5 hříchů státní maturity

Státní maturity začaly! Možná je někdo trochu zmaten, o státní maturitě se tvrdilo, že začala už prvního dubna. A dnes, v pondělí, už zase? Ale to je jen tím, že státní (novou) maturitou dneska označujeme všechno od prvních praktických zkoušek po závěrečné centrálně zadávané testy, na které dojde až v červnu. Takže ono těch začátků bude ještě víc. Dá se ale od „nové“ maturity očekávat něco víc než od té „staré“. Zatím to vypadá, že spíš ne. V některých parametrech bude ta nová spíš horší.

V polovině dubna se konal v Senátu seminář ke státní maturitě. Spousta středoškolských ředitelů, sem tam politik či vzdělávací odborník. Záznam z konference si můžete poslechnout ZDE a ZDE, ale je to opravdu dost dlouhé. Shrnout se to dá tak, že výsledek nebyl pro přítomného ředitele Centra pro přípravu maturitní zkoušky (CERMAT) pana Zeleného nijak povzbudivý. Současnou podobu maturity nevybíravě kritizovali i ti, kteří jinak tvrdili, že považují centrálně zadávanou maturitu za správný krok ke zkvalitnění středního školství. Jiní jí zas vyčítali nekoncepčnost od samého počátku. Tady je výčet pěti hlavních hříchů, které byly slavným senátním koncilem na maturitě shledány:

• Přestože měla státní maturita sjednotit a pozdvihnout kvalitu středoškolského vzdělávání, její vinou úroveň závěrečné středoškolské zkoušky spíše klesne. To tvrdí především zástupci akademicky orientovaných gymnázií, pro něž je maturitní písemka omezená počtem slov i předepsaný způsob, jak mají studenty ústně zkoušet, jen vulgarizací přestav o kvalitním vzdělávání.
• Proklamovaná objektivita zkoušky postupně erodovala natolik, že nová maturita je jen mnohem dražší a komplikovanější, ale v míře kvality a objektivity je buď na stejné, nebo spíše horší úrovni. Původní představy, že písemnou práci bude hodnotit více pedagogů, že se omezí snaha některých škol rozdávat maturitní vysvědčení bez nároků, postupnými kroky státu vzaly za své. Zbyla jen nesmyslná organizační náročnost připomínající branné cvičení.
• V současné podobě – více úrovní, nepovinná matematika – nemůže státní maturita splnit prakticky nic z toho, co si od ní politici slibovali. Neumožní kvalitativní srovnání středních škol ani jednotlivých studentů, nemůže prozatím sloužit jako náhrada za přijímací zkoušky na vysoké školy a pravděpodobně ani nezlepší úroveň středoškolského vzdělání.
• Přes mnohaletou přípravu a dlouhé debaty o podobě testů vykazují ukázkové testové sady koncepční, didaktické, věcné a dokonce i pravopisné chyby. Mnohé otázky jsou nejednoznačné a není vlastně zřejmé, jakou studentovu dovednost či znalost ověřují. Na detaily tu není místo, ale odkazuji na stránky EDUin, kde si lze alespoň některé kritické příspěvky stáhnout, než se objeví všechny v přepisu z jednání na stránkách Senátu.
• Spuštění státní maturity je nekoncepční krok. Kvalita výuky se může zlepšit jen podporou práce učitelů ve třídách. Testy (ať už po 5. a 9. třídě, nebo v rámci státní maturity) mohou tyto výsledky v lepším případě jen ověřit. Jestliže jsme pro zlepšení práce učitelů nic neudělali, nemá kontrola výstupů valný smysl a nemůže přinést zlepšení.

Není to tak, že by si ministerstvo nebylo mnohých těch problémů vědomo. Ale ministr Dobeš prostě usoudil, že maturitu je třeba spustit za každou cenu a její nedostatky opravovat v příštích letech „za pochodu“. Jak to celé dopadne? Možné scénáře jsou v zásadě tři.

Katastrofa aneb česká cesta – množství chyb, sporných otázek, případně organizačních nedopatření bude tak velké, že bude ministr i ředitel CERMAT odvolán a nový ministr odloží projekt státní maturity k ledu.

Úspěch se zavřenýma očima aneb polská cesta – první ročník maturity proběhne bez většího kolapsu a jen s umírněnou kritikou jejího obsahu a v příštích letech a po dalších změnách si státem zadávaná maturita získá alespoň základní důvěru, protože slabé střední školy se jí budou bát a alespoň některé vysoké školy ji vezmou v úvahu. Zhruba takto to probíhalo v Polsku, kde mají státní maturitu od roku 2005. Za úspěch ji nepovažují, ale snaží se ji postupně vylepšit. Třeba tím, že loni zavedli povinnou matematiku.

Plichta aneb slovenská cesta – naopak na Slovensku se pět let po zavedení státní maturity nezměnilo nic. Složí ji prakticky všichni studenti, na střední školy nemá žádný vliv, ani pozitivní ani negativní, vysoké školy ji neberou vůbec v úvahu. Šlo v zásadě o zbytečný krok, který má jen jednu výhodu – je levný. Celá slovenská státní maturita stojí v přepočtu deset milionů českých korun, oproti našim zhruba dvěma stům milionů.

Můžete tipovat jako v sazce. Já to odhaduji na slovenskou plichtu. Samozřejmě s tím rozdílem v ceně.