bEDUin 52. týden

Co přinesl týden 13.- 19.12.2010

Novinky (výběr ze zajímavých událostí)

• Na špici „školských“ témat se i v tomto týdnu držely výsledky PISA a chystaná i nechystaná opatření ministerstva školství. Obšírně se tématu věnoval Tomáš Němeček v Akademii LN, který dává výsledky českých žáků do souvislosti s již dříve uveřejněnou studií McKinsey&Company. Co by podle studie České republice reálně pomohlo? Především získat data o tom, jak kvalitní školy máme – zřizovatelé (kraje, obce) se u nás zaměřují jen na prosté fungování škol, ale jejich kvalitu neměří, stejně jako ČŠI. Umožnit ředitelům věnovat se více pedagogické činnosti, posílit praxi na pedagogických fakultách a zaměřit se na podporu především u slabých žáků.
• Ministerstvo analyzuje příčiny propadu českých žáků poněkud odlišně, než jak se lze dočíst v odborných studiích. Jako jeden z důvodů uvádí Josef Dobeš příliš benevolentní reformu. Kriticky tento jeho názor komentuje v rozhovoru pro LN Oldřich Botlík. Problémy vidí naopak v nepořádném provedení reformy nebo v existenci víceletých gymnáziích podporujících velké rozdíly mezi výsledky českých žáků. To, že za špatné výsledky žáků nemůže probíhající reforma, nepřímo potvrzuje i výzkum provedený Masarykovou univerzitou a Výzkumným ústavem pedagogickým na gymnáziích.
• Na práci vysokých škol, nejen pedagogických fakult, se podle všeho hodlá ministr Dobeš intenzivně zaměřit, jak ukazuje rozhovor s Janem Kouckým, náměstkem ministra pro vysoké školství a vědu. Ministerstvo představilo děkanům nový způsob posuzování kvality vysokých škol, který chce ministr Dobeš zavést od příštího akademického roku. Počítá se se sestavováním různorodých žebříčků škol, kde by se zohledňovalo více parametrů kvality. Na základě těchto veřejně dostupných žebříčků budou vysokým školám přidělovány také finance.

O čem se diskutuje (výběr z diskuzních serverů)

· Co dělat, a co rozhodně ne, aby příští PISA dopadla lépe? – www.rvp.cz: V mezinárodním měřítku mohou mít země testované v rámci PISA jasno. OECD uveřejnila studii, kde analyzuje příčiny úspěchu některých zemí. Bořivoj Brdička vybral podstatná doporučení, jak postupovat ve vzdělávací politice, aby příští testování dopadlo lépe. O tom, co by mělo udělat české ministerstvo, se hovoří také zde. Diskutující se přou především o tom, zda za problémy českých žáků stojí hlavně učitelé, kteří neovládají moderní metody výuky a je jim především potřeba metodicky pomoci, nebo zda je problém v málo angažovaných rodičích či v nekoncepčnosti české vzděávací politiky.