Co přinesl týden 26.11. – 2.12.
Krátce:
Výrok týdne: „Více podpůrných profesí ve škole. Jejich přítomnost by neměla být striktně vázaná na konkrétní podpůrné opatření, protože to znamená, že když dítě odejde, skončí i financování. Takto si ředitel jen těžko buduje tým specialistů. Ročně tady na pedagogické fakultě absolvuje třicet až čtyřicet hotových speciálních pedagogů z denního studia a ještě více z dálkového, ale mnoho z nich pak zamíří mimo školství. Nejenže budou ve školství brát nízký plat, jako ostatní pedagogičtí pracovníci, ale kromě toho budou mít nejspíš smlouvu na dobu určitou a menší úvazek..“ Místopředsedkyně ČOSIV Lenka Felcmanová vysvětluje, jaké kroky by pomohly inkluzivnímu vzdělávání v českých školách (Rodiče vítáni).
V souvislostech:
Poslední střetnutí kolem tématu státem určené nepodkročitelné hranice u přijímacího řízení na střední školy, neboli cut-off skóre, proběhlo v duelu na Seznam Zprávách. Petr Tulpa, náměstek pro školství z Libereckého kraje, se střetl s Bobem Kartousem z EDUinu. Náměstek Tulpa v první části rozhovoru argumentoval zájmem zlepšit kvalitu vzdělávání vytvořením „schématu, jak lze získat maturitní vzdělání“. Jak upozorňuje řada autorit od ekonoma Daniela Münicha (Blog Aktuálně.cz) přes akademičku Janu Strakovou, až po Českou školní inspekci a Asociaci ředitelů gymnázií (SKAV.cz), cut-off skóre nemůže zvýšit kvalitu poskytovaného vzdělávání, protože jen provede (nesprávnou) selekci na vstupu, ale nijak školní výuku neovlivní.
Komentátorka Hospodářských novin Julie Hrstková upozorňuje, že zástupci krajů řeší problém „z prostředka“ (Česká škola) – místo toho by měli směřovat svou pozornost na základní školství a vzdělávací nerovnosti mezi kraji a školami. Jinak podle ní hrozí „zabetonování“ rozdílů na půdorysu znevýhodnění rodin, potažmo jejich ratolestí. Problematickým se jeví i predikční validita jednotných přijímacích zkoušek vůči úspěchu u maturit, jinými slovy pravděpodobnost, s jakou lze předpokládat, že úspěšný řešitel zkoušek na střední školy o několik let později úspěšně složí „zkoušku dospělosti“. V době zavádění jednotných přijímaček na SŠ nízkou kauzalitu analyzoval šéf společnosti Scio Ondřej Šteffl (Blog Aktuálně.cz) a ukazoval, proč je nebezpečně nízká, mimo jiné vlivem testovaných předmětů. Stejnému tématu se společnost Scio věnovala ve své nedávné analýze, kde varovala před mrtvou zónou (Scio), do níž by se dostali žáci, kteří by sice v testech po základní škole neuspěli, ale maturitu by posléze mohli zvládnout.
V neposlední řadě je zde otázka spolehlivosti samotných testů CERMATu, instituce, která připravuje obě jednotné zkoušky. Tu zpochybnil dlouholetý konzultant ve vzdělávání Oldřich Botlík, když popsal subjektivní přístup tvůrců testu k jejich obtížnosti a bodování (Česká škola). Ten v konečném důsledku ústí v meziročně proměnlivou obtížnost, a tak by bylo nerozumné na nich zakládat represivní omezení v přístupu ke vzdělávání.
Konečně, jakkoliv náměstek Tulpa v duelu odmítal tvrzení, že tzv. high-stakes testy zvýhodňují rodiny s vyšším socioekonomickým statusem a že mají významný vliv na vzdělávací dráhu dítěte, posléze sám paradoxně zmínil příklad z Velké Británie, který „nějakým způsobem nasál“, a sice jedenáctiletky neboli zkoušku 11-plus. Ta zejména v minulém století formou standardizovaného testu třídila děti – v přeneseném významu do českých poměrů – na ty, které mají na akademické studium a ty, které „nejsou dost dobré“. Právě u této zkoušky ale data dlouhodobě ukazují zvýhodnění středostavovských rodin (University of Stirling) a následnou segregaci v rámci středního školství ústící ve výrazně odlišné výsledky u jednotlivých typů škol (University of Bristol).
Inspirace z (a do) praxe:
Výběr z EDUkalendáře: