Co přinesl týden 3. 2. – 9. 2. 2020
Krátce:
Výrok týdne: „Můj názor je, že matematika jako maturitní předmět je vhodná pouze pro některé studijní obory. Samozřejmě, že ji budou potřebovat ti, kteří se vydají cestou technických oborů či přírodních věd. Já bych chtěla studovat skandinavistiku, takže si jen s obtížemi dovedu představit, k čemu by mi tak asi byly pokročilé znalosti matematiky.“ Septimánka Anne-Marie v rozhovoru pro Rodiče vítáni zpochybňuje schopnost poslanců rozhodnout o budoucnosti maturity. Není totiž stále jasné, co bude povinnou součástí.
V souvislostech:
Ministerstvo školství v roce 2020 bude pracovat s rozpočtem 224 miliard korun. Rozdělí peníze školám spravedlivě a efektivně? Čeští žáci dosáhli průměrného skóre 490 bodů ve čtení v mezinárodních testech PISA. Znamená to, že dobře vyučujeme? Nový předpis omezuje počet pedagogických pracovníků ve třídách. Jde o účelnou úsporu, nebo krok vedle? EDUin nabízí jasné odpovědi.
Minulý týden jsme zveřejnili Audit vzdělávacího systému 2019, který dává důležitá témata ve vzdělávání do kontextu. Ve třech kapitolách jsme pokryli události z minulého roku, predikci debat v letošním roce a zhodnotili jsme stav českého vzdělávacího systému prostřednictvím SWOT analýzy. Poprvé od roku 2014 zveřejňujeme Audit v přehledné formě na samostatném webu (audit.eduin.cz).
Loňský rok patřil diskusím a rozhodnutím o učitelích a jejich platech, kvalifikaci a dalším vzdělávání. Vláda Andreje Babiše původně slíbila (audit.eduin.cz), že v roce 2020 učitelům zvedne platy o 15 procent, ale posléze objem snížil na deset procent. Učitelské odbory ale překvapivě nestávkovaly proti snížení na deset procent, nýbrž o konkrétním dělení do tarifů a nadtarifů. Zřejmě nesrozumitelné zacílení stávky vyvolalo rozpaky u veřejnosti a médií, to bylo podtrženo relativně nízkou účastí pedagogů na stávce (např. ve srovnání se stávkou polských učitelů na jaře 2019, které se zúčastnila drtivá většina pedagogů).
Vedle platů se v loňském roce diskutovalo také o učitelském podstavu, na který poukázala analýza MŠMT (MŠMT). Ten nezřídka vede k přijímání „na výjimku“, tedy zaměstnávání učitelů, kteří nemají požadované pedagogické vzdělání, protože se do konkurzů nepřihlásili jiní uchazeči. Lze předpokládat, že tento trend vzhledem ke stárnoucí učitelské populaci poroste, ministerstvo školství předložilo novelu zákona o pedagogických pracovnících (audit.eduin.cz), stanovuje požadavek na magisterské vzdělání pro učitele všeobecně-vzdělávacích předmětů na 2. stupni ZŠ a na SŠ. Mezi odbornou veřejností nepanuje shoda ani na tom, zda pedagogické studium dostatečně připravuje učitele na jejich profesi v konfrontaci s rychlými změnami na poli technologií, jež následně proměňují sociální, kulturní i ekonomickou realitu života. Problematická je skutečnost, že novela přenechává na rozdíl od standardní pregraduální přípravy možnost změn v obsahu a designu přípravy budoucích učitelů zcela v rukou jednotlivých fakult VŠ, jež tyto programy nabízejí.
Ve SWOT analýze vzdělávacího systému výrazně převládla část Slabiny nad ostatními složkami. Jako nedostatečné jsme zhodnotili mimo jiné financování, nejasný plán proměny SŠ oborové struktury vzhledem ke změnám na trhu práce, nedostatečnou evidence-based policy a absenci ověřování efektů zavedených změn, rezignaci na větší proměnu VŠ oborů, v nichž se vzdělávají učitelé nebo navzájem velmi odlišné krajské koncepce rozvoje školství. Většina zmíněného přispívá k nerovnostem ve vzdělávání, ať už na úrovni struktury vzdělávací soustavy (proměnlivé počty typů SŠ napříč kraji; selektivita), učitelů (různě vzdělaní / připravení učitelé na výuku heterogenních kolektivů dětí), žáků (nespravedlivý přístup k SŠ / VŠ vzdělání) nebo rodičů jako daňových poplatníků (legislativní změny např. v maturitách tvoří zbytečné náklady, zbytečný vývoj systému pro sledování dalšího vzdělávání učitelů ).
Rok 2020 bude zásadní vzhledem k přípravě Strategie vzdělávací politiky 2030+. Nezávislá expertní komise v loňském „nultém“ roce nabídla řadu řešení, která mohou vést ke zkvalitnění a zefektivnění vzdělávací soustavy. Cíl posílit účast dětí především s nižším socioekonomickým statusem na předškolním vzdělávání je jistě přínosem, podobně jako návrhy na proměnu systému tak, aby snižoval diferenciaci a segregaci žáků. Na úrovni středního a vysokého školství pak expertní dokument zveřejněný na konci roku 2019 otevírá cestu k proměně samotných škol na instituce celoživotního učení poskytující vzdělávání po celou dobu profesní dráhy jednotlivce. Hlavní otázkou je ale politická vůle Strategii naplňovat a dostatečné personální kapacity, bez nichž realizace Strategie 2030 nebude možná. Protože sloučení přímo řízených organizací pro expertní řešení otázek školství – NÚV a NIDV – se neobešlo bez problémů, je otázkou, zda se nástupnická organizace dokáže zhostit těžkých úkolů.
Právě nástupnická organizace, Národní pedagogický institut, má za úkol po letech odkladů dotáhnout do konce změnu kurikula neboli rámcových vzdělávacích programů. Nyní lze vidět jejich důraz na učivo a očekávané výstupy, do nichž se ale nijak nepropisují klíčové kompetence. Jinými slovy, zatímco očekávaným výstupem u žáků např. je, že umí řešit lineární rovnice, už se nijak v kurikulu neobjevuje, jak toho může učitel dosáhnout. Jedna cesta je stálé počítání úloh, jiná kombinace didaktických metod, které úlohy obsahují, ale také akcentují čtenářskou gramotnost, spolupráci nebo schopnost aplikovat nabyté znalosti v jiných předmětech a situacích. Důležitých otázek je ještě spousta. Inkluze, střední článek řízení, mimoškolní vzdělávání nebo krajské volby. Přečtěte si je online.
Štěpán Kment, analytik EDUin
Výběr z EDUkalendáře: