A2larm.cz: Hoši, děkujeme! Jsme světoví šampioni v blbosti

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 17. 9. na komentářovém webu A2larm.cz a upozorňuje na stav školství v ČR na základě šetření OECD. EDUin po vydání každoroční zprávy Education at a Glance vyzval Vládu, aby se výstupy zprávy zabývala a navrhla kroky k dlouhodobému rozvoji vzdělávání v ČR.

Zpráva OECD ke stavu vzdělávacích systémů ukazuje, že vzděláním pohrdáme a sami pod sebou si podřezáváme větev.

OECD každoročně vydává zprávu Education at a Glance, což je vlastně souhrn dostupných statistik o stavu vzdělávacích systémů členských zemí, jejich analýza a doporučení ke změnám. Každá členská země tedy dostane od OECD jakési vysvědčení, řekneme-li to školskou terminologií.

Zpráva za rok 2018 vyšla před pár dny a dozvídáme se z ní následující: ČR patří mezi země, které investují do svého vzdělávacího systému nejnižší částky, ať už v přepočtu na počet žáků, nebo v poměru k HDP. V ČR dostávají učitelé vůbec nejnižší odměnu za svou práci. Závislost vzdělání dětí na vzdělání rodičů je v ČR stále vysoká, čímž je omezena sociální mobilita, neboť děti, jejichž rodiče vzdělání nemají, mají mnohem menší šanci ho dosáhnout. A konečně: v ČR máme jeden z největších rozdílů v odměňování za práci dle pohlaví, protože ženám se tu platí o třetinu méně.

Podřezat si větev

To jsou tedy hlavní „takeaways“, jež analytici OECD vidí, když srovnají výkonové ukazatele jednotlivých zemí. Jinými slovy, podle zprávy Education at a Glance jsme světovými šampiony v tom, jak si pod sebou a svou budoucností podřezat větev. Jde o naši nevědomost? I kdyby ano, není to omluva, a navíc to můžeme rezolutně vyloučit. Letošní zpráva OECD totiž není žádný blesk z čistého nebe. O všech vysoce rizikových faktorech, o kterých zpráva hovoří, se ví už roky a lidé, kteří se věnují vzdělávací politice, na tyto skutečnosti dlouhodobě upozorňují a varují před následky, které to bude mít.

Tedy znovu: podle analýz Světové banky je oblast vzdělávání nejlepším investičním sektorem, sektorem s nejvyššími očekávanými výnosy. Výnosnější než infrastruktura či bydlení. Každý rok vzdělávání přináší desetiprocentní nárůst příjmů. Mimo to má investice do vzdělávání těžko měřitelný pozitivní dopad na sociální a ekonomický rozvoj, a to jak na individuální, tak na společenské úrovni. Připomeňme, že podle jiné zprávy OECD, Employment Outlook 2017, je ČR jednou ze zemí nejvíce ohrožených změnami na trhu práce, které přinese během následujících patnácti let automatizace.

Zastaralý vzdělávací systém, připravený na již neexistující ekonomickou strukturu (zejména jeho středoškolská část), nutně potřebuje transformaci. Nutně potřebujeme zvýšit úroveň všeobecných gramotností (jazykové, matematické, informační, kritického myšlení), což předpokládá jak posílení této složky na středoškolské úrovni, tak výraznou změnu obsahu učiva na základních školách. Potřebujeme tedy kvalitní revizi kurikula – ta už sice probíhá, ovšem podhodnocena finančně i personálně. Jak také jinak, v jednom z nejhůře financovaných vzdělávacích systémů v OECD.

Politiky vzdělávání nezajímá

Naprosto bazální znalostí principů vzdělávací politiky je fakt, že změnu vytvářejí učitelé. Jakoukoliv reformu, kterou hodíte na papír, nakonec musí učitelé přenést do praxe. Je ale neúnosné a neefektivní chtít po demotivovaných učitelích, kteří cítí, že za svou práci nejsou ani finančně, ani sociálně oceněni, aby prováděli progresivní reformy. Pokud to skutečně někdo předpokládá, je – bez pardonu – hloupý. Nelze zkrátka očekávat progresivní změny ve vzdělávacím systému, který svým učitelům platí nejméně v OECD.

Nadprůměrně silná vazba dosaženého vzdělání žáků na status a vzdělání rodičů je dlouhodobě známým faktem, jen se o něm příliš nemluví. A to zcela záměrně. Vzdělaným lidem logicky vyhovuje, že limitovaná sociální mobilita snižuje konkurenci pro jejich potomstvo.  Společenský zájem z hlediska vzdělání erodoval a zbytněla snaha upřednostňovat soukromý zájem. Koncept víceletých gymnázií, který tento statusový zájem procesuje, je i přes poznatky z výzkumu CLOSE o celkově nízké přidané hodnotě těchto gymnázií stále mimo diskusi. Lidé, kteří své děti posílají do sociálně „vyfutrovaných“ tříd víceletých gymnázií, žádnou změnu iniciovat nebudou a ti ostatní si handicap, který způsobují svým vlastním dětem, většinou ani neuvědomují.

ČR je také vysoce diverzifikována regionálně. Zatímco v Praze tvoří vysokoškoláci více než 40 procent obyvatelstva, regiony, jako je Karlovarsko či Ústecko, se potácejí těsně nad deseti procenty. Tento trend má přitom nejlepší předpoklady k tomu, aby pokračoval. V zemi šampionů blbosti to ale zjevně nikoho nezajímá.

Zmínka o propastném rozdílu v odměňování podle pohlaví pouze dokresluje obrázek příslovečné lodi bláznů, na které se plavíme do budoucnosti. Je příznačné, že nikdo z vládních představitelů zprávu OECD nekomentoval. Když se podíváte do programového prohlášení vlády, vzdělávání zcela chybí mezi hlavními prioritami a jediným jasně formulovaným závazkem je zvýšení platů učitelů, které ovšem samo o sobě mnoho nezmění. Nadále jsme mistry světa v tom, jak sebe a další generace připravit o budoucnost.