← Články

Výzvy pro české vzdělávání z pohledu parlamentních voleb 2017

9. 10. 2017

EDUin

Konala se již třetí výroční konference The Aspen Institue Česko, jak jsme na tom 2017 se zaměřením na tři klíčové oblasti (vzdělávání, kvalita života a konkurenceschopnost). Garantem pro oblast vzdělávání byl stejně jako loni Bob Kartous z EDUin. Podívejte se na jeho prezentaci a přečtěte si text, který přináší rozvedení a doplnění informací v ní uvedených.

Volby do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 přicházejí v turbulentní době. Technologické inovace, jejich povaha a rychlost, vytvářejí prostředí vysoké volatility a výrazně omezují naši schopnost předpovědět další ekonomický vývoj. Nejistota, která v důsledku toho vzniká, se přenáší na společenskou a politickou úroveň. Společně s dlouhodobými globálními trendy, jako jsou evropský integrační proces, změny v mocenském a ekonomickém postavení velmocí přecházející do stavu hybridního konfliktu, otevřené válečné konflikty v neuralgických bodech globální mapy, migrace, změny klimatu a dalšími fenomény současnosti dává vzniknout příslovečným “černým labutím”, překvapivým zvratům v celospolečenském dění, jako je výsledek britského hlasování o vystoupení z EU, výsledek prezidentských voleb v USA, nebo politický vývoj v oblasti střední Evropy.

V důsledku toho je potřeba uvažovat, jak se může česká společnost vyrovnat s výše popsanými změnami a jak se připravit na:

Změnu v konkurenčním prostředí: Z rychlosti vývoje technologických inovací, které ve svém důsledku přinášejí mnohem vyšší míru automatizace výrobních, komunikačních procesů, ale i procesů řízení či automatizaci v procesu poskytování služeb, reziduují změny v ekonomice a na trhu práce, které představují příležitost pro společnosti, které budou schopny se na novou konfiguraci připravit. A samozřejmě hrozbu pro ty země, které to nedokáží. Podle analýzy OECD patří ČR k zemím, jejichž trh práce bude změnami zasažen nejvíce. To se výrazně dotýká struktury vzdělávacího systému a jeho schopnosti připravovat absolventy škol na ekonomickou situaci, která pravděpodobně nastane:

Potřebu udržení demokracie: Globální i lokální dění v posledních letech představuje mimo jiné výzvu pro udržení stávajících demokratických systémů. Ty jsou ohrožovány zejména způsobem, jakým probíhá společenská komunikace, ztrátou společenské kontroly nad šířením informací, snadnou náchylností velké části společnosti podlehnout manipulacím, jejichž zdroj není možné jednoduše vystopovat. V prostředí zvyšující se nejistoty se začínají objevovat silné tendence tzv. retrotopie (Zygmunt Bauman), návratu do pomyslného zlatého věku. Tento trend stojí za evidentním společenským rozkolem, který se odrazil v politických událostech posledních let v USA, Velké Británii, ve Francii, Nizozemí, Rakousku, ale i v Polsku, Maďarsku, na Slovensku a koneckonců i v parlamentních a prezidentských volbách v ČR. Ve fragmentovaném diskursu si navzájem konkurují “alternativní” reality, jakkoliv je to paradoxní. Jedním z důsledků, které to s sebou nese, je kolísavá a varovně nízká důvěra v to, že demokracie je schopna problémy současného světa řešit než jiná politická uspořádání. Jak si stojíme v dovednosti budování postojů k demokracii – tedy ve vzdělávání a výchově v tomto směru – u mladých lidí?

