inkluze a boj proti sociálnímu vyloučení, plošné testování, opatření ke zlepšení vzdělávacího systému, sexuální výchova
„My v současné době nemáme žádnou jasnou představu, jak bychom měli k inkluzivnímu vzdělávání přistoupit.“ řekl na kulatém stole s tématem Integrace a inkluze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v Senátu dne 20.9.2011 Martin Krejza z ministerstva školství.
Článek z časopisu Ekonom přeložený z The Economist shrnuje zkušenosti různých zemí s reformou školství. Přes jistou povšechnost a nepřesnost textu tu lze najít zajímavá doporučení odvozená z reformních opatření úspěšných zemí a aktuálně platná i pro Českou republiku. Omezit centralizaci, dát větší samostatnost a odpovědnost školám, soustředit se především na ty žáky, kteří v současném systému vycházejí jako podprůměrní, a na kvalitu učitelů. V mnohém tato doporučení jdou v přesně opačném směru než plánované kroky současného vedení ministerstva školství.
Aktuální situace na Šluknovsku vede vládu k hledání různých opatření. Jedním z nich je i prodloužení povinné školní docházky na 10 let (s úpravou osmi let na základní škole a dva roky na škole střední), případně povinnost návštěvy v rámci posledního roku předškolní přípravy. Smysluplnost především předškolní přípravy je známou věcí, nicméně je nutné zvažovat všechny souvislosti s tím spojené a neudělat pouze dílčí kroky.
Zajímavou anketu uspořádala Česká pozice mezi řediteli škol, kterých se dotazovala na klady a negativa současného, ale i dřívějších ministrů školství. K úvahám je závěr článku, který konstatuje, že velké množství ředitelů, ale i rektorů vysokých škol se bálo vyjádřit. Je to současný stav a nebo to tak bylo vždy?
V minulém týdnu se diskutovalo na půdě Senátu o plošném testování v 5. a 9. třídách. Všichni přítomní odborníci se shodli, že existují lepší způsoby, jak pomoci našemu školství od dalšího propadu. Zajímavým doplněním může být i přehled, jak se k žebříčkům škol podle testů staví v anglofonních zemích.
„Nárůst komplexnosti vzdělávání a zároveň pociťovaná klesající úroveň připravenosti absolventů škol pro tradiční formy vzdělávání na školách vyšších stupňů je už nyní natolik zřejmá, že mýtus „kdo ovládá svoji disciplínu, ovládá i její vyučování“, je neudržitelný už i pro příslušníky technických a přírodovědných oborů, kde (a nejen u nás) přetrvával nejdéle. Začíná být nezpochybnitelně zřejmé, že jádrem učitelovy profesionality jsou právě oborově didaktické kompetence, v nichž je naprosto nezastupitelný jinými profesionály.“ se uvádí v editorialu nově vydané Pedagogické orientace, která je věnovaná tématu didaktiky.
Kde je příčina toho zda žáky škola baví či nebaví? Je to v učetelích, v metodách, v žácích? Není určitě jednoznačná odpověď, nicméně lze vysledovat určité zákonitosti.
Zajímavý způsob využití informačních technologií lze nalézt v rámci výuky učitelů. Bořivoj Brdička v rámci svého e-learningu o vzdělávání v 21. století, využívá blogový prostor, kam učitelé píšou svoje „studijní“ práce. Posuďte zda je to vhodný způsob, jak si tříbit myšlenky.
26.-28.9. konference Výchovné a vyučovací koncepce ve střední Evropě v letech 1868-1939 (Liberec)
29.9. Pracovní seminář ke Standardům RVP ZV (Karlovy Vary)