Systém standardizovaných testů navrhovaný ministrem Dobešem se v americkém školství naprosto neosvědčil

Můžeme se při spuštění plošných testů v 5. a 9. třídě poučit ze zahraničních zkušeností? Jana Bradley, která pracuje v jednom z amerických doučovacích center, popisuje, jakou zkušenost udělali s plošným testováním v USA. Reforma testy má z našeho pohledu mnohdy paradoxní průběh, ale jedno je nesporné. Rozhodně nejde jen o neutrální nástroj ověřování vzdělávacích výsledků. Plošné testování má na podobu vzdělávání dětí a práci učitelů zásadní vliv.

Mám vlastní zkušenost se školstvím v USA, které se díky nejrůznějším chaotickým reformám, experimentům a plošnému testování dostalo do obrovských problémů a dnes se hledají cesty, jak úroveň školství pozvednout a jak obnovit vzdělanost. Píšu tento článek jen s cílem poukázat na neúspěch vzdělávacích reforem jinde. V ČR se zatím nemusí řešit konsekvence neuvážených reforem a obnova tradičního vzdělání, jde jen o zachování, případně vylepšení vzdělávacího systému.

Čtyři roky pracuji v americkém doučovacím centru, které je jedním z mnoha soukromých doučovacích řetězců v celé zemi. Když jsem přišla na úvodní pohovor, měla jsem za to, že budu doučovat děti, které potřebují odbornou pomoc, protože z nějakého důvodu ve škole nerozumí prezentované látce. Myslela jsem si, že si opráším vlastní vědomosti a znalosti, že budu dětem pomáhat s domácími úkoly, učit je biologii, zeměpis, dějepis, matematiku, fyziku a gramatiku. U pohovoru jsem uvedla, že jsem speciální pedagog a že bych ráda pracovala s dětmi s vývojovými poruchami učení nebo kognitivními těžkostmi. Překvapilo mne, když mi bylo řečeno, že má specializace je nepodstatná a že důležité je jen to, že mám americkou učitelskou licenci. Dozvěděla jsem se, že budu učit děti všech věkových kategorií a že k dispozici budu mít instrukční příručky a klíče k odpovědím.

Prošla jsem dvacetihodinovým školením, které jsem nechápala. Nerozuměla jsem předmětům, které budu učit a které zněly vědecky (základní myšlenka, inference, předvídání pokračování textu, odvození významu slova z kontextu apod.). Musela jsem projít školením o sexuálním harašení, podepsat desítky formulářů, přislíbit, že nebudu šířit know-how a že nebudu učit v žádné konkurenční doučovací společnosti ani soukromě.

Do doučovacích center přicházejí děti, které z nejrůznějších důvodů neskórují v testech průměrně či nadprůměrně – a absolvují desítky či stovky hodin efektivního nácviku testových dovedností, díky kterému zlepší svá testová skóre, přestože se nenaučí jedinou vědomost.

Povinné standardizované testy jsou jednou z příčin destrukce kdysi funkčního amerického vzdělávacího systému, ale nikoliv jedinou.

V 80. letech 20. století se začalo hovořit o krizi amerického vzdělání. Začaly se projevovat důsledky reforem z 60. a 70. let, které postupně měnily vzdělávací klima. Cílem reforem bylo vytvořit školní prostředí, které je příjemné, kde se žáci cítí dobře a sami rozhodují o tom, co se chtějí učit, kde učebnice nejsou důležité, stejně jako autorita učitele nebo jakákoliv pravidla. Žáci byli osvobozeni od nudného nabývání vědomostí a nudného matematického a gramatického drilu a přestal se klást důraz na výuku formování písmen a psaní. Čtení se experimentálně přestalo učit fonetickou metodou prostřednictvím hláskování, ale metodou globální, tedy odhadováním slov podle kontextu a matematika ze začla učit bez důrazu na pečlivý nácvik aritmetických dovedností, ale spíše v souvislostech běžného života. Znalost násobení a dělení nahradily kalkulačky a gramaticky správné psaní bylo bylo považováno za staromódní. Kreativní psaní (byť s chybami) bylo naopak podporováno.

Když se zjistilo, že v maturitních testech každý rok selhává stále více studentů a že narůstá funkční negramotnost populace, byla vypracována odborná zpráva o národu v ohrožení (A Nation At Risk) a začalo se mluvit o nutnosti nápravy školství.

Na začátku 21. století se prezident Bush rozhodl, že americké školství musí být reformováno a podepsal klíčový zákon No Child Left Behind (Žádné dítě nesmí zůstat pozadu), který nařizuje povinné plošné testování všech žáků 3.-8.tříd. Původním účelem reformy bylo standardizovanou formou porovnávat školy, sledovat úroveň gramotnosti a nabytých vědomostí všech žáků.

Testová reforma naprosto změnila podstatu státního amerického vzdělávání. Standardizované testy se staly měřítkem kvality školy – a protože se testuje jen úroveň čtení a matematické vědomosti, žákům se nedostává skutečného vzdělání v ostatních předmětech.

Je kladen obrovský důraz na analýzu textů, ale není kladen žádný důraz na to, co se vlastně ve školách učí. Ve školách může učit každý, kdo má pozitivní vztah k analýze dat a umí učit testové strategie. Dobrý učitel nemusí umět učit, ale musí umět připravit žáky k testům. Znalosti jsou nepodstatné, ty se netestují.

Vzhledem k tomu, že úřady nejsou schopny vytvořit konkrétní osnovy k výuce samostatných předmětů, jsou standardizované testy čtení výhodným řešením ke zkoumání gramotnosti žáků, protože nároky na obecné vědomosti nejsou oficiálně dány a každý stát si vytváří vlastní vzdělávací osnovy, které jsou často jen velmi rétorické a obecné.

Ve školách se učí především testová příprava, neučí se podrobně nebo do hloubky to, co se netestuje, tedy umění, literatura, vědecké předměty, případně tělesná výchova.

Dějepis je kontroverzní předmět, protože existuje dlouhodobý ideologický konflikt mezi zájmovými skupinami a nikdo není schopen vytvořit koncepci výuky dějepisu tak, aby byla politicky, rasově, třídně a genderově korektní a respektovala kulturní diversitu. Důsledkem jsou osnovy k výuce dějepisu, které jsou vágní a vyžadují jen, aby žák pochopil chronologii historických konceptů, vývojů a vztahů. Nevyžadují se žádné konkrétní vědomosti, je často jen na učiteli, jak se rozhodne nějaký historický konflikt nebo hnutí prezentovat.

Téměř každý předmět je zatížen nějakou kontroverzí, ať už je to Darwinova evoluční teorie v biologii nebo jakékoliv literární dílo, které obsahuje nekorektní terminologii nebo stereotypizaci.

Vzhledem k absenci výuky předmětů a čítanek literatury mají děti chabou slovní zásobu, kterou se učí izolovaně. Protože úroveň slovní zásoby se testuje ve standardizovaných testech čtení, děti se učí definice neznámých slov, aniž by chápaly širší koncept a souvislosti. Jedna lekce slovní zásoby zahrne slova ze všech oborů (například pestík, uran, hoblík, precedent, chodec) a stačí, když žák zná definice nebo přibližné významy slov.

Doučovací centra jsou jen centra testové přípravy, která žáky připraví k úspěšnému zvládnutí analýzy textů prostřednictvím nácviku jednotlivých testových dovedností a testových strategií. Drtivá většina dětí, která projde testovou přípravou, významně zlepší své testové skóre ve standardizovaných testech, přestože během 200 hodin testového drilu se nenaučí jediné faktické znalosti.

Tohle chceme?