Ať se školy otevřou „laikům“. Učitelé nejsou jako lékaři

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který se vymezuje vůči argumentaci, která srovnává učitelskou profesi s lékařskou, aby znemožnila otevření učitelství i pro zájemce bez zákonem požadovaného pedagogického vzdělání. Text vyšel 6. 2. v Hospodářských novinách.

V souvislosti s novelou zákona o pedagogických pracovnících, která by měla umožnit vstup do učitelské profese na 2. stupni ZŠ a SŠ lidem s vysokoškolským vzděláním nepedagogické povahy, jsem se dočetl zdánlivě logické kritiky této ideje. Ta srovnává učitelskou profesi s profesí lékařskou a argumentuje, že přece taky nenecháme každého vysokoškoláka léčit lidi, pokud nemá vystudovanou medicínu. Tento argument je ovšem smysluplný jen zdánlivě. Pominu zde fakt, že i v současnosti, kdy to de jure není možné, ředitelé škol de facto musí zákon obcházet, protože učitelů, kteří kvalifikační kritéria splňují a zároveň chtějí učit, se nedostává. Zákon je jedna věc, realita druhá.

Nicméně pojďme k argumentu, který tvrdí, že učitelé jsou jako lékaři. Nejsou a tvrdit to může pouze diletant. Udělejme malé srovnání. Lékařství je doslova regulovaná profese. To kromě zákona naplňuje zejména existence funkční profesní komory a systému atestací. To z hlediska výkonu profese znamená, že lékař po absolvování medicínského studia není oprávněn samostatně léčit, dokud se neatestuje. To obnáší několik let medicínské práce pod přímou a důslednou kontrolou atestovaných lékařů. Samotné studium lékařství je do značné míry založeno na přímé medicínské praxi, na práci s lidmi.

Oproti tomu učitelství je regulováno pouze zákonem, profesní komora neexistuje a neexistuje ani systém atestací. Zatímco tedy lékaři musí atestovat, učitel ihned po magisterském studiu nastupuje do školy, aniž by kdo dokázal říct, jaký je ten člověk vlastně učitel. Magisterský titul z pedagogického studia rozhodně není zárukou.

A pozor, člověk, který má vystudovanou třeba matematiku, může podle zákona učit výtvarku. To je jako kdyby kožař ráno odešel operovat mozek, protože kolega neurochirurg nepřišel do práce. Vtipné? Moc ne.

Samotné studium učitelství je založeno na praxi pouze nevýznamně, tudíž ani po magisterském studiu neexistuje záruka, že absolvent skutečně umí učit. A neexistuje ani nástroj, jak to zjistit. A konečně, učitel není na rozdíl od lékařů právně zodpovědný za to, že svým žákům poskytuje špatné vzdělávání.

Neexistuje ani funkční nástroj k tomu, jak kvalitu daného učitele ověřit (kromě občasných hospitací či inspekcí, jež vzhledem ke své nahodilosti neříkají nic o tom, jak kvalitní je učitel). Učitel není za svou špatnou práci právně odpovědný. Jsem určitě pro to, aby učitelství splňovalo přísná kritéria lékařské profese.

To ale budeme muset mnohé změnit, od platů až po přípravu učitelů. Do té doby bude nutné profesi otevřít. Tedy legalizovat to, co se ve skutečnosti už děje.