Trauma adventního věnce

Je čas Vánoc a tedy i čas na vánoční příběh. Byla jednou jedna učitelka, říkejme jí Ester. Učila hudební výchovu v 6.B. Právě se ve svém kabinetě chystala na další hodinu, když v tom bez zaklepání přišla třídní učitelka 6.B: „Tohle jsi už teda vážně přehnala!“

Ester nechápala.

„Však víš, co myslím! Ten věnec na mojí katedře. Nedá se tam hnout.“

„Věnec na katedře? O čem to mluvíš?“

„Děcka mi to vyklopily. To tys jim řekla, aby mi daly na katedru ten věnec. Jak mám najít místo na pomůcky na výtvarku, co?“

Konečně to Ester došlo. Žákům z 6.B dala za úkol, aby na hudebku přinesly adventní věnec. Evidentně se úkolu zhostily s takovou vervou, že jeden věnec přistál i na katedře v jejich třídě.

„Tohle si teda dovolovat nebudeš!“ Třídní s prásknutím dveří odešla.

Ester zůstala stát jako opařená. Následující hodinu odučila silou vůle, a další přestávku se konečně došla podívat do třídy 6.B:

Ano, tento příběh není vůbec fiktivní. Je reálný stejně jako ta fotka, byť jsem si ho v pár detailech včetně jmen upravil. Vyprávěla mi ho mezi řečí jedna učitelka, kterou jsem potkal na jednom pedagogickém kurzu. Ještě pořád z toho byla hotová.

Reakce jiné učitelky, která příběh taky poslouchala, byly chápavé. Sama měla podobných zážitků se svými kolegy dost. Dokonce navrhla, že by se učitelům měly dodávat neomezené zásoby antidepresiv, když stres ve školách dovádí učitele k podobným excesům.

O tlaku na učitele, se dnes mluví často. Samotného mě zajímal skutečný stav našeho učitelstva. Podobné hysterické případy zná asi každý, ale o jak velký problém ve skutečnosti jde? Kolik procent učitelů trpí depresemi? Jak se tato statistika mění v čase, zhoršuje se situace nebo se zlepšuje?

Objevil jsem článek Stresory učitelů a učitelek základních a středních škol profesora Rudolfa Kohoutka, který píše blog o pedagogické psychologii. Profesor v článku zmiňuje průzkum z roku 2002 prováděný Státním zdravotním ústavem. Výsledky studie pracovníků Státního zdravotního ústavu potvrzují:

• vysokou psychickou pracovní zátěž téměř u 80 % učitelů,
• nadměrný stres u 60 %,
• sníženou odolnost vůči stresu u 25 %,
• nedostatky v životosprávě u 90 % učitelů.

Doporučuji přečíst celý článek. Byť nejde o nejnovější data, pravděpodobně se toho za 13 let mnoho nezměnilo. Čísla to jsou ohromující. Je neoddiskutovatelné, že jde o obrovský problém, o kterém má smysl mluvit a řešit jej. Nadměrný stres způsobuje celou řadu problémů, má dopad na zdraví a osobní pohodu. A především, musí se projevovat na žácích.

Pokud se na tom všem shodneme, dojde logicky na otázku, co s tím? Pokročili jsme za těch 13 let kupředu? Mají učitelé pocit, že kroky ministerstva jim jdou v tomto směru vstříc? A konečně, co s tím vším můžeme dělat my, jednotlivci, rodiče, ředitelé, učitelé? Jak podpořit učitele, aby byli klidní, nestresovaní a mohli odvádět skvělou práci? Myslím, že určitě může existovat i svět, ve kterém budou do školy chodit děti rády a učitelé budou v klidu. Pojďme takový svět vytvořit.