Státní maturita? Rychle a levně!

Nutnost vyřešit během dvou tří měsíců problém státní maturity ministru Dobešovi opravdu nezávidím. Jeho předchůdci ho svými rozhodnutími natlačili do slepé uličky, kde moc možností nezpůsobit průšvih nemá. Ale řešení, jak kontrolovat úroveň absolventů středních škol, aniž by to bylo neúnosně drahé a neskončilo to blamáží, existuje. Zjednodušeně řečeno – státní maturita organizovaná jako státní jazykové zkoušky.

O státní maturitě si můžete přečíst také na blogu Ondřeje Štefla (ZDE). Souhlasím s tím textem do posledního slova. Pro ty, kterým se nechce překliknout, shrnuji. Má-li státní maturita fungovat, musí ověřovat opravdu jen ty základní dovednosti z českého a cizího jazyka a matematiky. Na těch jsou postaveny příští pracovní kompetence maturanta. A ty můžeme chtít stejně tak po maturantovi z učiliště jako z gymnázia. Školní část maturity má být nadstavbou nad těmito požadavky a ať ověřuje to, co je specifické pro tu kterou školu. V náročnosti a charakteru školní maturity se pak budou učiliště, průmyslovka a gymnázium asi zásadně lišit a je to v pořádku. Tolik Šteffl.

Já bych z jeho textu vypíchnul ještě jeden detail. Vůbec není nutné, aby se státní maturita konala v termínu školních maturit. Mohla by být organizovaná státem úplně mimo strukturu středních škol (podobně jako dnes existují Národní srovnávací zkoušky organizované Sciem) a byla by tím zajištěna jejich naprostá nezávislost. Papír o splnění státní maturity by byl podmínkou pro připuštění ke školní části maturity. A získat bychom ho mohli vlastně kdykoli během středoškolského studia. Já bych si státní maturitu udělal třeba na konci třeťáku, abych měl pak dost času a klidu na školní maturitu.

Osobně bych byl navíc pro, aby státní maturity organizovala externí firma a aby byly placené. Ano, zaplatil bych pak za státní maturitu třeba pětistovku (nebo víc, pokud bych jí musel zkoušet víckrát), ale to je zanedbatelná částka ve srovnání se stamiliony, které tečou a dál potečou do současné státní maturity. To řešení by bylo funkční a přitom levné, protože by nevyžadovalo tak složitá logistická a bezpečnostní opatření. Státní kasu by to nezatížilo a každý z nás by zaplatil částku na úrovni oběda v lepší restauraci.

A je tu ještě varianta, která by mi přišla nejrozumnější. Organizujme státní maturitu stejně jako státní jazykové zkoušky. S předchozím řešením se taková státní maturita kryje v tom, že je organizována externě a  zkoušku si platíme. Změna je v tom, že není povinná a lze ji skládat kdykoli, tedy třeba až po skončení střední školy. Ke státní maturitě bychom se pak přihlásili jen tehdy, jestliže si sami chceme dokázat, že na to máme, nebo to po nás někdo požaduje. Ať už zaměstnavatel či vysoká škola. Pro srovnání – leckteré firmě stačí, když její nový zaměstnanec umí anglicky, někde ale požadují státní jazykovou zkoušku. Proč ne, nejspíš vědí proč. Zaměstnavatel by mohl požadovat po maturantovi doklad o základních pracovních kompetencích – státní maturitu. Stejně tak vysoké školy, pokud by to považovaly za účelné. A pro méně kvalitní střední školy by to spolehlivě fungovalo jako pobídka ke zlepšení kvality výuky, pokud by její absolventi u státní maturity opakovaně neuspěli. Konkurenční školy by se totiž nejspíš chlubily procentem svých absolventů, kteří ji hned napoprvé zvládli. Byl by to jednoduchý a pro veřejnost srozumitelný parametr. Byť, popravdě řečeno, o kvalitě školy vypovídá jen omezeně. Ale to o drahé variantě státní maturity platí také.

Tohle řešení má ještě jeden klad. Dá se velmi snadno spustit, protože zpočátku by určitě nešlo o masovou záležitost. A během pár let bychom levně a rychle zjistili, jestli nám státní maturita k něčemu je, jestli ji vůbec někdo potřebuje. Podle mého názoru by se ukázalo, že se bez ní obejdeme docela snadno. A kdyby se ukázala jako užitečná? No tak sláva!