ANTIBOTLÍK ANEB ČESKÝ JAZYK NENÍ MATEMATIKA

I.

Stejně jako J. Soukal a z podobných důvodů zapojuji se ještě jednou do diskuse nad maturitním testem z češtiny základní úrovně. Musím zareagovat na poslední texty O. Botlíka,¹ v němž nás oba obviňuje mj. z amatérismu, z nepozorného čtení úloh, jež hodnotíme, a z nezájmu o maturanty. Ujišťuji však, že cílem tohoto článku není dál rozplizávat to, co je již rozplizlé až dost: chci ukázat na metodologická pochybení Botlíkových analýz (a navázat tak na článek J. Soukala) a shrnout svůj návrh na podobu nové maturity, jak jsem jej po částech formuloval mj. v diskusích na tomto webu. Věřím totiž, že je kompromisní a že by mohl oslovit i ty češtináře, kteří nestojí proti novému modelu naprosto nezvratně, ať z jakýchkoli důvodů.

 

Začnu zostra, ale mám k tomu důvod. Jestli něco nesnáším, tak je to přechod od odborné debaty ad rem k útokům ad personam. Zúčastnil jsem se v minulosti několika hodně ostrých veřejných polemik, ale nikdy jsem v nich tohle neudělal jako první. Oldřich Botlík bohužel tuto hranici překročil. Nebude se tedy jistě divit, když nyní na jeho hrubý pytel přišiju patřičně hrubou záplatu. Při zachování vědecké akribie.

V jednom ze svých příspěvků O. Botlík říká: „…posuzování testových úloh vyžaduje mnohem víc než jen odborné znalosti teorie českého jazyka.“ Plně souhlasím a při vší skromnosti podotýkám, že jsem mj. absolvoval několik kurzů (i mezinárodních) teorie testování, vytvořil a publikoval několik set testových úloh a recenzoval jich zhruba týž počet. Jenže ono se ukazuje, že posuzování testů vyžaduje mimo jiné i velmi dobré odborné znalosti oborové, založené na vystudování daného předmětu (zde českého jazyka a literatury) na vysoké škole. Tuto výbavu pro náš předmět matematik O. Botlík postrádá – a je to na jeho argumentech pořádně znát, jak vzápětí ukáži. Chápal jsem Botlíkovu roli ve druhé eduinské recenzi² jako hlas odborníka na testování s tím, že zbytek týmu tvořili bohemisté. Jakmile však začal s vlastními sólo analýzami, kupí z hlediska češtinářského chybu na chybu. Ovšemže neberu ani jemu, ani jinému nečeštináři právo účastnit se diskuse o maturitě z českého jazyka a literatury; jen podotýkám, že k vyslovování zásadních odborných soudů je potřeba být… odborník. Oldřich Botlík vyrukoval na test z češtiny jako matematik, s kladivem výrokové logiky – a žalostně pohořel. A v několika případech dokonce nejen v oblasti bohemistické, ale i úžeji testologické, která by měla být jeho parketou.

Mimochodem docela rád bych viděl, jak by si třeba Jednota českých matematiků a fyziků vyšlápla na češtináře, který by publikoval „zasvěcené“ analýzy testu z matematiky, vybaven pouze maturitou z tohoto předmětu. Nebo kam by chirurgové hnali nelékaře, který by jim dával rozumy ohledně operace srdce. Ovšem vysokoškolsky aprobovaní učitelé češtiny, kteří studovali tento obor (tj. bohemistiku i učitelství!) čtyři nebo i pět let, si klidně nechají líbit pošetilosti šířené o maturitním testu z češtiny matematikem, a dokonce mu ještě někteří tleskají. Jak tristní…

 

Abych tedy dokázal, že předešlý odstavec nebyl samoúčelný, uvedu nyní některé konkrétní příklady češtinářské nekompetentnosti pana Botlíka. Asi ho zklamu v tom, že se už rozhodně nebudu zabývat tím, kolik žiraf oplodnil samec Tommy: tam Botlíkovy teze rozbil napadrť již Josef Soukal. Dodám jen, že studenti se v reálné testové situaci rozhodně nepinožili s vyjádřeními „být v souladu s výchozím textem“, „vyplývat z výchozího textu“, „neodporovat výchozímu textu“. Pochopili totiž zadání zdravým selským rozumem takto: „je to v zásadě totéž jako to, co stojí ve výchozím textu“ – a úlohu řešili většinově správně.

