Co přinesl týden 15. 6. – 21. 6. 2020
Krátce:
Výrok týdne: „Jako hlavní vidím to, že mám rád děti. A nevadí mi být dítětem. Nejde mi o nějaké postavení ve třídě. Snažím se být dětem rovnocenným partnerem. Myslím si, že díky tomu mám se svými žáky mimořádný vztah. A na tom si zakládám.“ Letošní vítěz učitelské ceny Global Teacher Prize Czech Republic 2020 Václav Fiala přemýšlí, díky čemu se umístil na první příčce mezi nejinspirativnějšími učiteli (Rodiče vítáni).
V souvislostech:
Ve Spojených státech amerických pokračují protesty Black Lives Matter (BLM), které vyzývají ke konci institucionálního rasismu a dvojích standardů pro bílé Američany a Afroameričany. Protesty zažily i další státy a jejich hlavní města v čele s Velkou Británií (The Guardian), kde přetrvávají ekonomické nerovnosti mezi majoritou a etnickými menšinami (Resolution Foundation). Protestující často tvrdí, že rasismus a diskriminace je větší pandemií než nákaza koronavirem, která v posledních měsících ovládá světové dění. Rovněž v Praze se protestovalo před ambasádou USA. V českých podmínkách se nabízí srovnání s rasismem namířeným především proti Romům, jejichž průměrné životní podmínky jsou dlouhodobě nižší než bílé většiny (Vláda ČR). Strukturovaně se tématem zabýval sociolog Daniel Prokop a reportérka Jana Ustohalová v podcastu Deníku N pod názvem #NaŽivotechRomůZáleží s odkazem na původní hnutí Black Lives Matter.
„Systémový rasismus existuje v části vzdělávacího systému a netýká se všech (romských) dětí,“ odpovídá v podcastu sociolog Prokop na otázku, zda v Česku existuje systémový rasismus vůči Romům. Za historicky nejdůležitější se považuje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva D.H. a ostatní proti České republice z roku 2007 v záležitosti nadměrného umisťování romských dětí do bývalých zvláštních škol (posléze základních škol praktických). Od té doby Česko vytváří akční plán plnění rozsudku a podniká kroky k odstranění systémové diskriminace romských dětí ve školství. Kromě celkové koncepce inkluze šlo o zavedení povinného posledního roku předškolní péče, jenž byl cílen především na rodiny z nejnižších socioekonomických pater – mezi něž část Romů patří – nebo zrušení přílohy rámcového vzdělávacího programu pro základního školy (MŠMT) upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením.
Pokračující legislativní změny upravující podmínky společného vzdělávání mají ale jen částečné úspěchy. Například povinný poslední rok předškolního vzdělávání nepřivedl do mateřských škol skutečně všechny děti z nejchudších rodin (Novinky.cz) a ve speciálních školách Romové stále tvoří 10 procent žáků, zatímco v běžných základních školách jsou to 4 procenta. Zákonné úpravy naráží na rasismus ve většinové společnosti (Lidovky) a vznik nových cest, jakými pokračuje diskriminace romských dětí mimo hlavní vzdělávací proud. Podle Dany Moree z Univerzity Karlovy hrají důležitou roli rovněž přání romských rodičů (Nadace OSF), kteří dají při zápisu přednost segregované (romské) škole, protože se obávají, že jejich děti budou šikanovány, nebo mají vlastní zkušenost také z romské školy. Typicky se to týká bývalých praktických škol.
Nadace OSF a Amnesty International ve své zprávě k hodnocení naplňování rozsudku píše, že jde o totožný problém, jaký byl popsán v roce 2007: „Jeví se nesporné, že romští rodiče čelí dilematu: volbě mezi normální školou, která není připravena postarat se o děti se sociálními a kulturními odlišnostmi a v níž jejich děti budou ohroženy izolací, a speciální školou, kde je většina žáků romských.“ Sociolog Prokop upozorňuje, že pro úspěšnou integraci do společnosti je nutné, aby se romské děti setkávaly s ostatními dětmi z různých pater společnosti, a budovaly tak svůj sociální kapitál. Právě oddělení obou komunit má za výsledek odlidšťování Romů většinovou společností a obecně přijímaný anticikanismus, tvrdí lidskoprávní organizace INACH a Romea.
Do jaké míry pomohly inkluzivní reformy integraci romských žáků, mapovala Nadace OSF. Konstatovala, že vliv nových opatření je jen velmi slabý ve školách při sociálně vyloučených lokalitách. „Zásadním výsledkem výzkumu je popis strategií, které na základě etnicity tvoří pilíře pomyslného skleněného stropu, přes který je stále obtížné se dostat. Stejné typy měkkých strategií popisují jak představitele majority, tak i minority. Míním tím především odrazování rodičů od vstupu na danou školu v momentě, kdy je personál identifikuje jako Romy, odesílání těchto dětí do škol, které jsou majoritou vnímány jako školy určené ‚pro ně‘ nebo opatrnost, jakou projevuje ředitelka při přijetí romské paní učitelky. Všechny tyto strategie poukazují na to, že skleněný strop je v tuto chvíli spíše v našich hlavách než v reálném nastavení systému. O to obtížnější však může být jeho překonání,“ shrnuje Dana Moree (Nadace OSF).
Hnutí Black Lives Matter otevírá otázku, kterou v českých diskusích o inkluzi neslýcháme. Je historie útlaku, ale i úspěchů etnických menšin obsažena ve školním vzdělávání? Zařazení romských dějin do kurikula je zdůvodněno v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání, především v rámci průřezového tématu Multikulturní výchova. Barbora Šedivá ve své diplomové práci (UK) mapovala mírné zlepšení pokrytí romských dějin v učebnicích dějepisu, ale také přetrvávající nezájem škol tuto část historie učit. To se podepisuje i na znalostech žáků, které jsou ve faktografii romských dějin velmi omezené. Navíc, žáci v dotazníkovém šetření odpovídali, že by se romské dějiny podle nich neměli učit. Vzorek žáků a škol není reprezentativní a popisuje jen výsek.
Pokud hnutí Black Lives Matter někam posouvá debatu o rasismu a diskriminaci, jde především o symbolickou rovinu. Řeší se například vystupování zástupců etnických menšin v populární kultuře, jako je film, nebo jejich uznání v obsahu formálního vzdělávání. Anglosaský svět již mnoho let zná iniciativu dekolonizace kurikula (The Telegraph), která usiluje o rozšíření palety osobností v kurikulu o ty z etnických komunit. Takové kurikulum podle jeho zastánců má vliv na většinu, která chápe historii menšin a jejich hodnotu, stejně jako pro žáky z etnických komunit, kteří vnímají přítomnost svých komunit ve veřejné diskusi a vzdělávání, což je může lépe motivovat. V současnosti se debata o kvalitě výuky romských dějin v českých školách nevede, nicméně v budoucnosti by měla mít své místo vedle strukturálních a institucionálních otázek, jež vláda a neziskový sektor dlouhodobě řeší.
Štěpán Kment, analytik EDUin
Výběr z Edukalendáře: