Alternativní školy? Vůči čemu?

Opravdu jsou školy Waldorfské školy, Montessori nebo Začít spolu „alternativou“? Vůči čemu? Nemáme u nás spíše několik tisíc alternativ a několik stabilizovaných vzdělávacích konceptů?

Dostal se mi otevřený dopis rozzuřeného rodiče z Mníšku pod Brdy, který je nespokojený s probíhající změnou tamní základní školy. Vadí mu, že nové vedení školy chce podporovat program Začít spolu a píše o něm: „Ten projekt, který se používá na nepatrném množství škol v ČR a v mnoha případech kritizován širokou veřejnosti (i v zahraničí). Nejednou již od něj bylo upuštěno.“

Není to poprvé, kdy se setkávám s podobným názorem. I odborné publikace označují mnohé propracované systémy s vlastním kurikulem, způsobem evaluace žáků i učitele apod., jako „alternativní“. Pokud je alternativa možnost volby mezi dvěma nebo více možnostmi, pak jistě. Pokud je alternativou myšleno odlišení od něčeho daného, pojmenovaného, s vlastní charakteristikou, pak… nejistě. A o alternativních školách se hovoří spíše v tom druhém smyslu. Dle mého názoru neoprávněně.

Vzhledem k již dlouholeté existenci dvoustupňového kurikula (jednotlivé školy sepisují vlastní Školní vzdělávání programy (ŠVP), které mají konkretizovat rámcový vzdělávací program (RVP) pro daný typ škol) jsou všechny ŠVP vůči sobě alternativní. Kde je ten etalon, daný vzor, jasný mainstream apod.? Třeba se to dozvím v komentářích k článku, osobně to vnímám jako nespecifikovaný konglomerát očekávání a zkušeností, který je mylně považován za sdílený. A to mi nestačí. Naopak, tvrdím, že již zmíněné „alternativní“ programy/koncepty/školy dnes vykazují vyšší míru standardizace nežli „klasické školy“. A obávám se, že za onou „klasikou“ se skrývá dle obálky věčně zelený Vzdělávací program Základní škola z roku 1996.

Slůvko „alternativní“ bych začal používat spíše pro formu vzdělávání. Lesní školky, přírodní školy, domácí vzdělávání, sdružené školy vytvářejí netradiční prostředí pro vzdělávání dětské populace a mohou být funkční alternativou pro mnohé rodiče, které neuspokojuje nabídka škol v jejich okolí. Alternativní coby „mimoškolní“ forma vzdělávání (opět narážím na zažitý termín, kdy jsou jako mimoškolní označovány spíše aktivity „poškolní“ :)).

Pro Začít spolu, ITV, Montessori, Waldorf, Dalton apod. bych raději hledal jiný nadřazený pojem. Fakt, že ne všechny školy, které se k těmto směrům hlásí, je dovedou kvalitně aplikovat, je určitě hodný zamyšlení (či spíše pozorování), nicméně důsledné naplňování vlastního kurikula jde problém, který se týká všech typů škol.

Pobouřenému rodiči z Mníšku pod Brdy bych proto doporučil seznámit se s principy Začít spolu, promyslet si, v čem mohou být pro jeho dítě nevýhodné, a navrhnout učící se komunitě v obci jiný model, který může lépe vyhovovat tamním vzdělávacím potřebám. Rád bych si přišel konečně poslechnout, jak vypadá „to správné“.