Akvárium: Dosavadní systém financování nastartoval snížení kvality českého školství

Proč potřebujeme reformu financování regionálního školství? Existují nějaká rizika? Který druh škol by na novém způsobu financování mohl tratit a komu to naopak pomůže? Přinášíme shrnutí diskuse o chystané reformě financování regionálního školství, která proběhla v rámci Akvária 10. 10. 2018. Hosty diskuse byli: Zuzana Matušková, MŠMT, Martin Čech, Česká biskupská konference, Pravoslav Němeček, Asociace ředitelů základních škol, Pavel Klíma, ředitel ZŠ a MŠ Malšice a Petr Bannert, MŠMT. Diskusi moderoval Miroslav Hřebecký (EDUin), záznam si můžete poslechnout ZDE.

Zuzana Matušková, MŠMT

• Současný systém financování škol funguje de facto od roku 1993, kdy se začalo financovat normativním způsobem. Řadu let se již diskutuje o negativech tohoto systému, ale nikomu se to doposud nepodařilo řešit.
• Hledali jsme inspiraci v okolních státech a zároveň nám OECD nabídlo, že může provést analýzu současného systému financování u nás. OECD doporučilo přenést hlavní roli ve financování škol, které nezřizují kraje, na stát.
• Existují různé právní výklady využití peněz na úrovni krajů. Zároveň i zřizovatelé vstupují do kompetencí ředitelů různorodě.
• Chceme především zprůhlednit celý systém pro ředitele. Ředitel dostane v rámci rozpisu rozpočtu jasná čísla k tomu, aby viděl, kolik mu bylo spočítáno peněz a lidí pro školu, kolik mu bylo ze strany státu spočítáno na nepedagogické pracovníky a kolik mu bylo případně spočítáno na školní družinu. Tyto parametry nejsou pro ředitele závazné, jsou pouze orientační a bude na něm, jak si peníze rozdělí.

Miroslav Hřebecký: Máte pocit, že nový systém bude spravedlivější a jednodušší?

Pavel Klíma, ředitel ZŠ a MŠ Malšice – To se ukáže až v praxi. Je tam spousta otazníků. Sedím tu jako ředitel školy, která má 250 žáků ve škole a 90 ve školce a zároveň tu sedím jako předseda školského výboru Jihočeského kraje. Zajímá mě, jak bude v rámci tohoto systému fungovat kraj?

Zuzana Matušková, MŠMT – Kraje nebudou z rozhodování vynechány. Ministerstvo bude počítat objemy pro školy a školská zařízení, jak jsem naznačila, což ale neobsahuje celou školskou soustavu. Stát chce více ovlivňovat peníze, které jdou do vzdělávání a to, co doplňuje vzdělávání, zejména školské služby, zůstane na „nižší“ úrovni.

Pravoslav Němeček, Asociace ředitelů základních škol – My o reformu financování usilujeme už řadu let a chtěli jsme, aby tyto peníze nešly přes kraj, protože kraje s nimi manipulují. Dosavadní systém nastartoval snížení kvality českého školství. Reálně momentálně existuje 14 různých systémů financování školství.

Martin Čech, Česká biskupská konference – Církevního školství se reforma financování regionálního školství netýká. Z našeho pohledu je stávající systém, kdy peníze jdou za službou vzdělávání, jako normativ na žáka, jednoduchý, přímý a férový. Jako hlavní problém vnímáme rozdíl mezi platy v neveřejném školství a mzdami ve veřejném školství. Kdy u nás k plnému dorovnání platů, pokud dojde k jejich navýšení ve veřejném školství, může dojít až se zpožděním dvou let.

Miroslav Hřebecký: Bude v novém systému větší prostor pro realizaci vzdělávací politiky ministerstva školství?

Petr Bannert, MŠMT – Ano, souvisí to s hodnotami PHmax. Rozdílnost normativů v jednotlivých krajích odpovídá jinému rozsahu nastavení pedagogické práce. Když jsme konstruovali hodnotu PHmax, hledali jsme pro každý obor vzdělání optimální rozsah vzdělávání, který má několik složek. Základním východiskem byl rámcový vzdělávací program, zohlednili jsme povinnost dělení u jazykového vzdělávání. U středního vzdělávání pak povinnost dělení na skupiny u odborného výcviku. Zároveň jsme do toho vtělili jakousi politiku. Máme tu dominantní předměty jako je český jazyk, cizí jazyk, matematika či ICT a nastavili jsme průřezové koeficienty dělení, které jdou od základních škol ke středním školám bez ohledu na to, o jaký obor vzdělání se jedná.

Celou nahrávku diskuse najdete ZDE.