Učitelům už nezbývají jiné než silové kroky

Včerejší ranní hodinová stávka učitelů proti změnám ve financování škol byla velmi mírným varováním Josefu Dobešovi. Přesto ji označil za grotesku a na návrhu vládě nic měnit nehodlá. Po pravdě řečeno, mnohé návrhy, které dokument obsahuje, se dají považovat za rozumné. Mnohem horší je to se způsobem, jakým ministr své záměry učitelům sděluje. S většinou odborné veřejnosti totiž vedení ministerstva odmítá jakkoli komunikovat.

Čeho se bojí učitelé

Ministr má pravdu, že systém, v němž jsou školy placeny podle množství přijatých žáků, v mnoha případech vede k tomu, že školy přijmou kohokoli. Tady je hledání změny namístě. Další problém – u středních škol každý kraj samostatně rozhoduje třeba o tom, kolik na kterého žáka zaplatí, takže dejme tomu na žáka zdravotní školy dostanete v různých krajích velmi různé částky. A je k debatě, zda je to tak dobře. Stejně tak je rozumné dát ředitelům větší pravomoci v odměňování učitelů, jak navrhuje ministr. Toho se ale odboráři obávají nejvíc. Mají strach ze svévolného rozhodování a odměňování poslušných.

Znamená to, že zhruba pětina učitelů, tedy ti, kteří stávkovali, nutnost změn nechápe? Někteří možná, ale většinou si jen uvědomují, že změnit systém financování tak, aby se situace spíš nezhoršila, je složité a i nově navržená opatření mohou mít nemilé důsledky. Například pevně stanovený počet žáků na třídu na jednu stranu nezabrání ředitelům problematických škol vzít každého, kdo půjde okolo, ale pro dobré školy to bude znamenat jen větší počet odmítnutých, kteří mohli získat dobré vzdělání. To si přece ani ministr Dobeš nejspíš nepřeje. Navíc takové opatření zkomplikuje integraci dětí s postižením do tříd a fatálně ohrozí venkovské školy. Problémů spousta a veřejně přístupných informací, jak je chce ministr řešit, minimum.

Druhý důvod odporu je, že učitelé prostě ministrovi nevěří. Bojí se, že teď něco jiného říká a potom něco jiného udělá. Za poslední rok a půl mají takových příkladů nespočet. Proto raději volí problematický systém beze změn, než další chaotickou nejistotu.

Raději vysvětlovat než zesměšňovat

Způsob, jakým s účastníky stávky Josef Dobeš komunikoval, opravdu byl ostudný. Odboráře označil za zoufalce, co se snaží udržet ve funkcích a realita je nezajímá, učitelům vždy jen zopakoval, že sehnal na platy už celkem šest miliard, a co by tedy ještě chtěli. Ale stačí se podívat do tři týdny starého dopisu školských odborářů Moravskoslezského kraje, abyste zjistili, že odborářská argumentace je věcná, detailní a na dobré odborné úrovni. Odpověď z ministerstva? Krátká tisková zpráva v ironickém tónu. To se pak ministr nemůže divit, že pod žádostí premiérovi o jeho odvolání je za dva týdny už přes tři tisíce podpisů.

Je to obecnější problém. Ministerstvo své záměry v podstatě odmítá vysvětlovat a obhajovat. Většina diskusí, konferencí a kulatých stolů ke konkrétním odborným tématům v poslední době začíná upozorněním, že z ministerstva školství přes opakované žádosti nepřijde nikdo. Nižší úředníci se bojí, že by řekli něco nevhodného a byli vyhozeni, vyšší buď opravdu nemají čas, nebo nepovažují komunikaci s učiteli a řediteli za podstatnou. Bylo by načase to co nejdříve změnit. Příležitostí je dost. Například příští čtvrtek se koná v Praze kulatý stůl právě ke změnám ve financování školství. Odboráři a ředitelé už slíbili účast. Na vyjádření ministerstva školství se čeká, zatím neodmítlo. Když ministr vyhlašuje veřejnou diskusi, měl by se jí alespoň v zastoupení účastnit. Jinak se nemůže divit stávce, bojkotu plošných testů ani výzvě k jeho odvolání. Jiné než silové kroky odborné veřejnosti už nezbývají.