Bez testování se váš systém nezlepší, vzkazují nám mezinárodní odborníci

Kteří? Třeba Andreas Schleicher. Nebo nevzkazuje?

Na podzim minulého roku u nás mluvil o problémech školství skutečně významný odborník z OECD. Dostalo se mu důstojné publicity, rozhovor s ním uveřejnil časopis Respekt a po té ho převzala řada dalších médií včetně Edu-in. Schleicherovy názory určitě stojí za pozornost. Ale stejně tak bychom si měli všímat toho, jak se s nimi u nás pracuje. V daném případě totiž Edu in, a před tím i Respekt, tak trochu své čtenáře podvádí.

 Klíčový článek v Respektu, který připravily Silvie Lauder a Hana Čápová, se totiž jmenuje „Váš problém je selekce“. Ne, že by selekce (zejména rozdělování dětí po pátém ročníku) nepřinášela v českém vzdělávání řadu problémů. Je také pravda, že Schleicher selekci opakovaně kritizuje. Ale potíž je v tom, že nikde v uvedeném rozhovoru neřekl Respektu, že „ten náš problém“ by byla selekce. Podobnou formulaci použil Luboš Palata, který mu v jiném rozhovoru položil otázku: „V Česku je v posledních letech velký problém v tom, že ze základních škol odchází velká část lepších žáků už v páté třídě na gymnázia a na školách tak zůstávají většinou jen ti méně talentovaní. Co je podle vás největší riziko tohoto systému?“ Podobně se ptají Lauder a Čápová: „Dalším velkým tématem českého školství je selekce dětí…“ Schleicher sice odpovídá, že selektivní systém je problématický, ale – opakuji – nikde z textu nevyčtu, že by to označil za hlavní problém našeho školství. Novináři tedy chtějí něco slyšet, sami to prohlásí, a v titulku to vloží do úst autoritě.

Proč se vracím k dnes už vlastně staré události? Vzniká nová vláda, a to znamená pravděpodobné úpravy vzdělávací politiky na příští léta. Ve hře je další osud systému testování žáků, u nás opakovaně budovaného a rozvraceného.
Připomeňme si proto, co nám Schleicher opravdu říká:  „Podle mě je testování klíčovým nástrojem pro zprůhlednění vzdělávacího systému. Pokud nebudeme hodnotit, nemůžeme se zlepšovat.“ Taková informace se do titulků nedostane. Nechceme slyšet ani to, že země, které se dnes považují za modelové příklady zlepšení vzdělávacích výsledků – třeba Polsko nebo kanadské Ontario, své žáky každoročně plošně testují. Opakovaně se u nás rozebírají rizika, která má testování (souhlasím, existují), a neanalyzují se škodlivé dopady stavu, kdy se kvalita výsledků škol a žáků plošně nehodnotí.

Náš problém je opravdu selekce – selekce informací, které se nám hodí, a ignorování těch, které slyšet nechceme. Abych parafrázoval autoritu: dokud budou i seriozní zdroje informací jako Respekt v případě školství selektovat inforamce, nemůžeme se zlepšovat.