Úloha č. 14

O. Botlík k ní píše: „O tom, že v almanachu oslavujícím výročí firmy se může ocitnout prakticky cokoli, jsme už psali. Především však v argumentaci pana Kostečky postrádám stanovisko k problému, který jsme jen naťukli, neboť jsme nepředpokládali, že CERMAT bude za správnou odpověď pokládat položku B. Postrádám tedy odůvodnění, že «populárně naučný měsíčník o přírodě» (tedy správná odpověď podle CERMATu) vůbec může přicházet v úvahu: zoologická zahrada totiž není žádná příroda.“ – Tak tohle je skutečný vrchol hnidopišství. A zároveň krásný příklad toho, jak Botlík dokáže protiřečit sám sobě: na jedné straně tepe tvůrce maturitního testu za bůhvíkolik údajných prohřešků proti teorii testování, na straně druhé zcela samozřejmě předpokládá, že úloha na identifikaci typu textu by mohla lstivě obsahovat žánr v žánru. Úžasná logika! Podle ní by ovšem nebylo možno stvořit nejen jedinou testovou úlohu tohoto druhu, ale ani jediný pracovní list pro ústní zkoušku, protože při identifikaci slohového útvaru by maturant mohl např. závěť určit jako text uměleckého stylu (s odvoláním třebas na testament Timothyho Forsyta z Galsworthyho Ságy), nikoli jako útvar stylu administrativního…

Následuje první ukázka Botlíkova diletanství češtinářského. Můj oponent sice ví, že existuje něco jako normativní Slovník spisovné češtiny, ale už asi neuznává, že by měl do něj nahlédnout, když nezná význam nejběžnějších českých slov. Při jeho argumentu, že v článku o životě zvířat v ZOO nejde o přírodu („Postrádám tedy odůvodnění, že «populárně naučný měsíčník o přírodě» /tedy správná odpověď podle CERMATu/ vůbec může přicházet v úvahu: zoologická zahrada totiž není žádná příroda.“) opravdu nevím, jestli se mám smát nebo plakat. Postrádáte odůvodnění, pane Botlíku? Tak prosím, tu je: „příroda: 1. souhrn všech skutečností na světě, kt. nevznikly záměrnou lidskou činností (…); živá p. živočišstvo a rostlinstvo (SSČ, str. 337). ZOO samé sice vzniklo záměrnou lidskou činností, ale nějaké to živočišstvo čili živou přírodu v něm většinou najdeme – co říkáte, pane profesionále?

Další úlet v oboru testování předvedl O. Botlík v tomto komentáři k téže úloze: „(…) Začnu úlohou 14 o tom, z jakého zdroje byl nejspíše převzat výchozí text. Domnívám se, že pan Kostečka nemá pravdu, když odmítá jednu z položek nabídky slovy, že «ve výchozím textu» není ani zmínky o čemkoli, co by explicitně odkazovalo k «zábavnému časopisu pro moderní ženy». Tvrdím naopak, že celý výchozí text je přímo nasáklý rodičovstvím a mateřstvím!“ – Je mi líto, ale jestliže v úloze multiple-choice je v nabídkách odpovědí jedna, která explicitně ukazuje na řešení, zatímco ostatní nikoli, může být text „nasáklý“, čím chce, a správná odpověď je vždy ta prvně jmenovaná. To je i náš případ.

Úlohu č. 25 rozeberu zevrubně, protože Botlíkova hloupá argumentace k ní je přímo typická pro jeho způsob uvažování.

Nejprve mne O. Botlík obviňuje, že jsem si zadání dostatečně pečlivě nepřečtl, a pak úlohu cupuje na kousky s metodickou důsledností hodnou lepších cílů. Píše přitom ovšem něco, čemu vůbec nelze rozumět: „V položkách nabídky (náhradách) si měli maturanti všímat POUZE těch nedostatků ve výstavbě, které obsahovalo také poslední souvětí výchozího textu.“ – Proboha proč „také“? Snad „jenom“! A pak kdo nečte pozorně zadání…

Připomeňme poslední souvětí výchozího textu, zadání a varianty:

Po skončení 27. září poputuje výstava do Chebu, kde si ji návštěvníci budou moci prohlédnout po dobu tří týdnů.

25 Která z následujících možností nejlépe odstraňuje nedostatky ve výstavbě posledního souvětí výchozího textu?

A) Čapkova tvorba bude v Olomouci až do 27. září, až skončí, poputuje na dobu tří týdnů do Chebu.

B) Čapkova výstava potrvá v olomouckém muzeu až do 27. září, poté poputuje na tři týdny do Chebu.

C) Po 27. září se výstava přesune do Chebu, kde si ji mohou prohlížet po tři týdny návštěvníci.

D) Až výstava dne 27. září skončí, poputuje do Chebu, kde si ji za tři týdny mohou prohlížet její návštěvníci.

Druhá eduinská recenze³ konstatuje tři nedostatky ve výstavbě posledního souvětí výchozího textu: „27. září“ jako přívlastek rozvíjející „skončení“, dokonavý vid u „prohlédnout“ a nadbytečný výraz „dobu“. Ve svém článku pro Učitelské noviny jsem neměl dost prostoru, abych polemizoval s tímto tvrzením, napravím to tedy zde: Souvětí má pouze dva prokazatelné nedostatky ve výstavbě. Prvním je skutečně nepravá (falešná) skladební dvojice „(po) skončení 27. září“s přívlastkem neshodným; druhým pak s tím související nejasnost, zda tedy výstava 27. září skončí, nebo už poputuje do Chebu (na vině je v obou případech i nevhodný slovosled). Chybou rozhodně není dokonavý vid slovesa „prohlédnout“; v podobných konstrukcích nebývá nijak ojedinělý – např.: „Návštěvníci hradních slavností si budou moci po celé tři týdny zastřílet z kuše.“ Mluvčí či pisatel vidí v takovém pojetí děj jako ohraničený, neklade důraz na každodenní opakovaný proud návštěvníků, nýbrž na akci jakožto dějový celek. Případů, kdy lze v témž kontextu užít s mírnou významovou nuancí obou vidových partnerů a obě taková vyjádření jsou mluvnicky správná, je v češtině nespočet – srov. „Každý den kouří/vykouří dvacítku cigaret; Každodenní scéna na trhu: hbité ruce prodavaček ryby zbavují/zbaví šupin, vykosťují/vykostí a upravují/upraví podle vkusu zákazníka“ (zde je možná i kombinace různých vidů, v originále stojí „zbavují…, vykostí a upraví“). Konečně spojení „po dobu tří týdnů“ je jazykově naprosto správné, nejde o žádný nedostatek ve výstavbě, a to ani stylististický: autor má právo vyjádřit se formálněji, než by bylo navrhované „tři týdny“, a to tím spíše, že i okolní text je plně spisovný a stylově neutrální. V tomto punktu se recenzenti EDUinu, včetně tří aprobovaných bohemistů, prostě a jednoduše zbodli.

