační politiku a napravil ztrátu důvěry u studentů, učitelů i rodičů. Tam jsou letos škody opravdu masivní.
• Audit navržený ministrem leckdo chápe jen jako „odhalení finančních tunelů“. Spíš bychom se měli pokusit, se všemi dostupnými daty v ruce a po konzultaci třeba s vysokými školami, o posouzení, jaká je šance na přežití u těžší verze maturity. Případně zjistit, kde jsou peníze vynakládány efektivně a kde naopak hodně utratíme s malým efektem.
• Na místě by bylo i experimentální ověření spolehlivosti externího hodnocení písemných prací. Nešlo by o nic přehnaně složitého ani nákladného. Podrobněji si o tom můžete přečíst ZDE.

Udělejme drobná okamžitá zlepšení, zvyšujme uživatelský komfort maturity.

• Vyhněme se nečekaným krokům, jako byla neočekávaná vyšší obtížnost zkoušky z matematiky nebo zjevný nesoulad v obtížnosti některých testů (například z němčiny a angličtiny).

• Publikujme včas, tedy rychleji než letos, všechna testová zadání i klíče správných úloh, snažme se zajistit, aby měli všichni zúčastnění pocit, že mají k dispozici na pár kliknutí všechny potřebné informace.

• Připravme podporu pro ty, kteří chtějí výsledky své zkoušky přezkoumat. Tedy vzory odvolání, jasné a přehledné návody, informační linky.

• Snažme se, aby maturita byla předvídatelná, organizačně méně náročná a aby to byl kontrolní proces „běžící na pozadí“, ne hektický závěr školního roku, který na dva měsíce zlikviduje výuku a zaměstná ve škole každou volnou ruku.

• Uvažujme o přinejmenším prozatímním přesunutí hodnocení písemných prací zpátky na školy. I tam samozřejmě bude docházet k subjektivnímu hodnocení a pochybením. Tam ale jsou snadněji řešitelná. U anonymního centralizovaného systému není v současné situaci nastavení funkčních zpětných vazeb možné.

• Systematicky pokračujme v metodické podpoře učitelů prostřednictvím webu i tištěných příruček, aby věděli velmi přesně, na co mají studenty připravovat a jak.

Uvažujme o změně maturitního modelu, změňme, co se neosvědčilo.

• Zvažme na základě auditu maturity a ujasnění si smyslu (cíle) současné maturity prospěšnost návrhu, který leží v poslanecké sněmovně. Ten chce státní část maturity zredukovat jen na didaktické testy ze tří hlavních předmětů a zbytek zkoušky by se přesunul opět do pravomoci škol.

• Je třeba souběžně uvažovat, jak při takové změně zajistit komplexnost zkoušek (test, písemka, ústní), protože právě komplexnost a pojetí maturity z cizích jazyků rozhodně jsou pozitivní posun a byla by škoda o něj přijít.

• Stejně tak je ale na místě úvaha, zda je rozumné psát písemné práce ze slohových útvarů, jestli by na závěr středoškolského studia neměli studenti prokázat své schopnosti syntetičtějším útvarem, školním esejem na téma souvisejícím s odborností školy. To by ale znamenalo i změnu výuky a šlo by tedy o delší proces změn.

Přemýšlejme o budoucnosti, protože současný maturitní model se brzy přežije.

• Dříve nebo později se současný maturitní model založený na zaškrtávacích testech a zkoušce v uzavřené místnosti bez přístupu k informačním zdrojům přežije, protože nebude schopen ověřovat ty kompetence, které reálně každý člověk při vstupu do praxe potřebuje.

• Začněme tedy už teď přemýšlet, jak bude vypadat maturita za deset let. Mělo by jít o zkoušku, při níž opustíme rozdělení na předměty a začneme ověřovat to, co opravdu může studenty českých škol vybavit pro jejich budoucí pracovní a studijní kariéru.

• Bez syntetizujícího a komplexního pojetí maturity jako náročného „pracovního a komunikačního úkolu“ bude tato zkouška pořád kulhat kdesi vzadu za životní a pracovní realitou.