Absolventům učitelství chybí pedagogická praxe. Nyní by se to mohlo změnit.

Mezi odborníky na vzdělávání panuje již dlouho shoda na tom, že kvalita škol je určována kvalitou samotných učitelů. Ačkoli například mnozí politici tuto rovnici přejali, v praxi se kvalitu učitelů daří podporovat jen do určité míry. Nové požadavky MŠMT na studijní programy učitelství přinášejí změnu, která by (kromě jiného) do přípravy učitelů mohla přinést větší rozmanitost.

Akademické centrum studentských aktivit se společně s MŠMT v dotazníkovém šetření zaměřeném na problematiku fakult vzdělávajících učitele ptalo 1 654 respondentů pohybujících se v této problematice na připravenost nových absolventů na učitelské povolání. Více než 90 % respondentů se shodlo, že absolventi jsou připraveni hlavně v oblasti profesních oborových znalostí. Nejméně připravení na učitelské povolání jsou absolventi na řešení kázeňských problémů, chybí jim dovednosti spolupracovat s rodiči a zvládat šikanu. V těchto složkách byla míra souhlasu nejnižší, kolem 25 %. S přípravou v oblasti pedagogické praxe, výuky a vzdělávání je spokojeno jen 37 % respondentů.

Výzkum tedy potvrzuje známou skutečnost: absolventi fakult vzdělávajících učitele rozumí dobře svému předmětu (matematice, zeměpisu, angličtině), ale problém mají při práci s dětmi přímo ve výuce. Logické by tedy bylo, abychom posílili propojení přípravy učitelů s pedagogickou praxí. Při přednáškách na univerzitě se studenti prostě s dětmi (a jejich rodiči) nesetkají, takové zkušenosti zažijí jen přímo na základní či střední škole, na kterou v průběhu studia docházejí na pedagogické praxe. Další výzkumy poukazují na to, že klíčová je následná reflexe a rozbor toho, co studenti učitelství ve výuce vidí a zažijí. Česká školní inspekce v připomínkách k tomuto tématu uvádí, že nedostatečná připravenost absolventů na realitu škol je častou příčinou jejich odchodů ze školství. A to není vůbec dobrá zpráva, natož v současné situaci, kdy z absolventů pedagogických fakult jich odchází do škol učit pouze 40 %.

Zahraniční zkušenosti

Parlamentní institut ve své studii zaměřené na přípravu učitelů loni zjišťoval, jak to funguje v zahraničí. Ve Francii je pro studenty druhého roku magisterského studia poměr teorie a pedagogické praxe 50 ku 50 %. V Anglii by měli studenti učitelství strávit nejméně 120 dnů pedagogickou praxí a to minimálně na dvou různých školách. Z 60 kreditů mezinárodního systému ECTS věnovaných pedagogické přípravě je ve Finsku přímo na pedagogickou praxi ve školách určeno 20 kreditů, což je asi 17 % celkové výuky. Dokonce i Rakousko, které má s českým vzdělávacím systémem historicky společné geny, praktikuje pedagogickou praxi v 20-25 % studia předmětu.

Nové požadavky na studijní programy učitelství

V říjnu 2017 zveřejnilo MŠMT nové rámcové požadavky na studijní programy pedagogických pracovníků, mezi nimi i učitelství na 2. stupni základní školy a střední školy, které jsou pro fakulty připravující učitele závazné, a kromě samotného MŠMT s nimi postupuje v souladu i nový Národní akreditační úřad. Dokument stanovuje složku pedagogické praxe na minimálně 8 a maximálně 10 % studia. Mnozí považují tyto hodnoty za pozitivní posun, protože metodický rámec dříve fungující Akreditační komise počítal s minimem 5 %. Ve srovnání s výzkumy uvedenými v předchozím textu je to ale pořád žalostně málo.

Co je ale nejdůležitější je sdělení uvedené v jiném místě tohoto ministerského dokumentu, které říká, že spodní hranice rozpětí těchto složek určuje nepodkročitelné minimum, horní hranice rozpětí je doporučená, a lze ji tedy překročit, zejména chce-li VŠ položit akcent na vybranou složku. Tato věta se do dokumentu dostala až v poslední verzi jeho přípravy a pro inovativní vzdělávací programy přípravy učitelů je nesmírně důležitá.

Například oceňovaný Učitel naživo, unikátní výcvik pro budoucí učitele, je primárně založen na praxi, výcviku a sdílení zapálených učitelů. Kromě nadšených absolventů (srovnej s běžnými absolventy pedagogických fakult) svědčí o kvalitě programu i skutečnost, že jej do své učitelské přípravy zařadily nebo na tom aktuálně pracují již minimálně tři české univerzity. Právě hlubší integraci obdobných programů do stávajících struktur učitelské přípravy by zastropování rozsahu pedagogické praxe efektivně bránilo.

Názorová jednota mezi fakultami nepanuje

MŠMT považuje nové požadavky za výsledek konsensu a kompromisu. Na podporu MŠMT nutno dodat, že velkým a přitom hlasitým lobbistou za nezvyšování pedagogické praxe jsou „nepedagogické“ fakulty (techniky, přírodovědecké fakulty atp.), kde byla dosud míra pedagogické praxe studentů ještě mnohem nižší.

Stát zařadil učitelství mezi regulovaná povolání, čímž na sebe bere velkou zodpovědnost. Přílišnou regulací by sešněrovával školy, které by přípravu učitelů chtěly pojmout úplně jinak. V tomto duchu se vyjadřují i zástupci Masarykovy univerzity, která plánuje zásadní změny v celouniverzitním systému  přípravy studentů učitelství.

Za vším hledej peníze

Zajištění pedagogické praxe jednotlivých studentů na různých školách, kde se jim věnuje nejen učitel, ale i specialista na pedagogické praxe je pro univerzitu samozřejmě finančně i organizačně násobně náročnější, nežli hromadná přednáška zaměřená na oborovou složku studia. Jak ale ukazují zkušenosti potvrzené výzkumy, jinak nežli individuálním působením a intenzivním kontaktem s pedagogickou praxí dobré učitele připravovat nelze. A nejde jenom o to dělat dobré věci, ale i o to, dělat je dobře.

V zářijovém Řízení školy ministr školství píše „…připravili jsme změnu profilu absolventa pedagogických fakult, a probíhá změna akreditace studijních programů na těchto fakultách“. Změnu v této oblasti, která otevírá možnosti navýšení pedagogické praxe studentům učitelství na 2. stupni ZŠ a SŠ, lze označit za průlom, který by do přípravy učitelů mohl přinést větší rozmanitost.

Literatura: Rámcové požadavky na studijní programy, jejichž absolvováním se získává odborná kvalifikace k výkonu regulovaných povolání pedagogických pracovníků. Praha: MŠMT. 5. 10. 2017. Dostupné na http://www.msmt.cz/vzdelavani/dalsi-vzdelavani/ramcove-pozadavky-na-studijni-programy-jejichz-absolvovanim

Publikováno: NEUMAJER, O. Absolventům učitelství chybí pedagogická praxe. Nyní by se to mohlo změnit. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2017, roč. 14, č. 12, s. 15-16. ISSN 1214-8679