V nabídce variant jsou tři jasné distraktory: A) odstraňuje oba problémy s 27. září, ale dopouští se nové chyby, dvojího podivného spojení „až Čapkova tvorba skončí / Čapkova tvorba poputuje“; C) a D) sice rovněž odstraňují nepravou skladební dvojici a s ní související chybný slovosled daného místa, ovšem vytvářejí nepatřičný slovosled jinde (slovo „návštěvníci“ je v jádru místo ve východisku výpovědi). Správná varianta B) řeší oba nedostatky s datem, nedopouští se jiného a vyjasňuje smysl souvětí. Příznačné až přízračné je v tomto ohledu i konstatování druhé eduinské recenze, že „(…) vyhovují požadavku zadání dvě položky (tj. B i C nejlépe odstraňují nedostatky ve výstavbě posledního souvětí výchozího textu)“⁴. Tento pustý formalismus naprosto ignoruje skutečnost, že varianta C) sice nedostatky výchozího textu opravdu odstraňuje, ale přitom do něj vnáší nedostatek nový! Summa summarum: řešení B) je jediné možné a správné.

Úsměvné je tak Botlíkovo tvrzení, že „pan Kostečka si nepřečetl zadání dostatečně pečlivě“. I přečetl, pane, a zjevně pozorněji než celý tým EDUinu. Není to jediný případ, kdy Botlík neskutečně manipuluje; další nehorázností tohoto druhu je např. tvrzení v jednom jeho diskusním vstupu, že (J. Kostečka a J. Soukal) „jsou přesvědčeni, že «zaškrtávací» maturita je správným krokem a bojí se všech protiargumentů.“⁵ Hned na dvou místech eduinského webu⁶ jsem v návrzích na změny v nové maturitě navrhl postupnou přeměnu testu typu multiple-choice na kombinovaný, s rovným podílem úloh s výběrem odpovědi a úloh otevřených typu PISA. (Činím tak i na závěr tohoho textu.)

Tak takhle vede odbornou polemiku člověk s vědeckou hodností! Není vám hanba, pane Botlíku?

K dalším úlohám již jen stručně:

Úloha 19.2

O. Botlík píše: „Hezkým příkladem prospěšnosti diskusí nad testovými úlohami a jejich řešením je další chyba CERMATu ve vyhodnocení, kterou oznámil pan Stanislav Zajíček 16. 6. 2011 hned v prvním komentáři k našemu hodnocení (viz http://eduin.cz/titulka/zverejnujeme-odborne-recenze-maturitnich-testu/) a kterou jsme přehlédli jak my, tak pan Kostečka. V úloze 19 (možný dvojí výklad) je tvrzení 19.2 «Ferda mravenec, veselý chlapík s červenou puntíkovanou mašlí, který se ničeho nezalekne, už potěšil několik generací malých čtenářů knížek Ondřeje Sekory.» Také toto tvrzení umožňuje, na rozdíl od «správných» odpovědí CERMATu, dvojí výklad: knížky, které O. Sekora napsal (a ilustroval), a knížky, které má O. Sekora doma v knihovně.“

Já nic nepřehlédl, pane Botlíku! Již zmíněné nepravé skladební dvojice a možný dvojsmysl z nich plynoucí vidím jako češtinář i o půlnoci a bez lucerny; taky jsem jich hezkou řádku použil pro cvičení z textové syntaxe ve svých učebnicích. Jenže tahle úloha nežádala identifikaci nepravé skladební dvojice, nýbrž nalezení možného dvojího výkladu. A v tomto konkrétním případě žádný dvojí výklad nelze připustit! I kdyby řešitel nevěděl, že O. Sekora je autorem zmiňovaných knih, je zcela scestné předpokládat, že nějaký občan O. Sekora může mít ve své knihovně tolik exemplářů Ferdy Mravence, aby jimi „potěšil několik generací malých čtenářů“. Výraz „několik“ se nepochybně vztahuje k počtu nejméně 3 (daleko spíše však 4 a více), takže by se onen O. S. musel dožít málem Metuzalémových let, aby všechny ty generace malých čtenářů knihami ve svém vlastnictví postupně saturoval. Ale i kdyby žil tak dlouho – jak by se asi technicky takové zápůjčky realizovaly? To je přece všechno donebevolající nesmysl a dvojí výklad je zde zcela vyloučen; je to stejné, jako kdybychom ho připustili u proslulého Šmilauerova příkladu „Žádáme výměnu koberce našeho předsedy, který je starý a k ničemu se už nehodí“. Vůbec nechápu, jak se něco takového mohlo renomovanému češtináři S. Zajíčkovi stát. Ovšem pan Botlík to okamžitě nekriticky převezme. Každá další hůl na psa se hodí, i když je setsakramentsky ohnutá, že…

Ještě se mně někdo může divit, že v oblasti českého jazyka pro mne není Oldřich Botlík vážným diskusním partnerem?

