Akvárium: Známe očekávání rodičů od osmiletých gymnázií, ale nevíme, jak jsou s nimi ve skutečnosti spokojeni

Poslechněte si záznam diskuse o víceletých gymnáziích. Co přinášejí dětem, společnosti a jaký vliv mají na zbytek vzdělávací soustavy? O tom diskutovali Tomáš Habart z Člověka v tísni, David Greger z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání, Jiří Růžička, senátor a bývalý ředitel Gymnázia Jana Keplera v Praze a Marcela Erbeková, ředitelka Základní školy T. G. Masaryka Mnichovice okres Praha – východ. Debatu moderoval Mirek Hřebecký, EDUin a konala se 28. května v Pražském kreativním centru. Audio nahrávku celého záznamu diskuse si můžete stáhnout ZDE.

Na úvod představil Tomáš Habart výsledky výzkumu Postoje rodičů ke školství, který provedla společnost Median pro Člověka v tísni v roce 2018. Vyplynulo z něj, že víceletá gymnázia podporují rodiče s vysokoškolskými ambicemi pro své děti. Ambiciózní rodiče vnímají odcházení dětí na gymnázia jako faktor ovlivňující kvalitu škol, a z tohoto důvodu se snaží své děti na víceletá gymnázia dostat. Přes 40 % rodičů souhlasí s tím, že víceleté gymnázium dá dítěti podstatně více než dokončení základní školy a následné čtyřleté gymnázium.

V následné diskusi po vystoupení jednotlivých diskutujících, která jsou shrnuta níže, se debatovalo například o tom, zda se daří na víceletých gymnáziích nebo na základních školách obecně více individualizovat přístup k jednotlivým dětem. „Znám senzační základní školy i mizerná osmiletá gymnázia, kde se s dětmi vůbec nepracuje,“ komentuje v debatě otázku senátor Jiří Růžička.

„Osmiletá gymnázia jsme zavedli proto, že tady chyběla znalost zahraničních systémů. Většina zahraničních systémů zrušila ranou diferenciaci už v padesátých letech, nejen skandinávské systémy,“ řekl David Greger.

Co podle vás víceletá gymnázia přinášejí svým žákům, co společnosti a jaký vliv mají na zbytek vzdělávací soustavy? (přepis záznamu není vždy doslovný)

David Greger: Nevím. Otázka spíš je, proč rodiče volí víceletá gymnázia. Nemáme mnoho výzkumů, které by hodnotily, jak jsou spokojeni s víceletými gymnázii poté, co na ně jejich děti nastoupí. První analýzu dat jsem prováděl v roce 2004, bylo to po bouřlivé diskusi o tom, zda víceletá gymnázia rušit, která probíhala v letech předtím. Vycházím z dat PIRLS 2001, což je mezinárodní výzkum čtenářské gramotnosti mezi rodiči žáků 4. tříd. Mezi důvody volby víceletého gymnázia patří, že po absolvování víceletého gymnázia je větší šance na přijetí do dalšího studia (64,3 %).

Sami jsme v roce 2012 zadávali data žáků 5. ročníku, kteří se hlásili na víceletá gymnázia, a ptali jsme se jich v rámci longitudinálního výzkumu CLOSE, proč se tam hlásili. Nejčastější důvod byl: na gymnáziu se naučím víc než na základní škole (93,4 %). Devadesát procent těch, kteří si podali přihlášku, si myslí, že se pak snáze dostane na vysokou školu. Dále, že kvalita ZŠ je špatná 19 % a 21,1 % se nelíbí na základní škole, na kterou chodí. Chci jen říct, že se bavíme o aspiracích a očekáváních, týká se to tohoto výzkumu i většiny jiných výzkumů. Nebavíme se ale o jejich zkušenosti ve škole.

Mám jednu provokativní otázku. Pokud by skutečně byl tím nejčastějším důvodem to, aby se dítě dostalo na vysokou školu, je otázka, jestli nemáme řešit přístup na vysokou školu. Máme vzdělávací systémy, které nemají žádnou kontrolu na vstupu ani na výstupu a žáci prokazují výsledky studia v jeho průběhu, nikoli v závěru.