Udržování a posilování společenské koheze: Ekonomické ani společenské výzvy není možné zvládnout, pokud nebude společnost na elementární úrovni soudržná, tedy pokud nebude schopna definovat a snažit se naplňovat veřejné zájmy, mezi než patří nejen demokratické uspořádání, ale i zdravotnictví, vzdělávací systém, sociální systém, správa vodních zdrojů, infrastruktua dopravní či energetická. Rozšiřující se pomyslné nůžky v rámci společenského diskursu, zvyšující se ekonomické rozdíly mezi společenskými vrstvami, ale i mezi regiony, odlišnost každodenní sociální reality na různých místech země mohou nejen ochromit ekonomický rozvoj, mohou vážně narušit samotnou identitu budoucích generací a jejich sounáležitost s touto společností. Vzdělávací systém je jediným místem, kde dochází k intenzivní interakci mezi různými sociálními vrstvami a měl by přirozeně být nositelem sociální koheze a její reprodukce:

Výzvy pro vzdělávání, které vyplývají ze shora uvedených skutečností a pravděpodobností, jsou následující:

Výrazně zvýšit investice do vzdělávacího systému, zejména do platů učitelů. ČR ostudně zanedbává vzdělávací systém, mezi vyspělými zeměmi OECD a EU je společně s Maďarskem a Slovenskem na konci pomyslného žebříčku v tom, kolik procent HDP do vzdělávání vkládá. Rozdíl je propastný (Education at the Glance, OECD, 2016).
Zvýšit platy učitelů, na základě toho atrahovat potentní uchazeče a kandidáty pro toto povolání, kultivovat a reformovat profesi s klíčovým významem pro budoucnost; otevřít profesi lidem s VŠ vzděláním, kteří chtějí učit. Jak detailně zachycuje analýza think tanku IDEA, platy učitelů v ČR kopírují úroveň investic do vzdělávání a efektivně odrazují potentní uchazeče, kteří nechtějí reprodukovat stárnoucí učitelskou populaci.
Role ředitelů jako klíčových aktérů změny. Je zásadní odpolitizovat výběr ředitelů, postavit ho na kritériích souvisejících s požadavkem na ředitele – pedagogického manažera, posílit jeho roli při vedení a odměňování učitelů (Vzdělávání přede-vším, 2017). Proč? Dobrý ředitel dokáže vytvořit dobrou školu za 5 let, systémová změna se projeví za 20 let. Je nutné, aby za to byl adekvátně zaplacen, ředitelé by měli mít vyšší platy.
Výrazně transformovat strukturu vzdělávací systému, zejména na jeho sekundárním stupni. Výrazná proměna pracovního trhu v ČR, kterou předpovídá OECD, je spojena s vychýlením vzdělávacího systému na středoškolské úrovni výrazně do odborné oblasti. Odborné školy v ČR jsou jen v malé míře propojeny s aktuálním ekonomickým děním, což snižuje uplatnitelnost absolventů. Nízká úroveň všeobecné gramotnosti absolventů odborných škol (PIAAC 2013) společně se změnou požadavků na kvalifikaci (polarizace směrem k nižší a vyšší kvalifikaci, viz OECD Employment Outlook 2017) omezuje jejich další vzdělávání a adaptaci na změny pracovního trhu.
Dodržet závazek posilování inkluzivního přístupu ve školách. Strategie vzdělávací politiky v ČR do roku 2020 předpokládá rozvoj společného vzdělávání jako jeden ze tří hlavních cílů. Legislativní rámec je jen výchozí krok, bez financování a podpory učitelů v praxi nebude naplněn. Stane-li se tak, společenská koheze jako jeden z principů rozvoje může být vážně ohrožena.
Výrazné posílené občanského vzdělávání a jeho předpokladů s cílem posílit demokracii. Snahy populistů omezit občanské vzdělávání a tedy reprodukci demokracie mohou vést k dalšími posilování nedůvěry v demokracii. Demokracie není samoudržitelná a pokud převládne “alternativní” vidění reality nad skutečností, stane se rázem velmi křehkou. Důkazem může být dění v Maďarsku či Polsku. Demokracie předpokládá kritické uvažování, vysokou míru informační a mediální gramotnosti, orientaci vzdělávání na společenské události. Jakkoliv se školy snaží, celková úroveň občanské gramotnosti ve společnosti vede k velmi spornému výsledku vzdělávání a výchovy v této oblasti.