K úloze 11.

Úloha je chybná, o tom není sporu. O. Botlík ovšem i v této zcela jasné záležitosti prokázal groteskní neznalost českého pravopisu, když tvrdí ve svém diskusním příspěvku⁷ toto: „Řekněme, že někdo oznamuje, že letní dovolenou stráví na Baltu nebo na Jadranu. Přesnějším vyjádřením místa jeho dovolené je jak «samotný Balt», tak «samotný Jadran» – prostě proto, že každá možnost (je-li uvedena osamoceně) vylučuje druhou možnost obsaženou v původním vyjádření. Určuje tedy místo dovolené přesněji.“ – Hm, hm… v Botlíkově příkladu ale přece každá možnost samostatně nestojí: spojil je dohromady a v jeho vyjádření je spojka „nebo“ alternativní, nikoli vylučovací – to by jinak před ní musela být čárka. Takže bez čárky, jak to stojí u Botlíka, v žádném případě neplatí, že „každá možnost vylučuje druhou možnost“. (A jen tak na okraj: jestli tu Botlíkovým zaumným sentencím někdo nerozumí, docela ho chápu. Já skoro taky ne.)

Konečně úloha č. 3:

Úkol vybrat z několika možných variant jednu nejspíše/nejvíce… pravdě blízkou, je v úlohách multiple-choice zcela běžný. Ano, už jsem konstatoval, že formulace zadání mohla být lepší, ale varianta A) je ze všech jasně nejosobnější: obsahuje jak nespisovný tvar adjektiva, tak velmi hovorový obrazný obrat „Chci, aby to nebylo suchý“; distraktor B) je neutrální; C) má pouze nespisovný tvar adjektiva; D) je vyjádření plně spisovné, jistý osobní vztah je zde obsažen díky příslovci „určitě“, ovšem je nesrovnatelně slabší než u A). Podstatné je u A) i explicitní vyjádření vůle („chci“), jak ukázal J. Soukal. Podobně jako on jsem konzultoval i tuto úlohu se svými maturanty – neměli s ní nejmenší problém, postupovali v úvahách tak, jak jsem naznačil, a řešili ji správně. Přes formulační nepřesnost v zadání.

V této souvislosti se O. Botlík rozčiluje: „Nemohu proto přistoupit na názor pana Kostečky v případech, kdy například píše, že «úloha je v zásadě v pořádku, s formulační nepřesností v zadání». (…) U plošného maturitního testu se závažnými individuálními důsledky, kde se studenti nesmějí doptat a nepřesnost si nechat osvětlit (…) «formulační nepřesnost» představuje vážný problém. Poškozuje žáky už tím, že ztrácejí čas přemýšlením, jak si nepřesnost vyložit. Úloha, která takový problém obsahuje, není «v zásadě v pořádku». JE V NEPOŘÁDKU. Maturitní test prostě nesmí obsahovat formulační nepřesnosti.“

A jsme zase u toho. Bum, absolutní soud, zdánlivě neprůstřelný. Ve skutečnosti však povrchnost a nedomyšlení argumentu. Seriózní češtinář by O. Botlíkovi vysvětlil, že v jazyce existují – na rozdíl od matematiky – jisté jemnosti; že není formulační nepřesnost jako formulační nepřesnost. Jistě: pokud ten či onen obrat brání porozumění zadání či nabídce odpovědí, je samozřejmě úloha v nepořádku. Ale ne každý lapsus linguae má fatální důsledky pro porozumění či výklad textu. Je-li daný nedostatek méně závažný (a v jazyce skutečně existují slohové či mluvnické lapsy různého kalibru s různým dosahem pro porozumění textu), pak je to sice u maturitního testu také politováníhodné, ale testovou úlohu to nemusí nutně zbourat. A to je právě tento případ: jistě ji šlo formulovat lépe, ale úkol je srozumitelný a řešitelný. Sporné obraty jsem v minulosti objevoval i v testech TOEFL, a to je nějaká značka! Ztráta času je právě u inkriminované úlohy č. 3 minimální. Pokud totiž student užije zdravý rozum a nemyslí po botlíkovsku, vyřeší zadání s klidem želvy.

Ovšem mudrovat se dá i nad zcela jasnou úlohou, v tom je O. Botlík skutečný Weltmeister.

 

Nemohu se též nevyjádřit k Botlíkovu rodinnému klenotu, fiktivnímu studentu-přemýšlivci, který prý udělá v testu chybu proto, že je příliš bystrý. O. Botlík k tomu mj. píše: „«Správné» řešení přitom musí být správné nade vší pochybnost – argumenty, že žáci neměli čas rozebírat úlohy do detailů a mohli eliminováním «nesprávných» položek nabídky rychle dospět ke «správné» odpovědi, jsou scestné. Při takovém počtu testovaných žáků totiž nemůžeme vyloučit (či spíše téměř určitě došlo k tomu), že některý důkladný a bystrý žák postupoval přesně tak jako pečlivý kritik. Nebo ještě pečlivěji. A bez vlastní viny narazil.“

Tenhle neustále omílaný, ba přímo recyklovaný „přemýšlivý student“, který měl být testem poškozen, není nic jiného než virtuální realita. I nejpřemýšlivější maturant jde na úlohu přímo a nějaké botlíkoviny jsou mu ukradené. Právě proto měla paradoxně tak vysokou řešitelskou úspěšnost úloha č. 20: maturanti byli daleci toho, zkoumat, zda tam jde o pasivum s elidovaným auxiliárním slovesem, nebo o nesponový predikát – pochopili, že se po nich žádá aplikování informace z jednoho textu na jiný, a řešení jednoduše vyhmátli analogií. (To samozřejmě nic nemění na tom, že úloha chybná z hlediska oborového je nepřípustná, i kdyby z hlediska úzce testologického dávala smysl a „měřila“: úloha č. 20 je závadná.)

I další důkaz pro předchozí tvrzení vezmu z praxe: Ve své letošní maturitní třídě jsem měl vynikající studentku, která zvolila pro českou maturitu z ČJL základní úroveň, protože se soustředila více na maturitu mezinárodní, již moje škola rovněž nabízí (tam naopak absolvovala češtinu-Language A1 na high level a získala nejvyšší možný počet 7 bodů, což je u International Baccalaureate krajně zřídkavý jev a bez nadsázky fantastický výsledek). Z češtiny v české maturitě měla jedničku a percentil 100. A snad není bez zajímavosti, že se k vysokoškolskému studiu nehlásila ani na lingvistický, ani na literární obor. Doufám, že taková maturantka dostatečně naplňuje představy pana Botlíka o „bystré studentce“. Ovšem soudě podle jejího výsledku neměla s testem české maturity ZÚ nejmenší problém.

 

Na závěr této polemické části bych ještě rád zareagoval na doslova infámní drzost, jakou je Botlíkovo naznačování, že mně a J. Soukalovi nejde o maturanty. Jasně jsem napsal do Učitelských novin, a to v obou svých článcích, že tutlání testů ze strany MŠMT byla chyba. A dále:

Veřejně zde deklaruji, že bezvýhradně podpořím – i jako případný soudní znalec – odvolání se všech maturantů, kterým zabránilo ve složení maturity nebo které jinak poškodilo jejich řešení testových úloh ČJL ZÚ č. 11 a č. 20. Ne víc, ne míň.

Já na rozdíl od Vás, pane Botlíku, trávím se středoškoláky celý svůj profesní život a po třicet let jsem měl a mám na mysli jen jejich dobro. Vy pracujete na studentech, já se studenty. Podobné insinuace si pro příště laskavě odpusťte.