Jiří Růžička: Podstatu vaší otázky lze rozdělit na dvě věci: co to přináší dítěti a co to přináší společnosti. To, co říkal David Greger, jsou podle mě mýty. Hlavně ta vysoká škola. To se traduje, ale je to totální nesmysl. Jestli se nemýlím, tak 75 % lidí na vysokých školách je z odborných škol. Zbytek je tedy z gymnázií a gymnázia osmiletá tvoří jen malou část. Nezvyšuje to tedy šanci dostat se na vysokou školu. Možná to zvýší studijní potenciál některých studentů.

Hlavní důvody dětí, které se hlásí na osmileté gymnázium, jsou dnes jiné než v roce 2004. Možná bychom se jich mohli zeptat a možná, že je to ovlivněno těmi mýty, tedy tím, čemu věříme. Když jsme zřídili v roce 1991 první třídu osmiletého gymnázia, tak jsme do toho šli se zcela jasným záměrem. Byl rok 91, já jsem byl přesvědčený o tom, že tato, z mého pohledu, tehdy zcela mimořádně vyrabovaná země, mravně, morálně, surovinově i průmyslově, potřebuje péči o talentované a nadané děti. Za celých těch 26 let jsem tento názor nezměnil. Myslím, že systematická péče o talenty se musí této zemi vyplatit a musí se vyplatit i těm jednotlivcům. Samozřejmě to má řadu konsekvencí, o kterých bychom se mohli bavit. Nejsem žádný fanatik pro osmiletá gymnázia. Vždy jsme otevírali pouze jednu třídu.

Dalším mýtem je, že nejsou spokojeni na základních školách. Oni ale nejsou často spokojeni ani na tom osmiletém gymnáziu. U nás na gymnáziu máme tři třídy čtyřletého gymnázia a jednu osmiletého, 35 – 40 % prváků našeho čtyřletého gymnázia pochází z ostatních osmiletých gymnázií.

Marcela Erbeková: Jako rodiči se mi ty pohledy sešly. A jako rodič konám jako ředitelka školy, která má výhrady vůči víceletým gymnáziím. Moje děti neabsolvovaly víceleté gymnázium. Nemyslím si, že o něco přišly. V tuto chvíli jsou na vysokých školách a připravují se na trh práce. Naopak získaly jednu dovednost, kterou základní školy nabídnou, a to je potkat se i s lidmi, se kterými se normálně nepotkávám a umět s nimi komunikovat. To se může dnes v řadě věcí i povolání vyplatit.

Když jsem jako matka chodila se svou dcerou po gymnáziích, která měla osmileté a čtyřleté obory, dozvěděla jsem se tam, že ti dobří chodí na osmileté a ti co zbyli na čtyřleté. To se mi zdálo šílené. Proto jsme se rozhodli, že naše dcera bude chodit na Štěpánskou, která nemá osmileté gymnázium, a tím pádem tam děti nerozdělují na ty naše a na ty cizí.

Tomáš Habart: Myslím si, že to různým dětem přináší různé věci. Dětem, které se na víceletá gymnázia dostanou, to možná přinese dobré pocity, prestiž, šanci na lepší vzdělání a přijetí na vysokou školu. Zcela jiné věci to přinese dětem, které to zkoušely a nebyly úspěšné. Určitě by neměl být brán na lehkou váhu negativní dopad na děti, které nejsou úspěšné už v těch, řekněme, deseti letech. A pak je tu třetí skupina těch, kteří to nezkoušejí. Je pro mě otázka, do jaké míry je celý tento systém prospěšný ve vztahu k tomu, co jsme viděli u očekávání rodičů.

Můžeme se podívat na celý systém s jeho segregačními mechanismy, kdy tu máme na jedné straně víceletá gymnázia a na druhé „odpadní“ školy, kam chodí převážně děti ze špatného socio-ekonomického zázemí za podpory tichých lokálních dohod. Tyto segregační mechanismy už jsou nějakým způsobem popsány. Záleží například na tom, jakým způsobem obce nastavují spádovost. To je podle mě součást celého problému. V tomto smyslu víceletá gymnázia zvyšují selektivitu v tom poměru, v jakém tam děti chodí.

Úspěšné systémy často zdůrazňují, že děti mají být co nejdelší dobu vzdělávány společně, často tam nefigurují žádné alternativní modely vedle základních škol. Doporučení OECD jsou, pojďme podporovat děti, které jsou na tom nejhůře a mají nejmenší podporu v rodinách.

Reakce na vyjádření řečníků a následnou debatu si poslechněte v záznamu diskuze.