Alena Kulhavá: Jaké jsou praktické rozdíly mezi finským a českým školstvím?

Publikujeme text Aleny Kulhavé, který shrnuje diskusi o zkušenostech s finským vzdělávacím systémem, která proběhla v úterý 12. 2. v rámci Akvária v pražském EDUpointu na Staroměstském náměstí. Program EDUpointu na měsíc únor najdete ZDE.

Každá škola přísluší k nějakému místnímu školskému úřadu,

kde sedí úředníci, kteří přijímají podněty s problémy škol, učitelů z praxe a i při zavádění nového kurikula nebo ještě před jeho zaváděním. Přijímají všechny praktické problémy a snaží se je řešit buď přímo, nebo komunikují s ministerstvem a celý systém státu – od učitelů přes úředníky až po stát funguje. U nás byly školské úřady zrušeny a jen málokterý učitel či vedení školy má čas kontaktovat jinou školu v rámci hledání nějakého řešení, vzájemné inspirace.

Učitelé důvěřují úřadům i ministerstvu

Vzhledem k tomu, že diskuse o strategii probíhá striktně v silných odborech mezi učiteli, jsou někteří učitelé, kteří s novým kurikulem nesouhlasí, ale ví, že bylo prodiskutováno v nejširším možném prostoru, a proto to respektují a učí podle něj. Také vědí, že jim úřady pomohou.

Reforma proběhla pozvolna systematicky od roku 1968 a každé nové kurikulum je tři roky pečlivě připravováno a potom i zaškolováno na jednotlivých školách

Zaškolení je systematické: Z každé školy jezdí na školení cca jeden učitel a ten potom provádí školení pro ostatní učitele ve škole. Nic není na učitele navaleno najednou, natož bez dopracování systému. Za pochodu se přes úřady skutečně řeší i drobnosti, učitel je neustále partnerem k dopracování nového systému.

Důvěra ve společnosti

Společnost nebyla postižená komunismem ani rozkrádáním po komunismu, takže si lidé navzájem důvěřují, důvěřují učitelům i žákům. Důvěřují pravidlům, na jejichž vytváření se podílejí. Základní laťka je nastavena. Neznamená to, že by si nějaký rodič v dnešní době nevyskakoval na učitele, ale systémově je to ošetřené. V rámci důvěry v žáky a fungování společnosti i s možnými riziky (nemají ani tolik protipožárních opatření) žáci sami v sedmé třídě chodí na praxe do firem! Nikdo je nedoprovází a vše funguje. Taktéž děti na prvním stupni pracují v dílnách s pilou, sekerou, kladivem, autogenem apod. Stát důvěřuje školám, takže není školní inspekce. Ředitelé důvěřují učitelům. Ti jsou navíc v kontaktu s jinými učiteli, psychology a speciálními pedagogy, takže vzájemný růst probíhá organicky ve škole.

Rovnost ve společnosti a sociální pomoc

Finové pokládají každé povolání za důležité, nikdo se necítí ve škole méněcenně, když maminka dělá kuchařku ve škole apod. Pokud se vyskytne matka samoživitelka, úřad se o ni postará a to nejen po stránce finanční, ale případně i pomoci v situaci, kdy by se rozvod na dítěti psychicky podepsal (podpůrné programy ve škole). Jak dosahují toho, aby se systém nezneužíval, nevím.

Manuální zručnost a vztah k manuální práci

Manuální práce nepatří ve společnosti k nehodnotným pracím, jak se to stalo u nás po revoluci, kdy se na ni uvalil despekt. Děti se učí od malička ve škole v dílnách a milují to. Mají na to i poměrně velké časové dotace. Učitelky to bez problému učí, protože zase ony se to naučily ve škole. Kluci i holky pracují v dílnách se dřevem, kovem atd., taktéž všichni s jehlou a nití. V určitém okamžiku si dále práci vybírají.

Učebnice

Děti jsou zvyklé pracovat z kvalitními učebnicemi, které vytvořili někteří pedagogové ve Finsku.