 

Nikde jsem netvrdil, že první maturitní test ČJL ZÚ byl bezproblémový, nebo dokonce zdařilý. Poukázal jsem jen na to, že na něj může být i jiný expertní názor než ten, který EDUin naprosto samozřejmě vydával na svém webu i jinde v médiích za jediný správný, s pyšnými odkazy na jeho zformulování „kolektivem odborníků“. Jak vidno, ani kolektiv odborníků hned se třemi češtináři na palubě (z toho s jedním vysokoškolským) se nemusí vyvarovat tak banálního přehlédnutí, jakým je neoprávněná kritika slovesného vidu a složeného předložkového výrazu. Mimo jiné.

Co mne ale na celém tomhle antimaturitním tažení zaráží nejvíce, je až jakási zběsilost, s jakou se zejména O. Botlík doslova vrtá v každé prkotině, jen aby se „něco našlo“. Přitom chybu může udělat každý, a zde šlo o první ročník nového pojetí! Psal jsem už v diskusi na tomto webu o nehodě, která se přihodila před několika lety britským tvůrcům maturitního testu z dějepisu, když netrefili jeho obtížnost ve srovnání s roky předchozími. Chyba byla rychle napravena, nikdo nevolal po hlavě ministra školství, Angličané s noblesou sobě vlastní připustili, že se něco takového může stát, a hotovo.

Musím však zároveň konstatovat: CERMAT by byl udělal lépe, kdyby byl – spolu s okamžitým zveřejněním testů – připustil závadnost úloh 11 a 20 a bleskově provedl korekci výsledků ve prospěch řešitelů, namísto hájení nehájitelného. Rozhodně by tím nové maturitě byl pomohl více než přístupem, který zvolil. Ceterum autem censeo nová maturita je lepší než bývalá.

 

II.

V druhé, již jen velmi krátké části tohoto článku shrnu svoje návrhy na úpravy a změny v koncepci nového maturitního modelu. Podotýkám znovu, že maturita z českého jazyka a literatury je zkouškou komplexní a tzv. didaktický test je jen její třetinovou součástí.

Češtináři naprosto správně navrhují prodloužení a evaluační zpřísnění slohové práce, a ještě správněji nadávají na pracovní listy, za jejichž tvorbu po nocích jim nikdo nic nedal a jejichž cermatovská databanka má hodně daleko k dokonalosti.

Navrhuji tedy toto:

1. Slohová práce:

   a) zvednout minima pro počet slov a čas; po dalším promýšlení bych se nebránil až 500 slov za 2,5 hodiny u ZÚ a 650 slov za 3 hodiny u VÚ; proberme to – ale jen mezi sebou, my češtináři: nikdo jiný nám do toho nemá co žvanit;

   b) zpřesnit kritéria hodnocení a upravit cut-off score směrem k větší přísnosti; hodnotit externě, mimo školu, sborem vyškolených hodnotitelů, jak je to běžné u mezinárodní maturity IB; přidat pomocné kritérium tzv. myšlenkové a stylové originality: její absence by neovlivňovala celkové hodnocení negativně, ale její přítomnost v slohové práci by mohla přidat body, ukáže-li zde maturant skutečně něco navíc;

   c) zadávat jasně nejen slohový útvar, ale i funkční styl/styly, v němž/mezi nimiž se pisatel má pohybovat;

   d) ponechat 10 témat na výběr.

