Autor článku:
Barbora Čermáková
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
Pro školy z této situace vyplývá zaprvé intenzivní komunikace s mnoha aktéry a zadruhé krizové řízení, které se dotýká jak žáků, tak pracovníků školy. Na školy s uzavřením připadá nutnost komunikovat s lokálními a státními institucemi, rodiči, žáky a případně také s médii. Kvůli obstarání veškeré komunikace pak může docházet k odklonu kapacit od zajišťování kvalitního krizového řízení školy. Samotný krizový management se v podstatě odehrává ve dvou fázích. Ta první přichází s uzavřením škol a věnuje se distanční výuce. Druhá potom nastává s postupným uvolňováním krizových opatření a kombinuje distanční výuku s částečným otevřením školy.
První fáze je obzvlášť v začátcích velmi intenzivní. Školy musí obstarat velké množství komunikace s rodinami i s lokálními a státními institucemi a paralelně se připravit na distanční výuku na dobu neurčitou. Vedení školy může také zabrat nemalé množství času nastudování nových opatření a jejich aplikace. Distanční výuka a celkově distanční výkon učitelského zaměstnání je totiž pro většinu pedagogů i rodin něco zcela nového. Podle šetření ČŠI uvedlo po třech týdnech distanční výuky 40 % dotazovaných ředitelů, že je vzdělávání pro učitele aktuálně mnohem náročnější, než kdy dříve. Pedagogický sbor musí být totiž vyškolen nejen ohledně zdravotních opatření, ale z velké části také v používání prostředků pro online výuku. Stejně tak musí škola předem zjistit, jaké technické zázemí mají rodiny a jestli je pro ně online vzdělávání vůbec možnou variantou. Výuka ale nepočká, a proto školy veškerou tuto činnost odvádí za pochodu. Kvalita distanční výuky tak může být zpočátku velmi nízká.
Jakmile se školy překlenou přes tuto část, mohou se začít soustředit na samotný obsah výuky a patřičně upravit kurikulum. Odlehčit ho takovým způsobem, aby bylo možné děti vzdělávat distančně a za pomoci rodičů, kteří mají jen omezené kapacity a prostředky pro zajišťování vzdělávání. Úprava kurikula je náročná a zdlouhavá činnost, na které by se měl v ideálním případě podílet celý pedagogický sbor. To ale při současném vytížení často není možné. Na velké části škol k tomuto kroku vůbec nedojde a rozhodování nad obsahem leží jen na ramenou učitelů, což může vést k přehlcení žáků (a potažmo rodin) úkoly. K problematice se vyjadřuje ČŠI:
“Na necelé třetině základních škol rozhodlo o obsahových prioritách vzdělávání po uzavření škol její vedení. Na více než desetině úplných základních škol do rozhodování o obsahových prioritách výrazněji zasáhly předmětové komise. Na polovině základních škol se pedagogové i během mimořádné situace řídili původními tematickými plány. Prakticky tedy šlo o snahu překlopit beze změn stávající výuku do online prostředí.”
Když později dojde na uvolňování opatření, musí školy výuku upravit tak, aby žáci měli možnosti dohnat potřebné učivo. To platí především pro žáky, kteří v době distanční výuky nebyli v kontaktu se školou a mohou být pozadu za spolužáky.
Vedení školy se v průběhu krize musí připravit na mnoho personálních změn. Týkají se takových zaměstnanců škol, pro které současný stav představuje zdravotní ohrožení a musí se odebrat na nemocenskou dovolenou (často jde o starší učitele, kteří nemají prostředky ani schopnosti potřebné pro distanční výkon povolání). Dále také zaměstnanců, kteří si musí kvůli uzavření škol vzít volno a zůstat doma s vlastními dětmi. V neposlední řadě jsou to pak zaměstnanci, pro které za dané situace není dostatek práce a musí jim být uděleno nařízené volno. Ze zbylých učitelů je pak potřeba sestavit a koordinovat funkční tým, který bude postupovat jednotně a sehraně při realizaci distanční výuky. Pro mnohé školy je to utopie a celá situace vede k přetížení učitelů i žáků a jejich rodin. Personální situace je o to složitější při částečném otevření škol. Nařízená zdravotní opatření většinou vyžadují menší skupinky žáků, a tudíž více učitelů potřebných přímo v prezenční výuce. Současně ale pokračuje výuka na dálku a i na tu je potřeba vyčlenit některé učitele. Jen málo škol má takové kapacity, a proto je nutné rozhodnout se, kteří žáci budou mít ve výuce přednost. Už z pozice, že někteří žáci budou upřednostněni, jdou školy nedobrovolně naproti zvětšování rozdílů mezi jednotlivými žáky.
Autor článku:
Barbora Čermáková