Velmi malé rozdíly mezi školami a nejsou sociálně problematické lokality

I když určité rozdíly mezi školami jsou (mají také školy s montessori prvky atd.), nejsou velké. Vzhledem k vnímání rovnosti mezi občany si rodiče protekcionisticky nevybírají nějakou školu, ale dávají dítě do té nejbližší. Tím se nevytváří sociálně vyloučené školy. Nemají (resp. návštěvníci řady oblastí Finska nezaznamenali) sociálně problematické lokality, jako máme v Čechách.

Vybavenost škol

Nářadí na dílny je samozřejmostí, stejně tak materiál. Pomůcky jsou ve všech školách na potřebné úrovni, ať je to škola v Helsinkách nebo malá škola na vesnici v Laponsku.

Děti jsou výrazně klidnější a ve škole není takový hluk jako u nás

Diskutéři přisuzují tento fakt jak národní povaze, tak delším přestávkám venku (minimálně 15 minut mezi každou hodinou), kdy se potom děti na hodiny více soustředí. A je tomu také proto, že ve škole se pohybuje více dospělých osob, které v případě nějakého problému či konfliktu mají možnost pomoci dětem ho hned řešit, takže bordel našich šestek neznají. Učí se navíc jednat spolu už na prvním stupni. Budování dobrého prostředí také patří k prioritám školy. Patří k tomu i členitý prostor, kde si má možnost pracovník s dítětem sednout.

V každé škole učitel učí, k ruce má speciálního pedagoga, asistenta, psychologa, vrbu a zdravotní sestru

U nás ve škole toto vše zastává učitel a tak se stává, že v některé chvíle má být na třech či čtyřech místech najednou: Má učit, rozloučit se s bezhraničním rodičem, zasahovat u zranění jiného dítěte (či bulimička zvrací na záchodě), vyslechnout problém jiného dítěte a cosi dalšího organizovat. Musím říci, že toto mě nejvíce dokáže nejen vyčerpat, ale i rozhodit. Na kvalitě výuky je toto nejvíce (kromě vyčerpání) znát. Ve finské škole se učitel věnuje výuce a o dítěti ví pouze ty věci, které má k výuce vědět. Další rodinné atd. handicapy řeší speciální pedagog. Vážnější zdravotní problémy zdravotní sestra, která i dohlíží na vývoj dítěte od posledního předškolního roku do šesté třídy. Miluji povídání s dětmi, jsem ráda, že jim mohu poskytnout i svůj lidský čas a srdce. Ale jsou děti, které by toho potřebovaly ještě mnohem více, žádají mě o můj volný odpolední čas a já bych i chtěla a nějaký čas jim poskytuji, ale není to dostatečné: Vzhledem ke všem školním povinnostem se mi nedostává času a také jsem vyčerpaná. Musím i v tom být někdy upřímná, když říkám ne. Na toto mají děti ve finské škole vrbu. Pokud nějaké dítě v české škole, které dostane i od poradny doporučení na etopedii či skupinovou či rodinnou terapii to neplní, je opět na učiteli, aby s takovými rodiči pracoval a v nekritičtějších případech to kromě poradny řešil i se sociálkou. Do té doby, než se něco vyřeší (a že to může trvat také dlouho nebo rodič přeřadí dítě na jinou školu a nabereme podobného tragika z jiné školy a kolečko nastává nanovo) takové dítě (a také ADHD dítě) narušuje výrazně chod hodiny. Ve Finsku je od toho v hodině asistent a ve škole speciální pedagog a psycholog, aby situaci řešili. Asistentů mají více než u nás a speciální pedagog monitoruje všechny děti, aby se předešlo zanedbání nějakého problému. Vzhledem k tomu, že děti zná a je přímo ve škole (nemají žádné pedagogicko – psychologické poradny, kde trvá, než se některý rodič objedná a než má termín), běží vše rychle a co nejefektivněji. Pokud dítě ve třídě dělá nějaký problém, má záchvat vzteku apod., asistent ho vyvede na chodbu a situaci s ním řeší. Společnost je nastavená tak, že toto vnímá jako oslabení kolektivu, tj. může se stát, ale děti toho nezneužívají k ulejvání z hodiny či bezhraničnosti.