2. Tzv. didaktický test: postupně zařazovat do obou úrovní otevřené úlohy typu PISA s cílovým poměrem 50% úloh multiple-choice : 50% otevřených úloh⁸; vyvarovat se nedostatků letošního ostrého jarního testu; test vyšší úrovně koncipovat jako nikoli úzce literárněvědný, nýbrž prověřující komunikační a interpretační dovednosti na vysoké úrovni a poskytující vysoškolské přijímačkové placet nejen budoucím bohemistům, ale i právníkům, žurnalistům, lékařům, ekonomům…

3. Ústní zkouška: zvážit její prodloužení na 20 minut, aby učitelé zaměření spíše na literaturu než na jazyk měli dostatek prostoru na diskusi nad literárním dílem a netrpěli pocitem, že je maturita v této oblasti degradována; změkčit příliš striktní strukturu pracovních listů – viděl bych jako možnou cestu stanovit minimum, jež češtinář udělat musí (u literatury prověřit maturantovu znalost díla a správné zařazení do literárněhistorického kontextu – a dál ať je vedení rozhovoru nad knihou jen a  jen na učiteli a maturantovi); znovu vznést otázku kánonu českých autorů a prodiskutovat ji; bezpodmínečně ponechat jazykovou a slohovou část ústní zkoušky, ale i zde stanovit toliko nezbytné minimum úkolů založených na PL: zařadit úryvek do funkčního stylu a  identifikovat slohový útvar, oboje na základě analýzy výrazných jazykových prostředků textové výstavby. Zkoušku nahrávat na audiomédium, minimálně proto, aby bylo možno se o něco opřít v případě prostestu maturantů proti hodnocení: dosud měli šanci jen tehdy, prokázalo-li se ze strany školy pochybení v organizaci maturit, nikdy co do vlastního výkonu zkoušeného.

4. Otevřít debatu o možné jednoúrovňovosti maturitní zkoušky. (Jsem intuitivně nadále pro dvě úrovně, ale jde o nesmírně komplikovaný problém, který jsme si my češtináři ještě nevyjasnili ani mezi sebou; své by k tomu měli říct zejména pedagogové SOŠ a SOU; v tomhle nevím – prostě nevím.)

 

Na úplný závěr malé odlehčení žertovnou testovou úlohou:

Vyberte z nabídky možností odpověď, která NEJSPÍŠE bude následovat po této otázce: „Co to tady tak smrdí?“

A) To jde od tamhleté továrny!

B) včera

C) dnes

D) zítra

Řešitel Botlík: Úloha je závadná, protože nevyhovuje ani jedna varianta. Možnost A) přece odpovídá na otázku „Odkud jde ten smrad?“, nikoli „Co to tady tak smrdí?“ Taková nepřesnost je v maturitním testu z českého jazyka matematicky nepřípustná!!

 

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.

 

---

 

1
a) http://eduin.cz/titulka/jak-dal-vest-debatu-o-maturitnich-testech/. Pokud nebude uvedeno jinak, veškeré další citace textů O. Botlíka pocházejí z tohoto zdroje.
b) O. Botlík v diskusním příspěvku: http://eduin.cz/titulka/i-dalsi-maturitni-testy-by-mely-byt-verejne/

 

2 – http://eduin.cz/titulka/zverejnujeme-odborne-recenze-maturitnich-testu/

 

3 – http://eduin.cz/titulka/zverejnujeme-odborne-recenze-maturitnich-testu/

 

4 – http://eduin.cz/titulka/zverejnujeme-odborne-recenze-maturitnich-testu/

 

5 – http://eduin.cz/titulka/i-dalsi-maturitni-testy-by-mely-byt-verejne/

 

6
a) http://eduin.cz/titulka/nekolik-obecnejsich-poznamek-na-okraj-clanku-jiriho-kostecky/ – diskusní příspěvky;
b) http://eduin.cz/titulka/kriticka-analyza-a-hodnoceni-maturitniho-testu-z-ceskeho-jazyka-a-literatury-zakladni-uroven/ – diskusní příspěvky

 

7 – http://eduin.cz/titulka/test-z%c2%a0cestiny-ma-nedostatky-zkoumejme-nakolik-ovlivnily-vysledky-studentu/

 

8 – O. Hausenblas na tomto webu píše, že otevřené úlohy se obtížně vyhodnocují. Jistě – ale jde to: přesvědčil jsem se o tom sám po prvotní značné nedůvěře vůči úlohám PISA. A mimochodem, Hausenblasem adorovaní mladí Finové dosahují vynikajících výsledků právě v těchto testech!