Jen pro zajímavost přidávám svoji pracovní náplň:

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=683991

Každé dítě má zažít úspěch, vlastní sledování cesty

Vzhledem k tomu, že učitel neřeší tří věci najednou a může se více soustředit na vlastní metodiku práce, mají vypracované školy i sebehodnocení žáků: Žáci si sami na archy zaznamenávají, jaké mají v které činnosti zlepšení, jaké udělali pokroky. Hodnocení mezi žáky se na prvním stupni moc nedaří (nemají na to kompetence, ale pokoušejí se nějak), na druhém už ano. Učitelé chválí v oblastech, kde je dítě úspěšné. Zda je poměr vnitřní motivace a chvály vyvážený – na to jsme se už v diskusi nedostali.

Průběžné známky, známky na vysvědčení jsou důležité pro výběr školy

Jak moc se do známky zahrnuje snaha, jsme se nedozvěděli. Ale známky mají největší vliv na přijetí na střední škole. Vzhledem k tomu, že v zemi nejsou větší sociální rozdíly mezi jednotlivými územími, nepředpokládá se, že by známky z různých škol měly jinou vypovídající hodnotu. Za výběr školy mají zodpovědnost děti samotné a jsou k tomu právě i sebehodnocením vedeny. Střední školy a gymnázia jsou v jednom pytli (mají dvojí úroveň maturity) a učiliště zvlášť. Děti s velmi slabým prospěchem nejsou na střední školy přijaty, ale to vědí.

Prostupnost středního a vysokého školství v průběhu celého života občana

Pokud dítě zanedbá výuku na základní škole a je studijní typ, nebo se rozvine až na učňáku, má možnost pokračovat i na střední škole a případně i na vysoké. A má možnost si doplnit vzdělání či se rekvalifikovat i v průběhu celé dospělosti. Jak je to se školným při dalším studiu – dalšího oboru, na to jsme se v debatě nedostali.

Kvalita výuky?

O kvalitě výuky samotné nebyla na besedě řeč, dokonce i jedna paní učitelka zmínila, že za to, co tam jedna matikářka metodicky předváděla, by vyhodila i studentku z VŠ, ale byla mile překvapená, že i v tom děti dokázaly pracovat a i tři děti, které potřebovaly větší klid na práci, se zvedly, šly na chodbu a to ne se ulejt, ale pracovat tam samostatně.

Srovnávací testování

se neděje centrálně, protože stát školám důvěřuje. Srovnávací testování má totiž při po každé jiném složení žáků za cíl zjistit, kde jsou jaké problémy a ty řešit ve škole, jak to jen nejlépe jde. Škola se výsledky testů zabývá. Stát by tomu nijak nepomohl a pro stát nemá srovnávací test žádnou hodnotu.

Participace na školním dění

Rodiče si své rozdílné požadavky od školy mají možnost vyříkat na Radě rodičů, takže pak nenastávají tolik nereálné požadavky na školu. Děti mají funkční samosprávu a na druhém stupni i sdělují, co jim které učivo přineslo a co by od výuky potřebovaly. Není to „cochcárna“, ale s jejich poznatky je vážně pracováno a to nejen v daném okamžiku, ale i dlouhodobě a sledují se i určité trendy, které se vyhodnocují. Některé školy mají v pátek odpoledne sešlost celé školy, kdy ředitel školy řekne něco důležitého, pak další a pak má pro každý pátek jiná třída nachystat zábavu. Komunikují učitelé, žáci mezi sebou, účastní se aktivit: Koncert, tanec apod. Občanská společnost je v tom po léta vedená, nikoliv že by to pro ni jako v postkomunismu bylo novum.

Zdroj: https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=700650