Budou asistenti pedagoga školám přidělováni na základě tabulek ministerstva? Stát chystá změnu, která zneklidňuje

Nový model přidělování asistentů pedagoga do škol, který MŠMT připravuje, má – kromě deklarovaného zlepšení podmínek pro asistenty, posílení pravomocí ředitelů a snížení administrativní náročnosti – dostat pod kontrolu finanční stránku věci. Proinkluzivní školy by ale podle posledního návrhu přišly o podstatnou část asistentů a MŠMT přemýšlí, jak výpočty nároku školy na asistenty  ještě upravit. „Naším cílem je vyladit koeficienty tak, aby školy s „normálním“ počtem asistentů zůstaly na svém, školy s velmi vysokým počtem měly jen o něco málo méně a školy s nízkým nebo nulovým počtem naopak o něco málo více,” říká Michal Černý, ředitel odboru základního vzdělávání MŠMT.

text: Jitka Polanská
ilustrační foto: Kateřina Lánská

„Každým rokem roste počet asistentů pedagoga o patnáct procent. Během covidu to bylo méně, ale celkově to i tak nemůže odpovídat reálnému nárůstu počtu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v české populaci,“ domnívá se ředitel odboru základního školství MŠMT Michal Černý. „Spíše je to tak,“ pokračuje, „že se jimi někde trochu plýtvá. Dva lidé ve třídě jsou samozřejmě lepší než jeden, ale nejsou všude nezbytní. Máme omezený rozpočet a musíme se chovat hospodárně,“ tvrdí Michal Černý, bývalý dlouholetý ředitel základní školy v Klánovicích a bývalý předseda Asociace ředitelů základních škol.

Podle údajů MŠMT bylo ve školním roce 2021/22 v českých školách fyzicky přítomných 22 460 asistentů, přepočítáno na plné úvazky je to 15 405. V roce 2017/18 to bylo 13 660 asistentů a 9308 plných úvazků: nárůst je 65 procent za pět let, kdy se systémově asistenti pedagoga do škol zavádějí.

Při celkovém počtu necelých padesáti tisících tříd v českých školách to znamená – pro lepší představu – že asistent pedagoga je dnes skoro v každé druhé třídě. To je ale jen zprůměrování velmi rozmanité situace. Jsou školy, které nemají žádného asistenta, a jsou školy, kde je asistent v každé třídě.

Ministerstvo teď směřuje k akci, kterou by nárůst „zastropovala“. Chce odejmout přidělování asistentů školským poradenským zařízením (což jsou především pedagogicko-psychologické poradny) a vymyslet koeficienty, podle kterých bude nárok na asistenty školám vypočítávat. Počet zaplacených úvazků se bude odvíjet od počtu tříd, počtu žáků v těchto třídách a procenta žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, které daná škola vzdělává. Model zohledňuje i počet dětí v prvních třech ročnících, kdy je potřeba asistenta nejsilnější. Jednotlivé koeficienty mají různou váhu a vychází zatím ze stavu v roce 2021. Pokud bude parametrizace schválená, měla by vejít v platnost 1. ledna 2024.

Ředitelka školy Filipka v Brně-Židenicích Ruth Konvalinková, která v poradní skupině k parametrizaci zastupuje spolek Učitelská platforma, o živelném růstu poštu asistentů ale není přesvědčená. Podle ní odpovídá reálné potřebě ve školách. „Křivka teprve nabíhá. Kvalifikovaná prognóza ČOSIV byla v roce 2015 vyšší, než je aktuální počet asistentů ve školách. A to jsme po kovidu,“ říká Ruth Konvalinková. „Ten materiál známe, ale je taky třeba vzít v úvahu, že průměrné platy asistentů se mezitím zdvojnásobily,“ reaguje na námitku Michal Černý.

Nemůžeme se dopočítat

Avizované změny se nejvíce obávají školy, které mají nadprůměrný počet asistentů. Jsou to často školy, které rodiče dětí se speciálními vzdělávacími potřebami vyhledávají. Takovou školu vede i Ruth Konvalinková. Vzdělává se v ní velké procento dětí s nejrůznějšími formami a stupni znevýhodnění. „I nám posílají poradny děti, které výběrové školy v okolí odmítají,“ říká Lenka Špittová, ředitelka základní školy v Křešicích na Litoměřicku. Od parametrizace si slibuje, že by tuto situaci mohla změnit a rozdíly mezi školami vyrovnat. „Inkludovat mají všichni, toto je nekolegiální, a především diskriminační vůči dětem,“ říká.

MŠMT ale od tohoto cíle začalo trochu ustupovat poté, co se ředitelé proinkluzivních škol sdružení v Učitelské platformě proti parametrizaci vymezili. Odpor vychází z obav, že o podstatnou část asistentů přijdou. Při omezeném balíku peněz, který ani nezohledňuje nárůst obtíží dětí po covidových uzávěrách a problémy spojené s integrací ukrajinských žáků, by přerozdělení peněz mezi více škol logicky znamenalo, že se někde bude ubírat, a ne málo. Neboli pokud se inkluze rozprostře, učitelé škol s vysokým poměrem znevýhodněných žáků by se mohli najednou ocitnout v těžké situaci: žáci by ve škole zůstali, ale odešla by část asistentů. Někteří ředitelé se bojí, že by kvůli tomu nakonec přišli i o učitele.

„Křivka teprve nabíhá. Kvalifikovaná prognóza ČOSIV byla v roce 2015 vyšší, než je aktuální počet asistentů ve školách,“ říká Ruth Konvalinková. ilustrační foto (c) Kateřina Lánská

Provizorní kalkulačka ministerstva je v tomto ohledu moc neuklidnila. Některým vyšla ztráta třicet i padesát procent. „Chceme, aby to bylo spíš patnáct procent, Všechny propočty jsou zatím pracovní, snažíme se dostat k optimálnímu číslu,“ reaguje Michal Černý. Zdůrazňuje, že v procesu nechce nikoho poškodit, zatím to však není černé na bílém. Poslední verze modelu ale vychází proinkluzivním školám o další krok vstříc a nastavuje koeficienty tak, aby byly pro tyto školy výhodnější.

Otazník visí nad takzvanými podlimitními školami. Ty mají menší průměrný počet žáků ve třídě, než dovoluje vyhláška. Školský zákon jejich existenci připouští, pokud zřizovatel udělá výjimku a přispívá na jejich provoz. Tyto školy původní návrh parametrizace vyloučil. „Jelikož ale tvoří neuvěřitelných dvacet dva procent z celkového počtu škol – nikoli ale žáků, jde o malé školy – plánujeme je vrátit do hry alespoň v případě, že se v nich vzdělávají žáci s nejvyššími stupni znevýhodnění,” říká Michal Černý.

MŠMT také změnilo původní záměr, podle kterého by školy v novém systému nebyly nuceny si asistenty pořizovat, pokud to ředitel neuzná za vhodné. „Teď hledáme právní cestu, jak nějakou takovou povinnost do zákona dostat,“ říká Michal Černý. „Jinak by to znamenalo, že v některých spádových oblastech nebudou děti se speciálnímu vzdělávacími potřebami náležitě podpořeny, na což mají zákonný nárok,“ říká Lenka Felcmanová z ČOSIV, která se také účastní setkání poradní skupiny k dané problematice.

Každopádně lepší než teď

Expertní tým projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání, jehož byla Lenka Felcmanová členkou, vypracoval v roce 2015 podklady, které analyzovaly čtyři různé modely managementu a financování asistentů pedagoga. Tři z nich byly různými formami parametrizace, čtvrtý model, který nakonec Česká republika přijala, posílá asistenty pedagoga do škol jako podpůrné opatření přisouzené konkrétnímu dítěti psychologem školského poradenského zařízení.

MŠMT parametrizaci hájí jako systémovější řešení, než je to současné. „Je českou anomálií, že asistent pedagoga je svázán s daným žákem,“ říká Michal Černý. „Rodiče jej pak vnímají jako osobního asistenta a ten tak často funguje, není zapojený ve prospěch celé třídy,“ říká Černý. V novém modelu budou podle něj mít ředitelé větší možnost práci asistentů lépe plánovat a zefektivnit. Reforma by podle záměru ministerstva měla také zlepšit pracovněprávní postavení asistentů ve školách, kteří nyní pracují na smlouvu na dobu určitou a po odchodu daného žáka nebo při zániku potřeby speciální péče přichází automaticky o místo. V praxi je to ale spíš tak, že ředitel asistenta převede k jinému dítěti a jeho úvazek vyztuží například prací v družině. Podle Ruth Konvalinkové ředitele v tomto ohledu bota moc netlačí, a ani asistenty ne. „O místo asistenta je v současnosti celkem velký zájem, hlásí se maminky po rodičovské, i vysokoškolačky, a studenti učitelství,“ říká. „Obě skupiny stojí spíš o dočasné zaměstnání a hlavně o částečný úvazek, který jinde nenacházejí,“ popisuje ředitelka zkušenost ze své školy.

Šlapou nám do úsměvu

Že současný systém přidělování asistentů není ideální a potřeboval by přinejmenším zdokonalit, říkají i kritici plánované parametrizace. Úzkým hrdlem je nejednotný postup pedagogicko-psychologických poraden. Podle zjištění ČOSIV poradny v některých krajích evidují tři procenta žáků s poruchami učení, v jiných dvanáct. „Na absenci sjednoceného a z centra vedeného přístupu k doporučování podpůrných opatření upozorňujeme od začátku,“ říká Lenka Felcmanová z ČOSIV. To, že chybí standardy, podle ní vede i k nepředvídatelnosti výdajů na asistenty, které stát chce zamezit.

Současný stav je nepohodlný i pro samotné poradny, které jsou zahlcené administrací podpůrných opatření a nemohou se věnovat terapeutické činnosti. „Mnoho z nich nám signalizuje, že změnu vítají,“ říká Michal Černý. „Jsme opravdu přetížení a pod velkým tlakem ze strany škol i rodičů,“ přitakává mu Jaroslava Štětinová, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny Středočeského kraje, která má sedmnáct místních pracovišť. „Žádostí máme opravdu čím dál víc,“ dodává.

Někteří pracovníci poraden, kteří jsou v kontaktu s terénem, ale upozorňují na to, že školy se dožadují asistentů právem. Podle nich je dnes ve třídě potřebná každá další pomocná ruka, každé další bdělé oko; psychický stav dětí po covidu je špatný a zaostávají i v učení.

Poradny se ale v této situaci chovají nevyzpytatelně. „S poradnami máme dobré vztahy, ale některá rozhodnutí jsou kuriózní. Jako by měli příkaz ušetřit,” říká ředitelka základní školy Archa na Benešovsku Jitka Hřebecká a uvádí příklad: „Chlapec s medikovaným ADHD měl do června třicet hodin asistenta pedagoga, a na podzim teď přišel s nulou. Přitom potíže se nijak nezmírnily a žák se těžce adaptuje na přechod na druhý stupeň,“ říká ředitelka.

„Někdy mi to přijde, že fungují jako praktický lékař. Když přijdeš pozdě, rozpočet už je vycucaný,“ říká Martina Hanzalová, ředitelka Základní školy Mohylová v Praze 13. „Upřímně, docela často nám šlapou do úsměvu. Teď se stalo, že nechtěli dát asistenta prvňáčkovi, který nastupuje do školy, s tím, ať to zkusí nejdřív tři měsíce bez něj. To přece nejde!“ rozčiluje se ředitelka.

Asistenti pedagoga ale podle Michala Černého někdy nejsou ve školách využívání tak, jak by měli, a to právě kvůli příliš těsné vazbě na konkrétní dítě. A za pravdu mu dávají i někteří pracovníci poraden. „Je samozřejmě lepší, když ve třídě nějaký asistent je, ať už je jakýkoli, ale měl by se do toho vnést větší řád a kompetence. Učitelé by se měli vzdělávat v managementu třídy,“ myslí si psycholožka Miloslava Janoušková z poradny v Táboře.

Jedním z hlavních argumentů zastánců současného systému je, že lépe naplňuje podstatu inkluze jako individualizované podpory jednotlivých dětí. A to nepopírají ani jeho odpůrci. Podpora, často definovaná počtem hodin asistenta v určitých časových pásmech, se ale někdy špatně integruje do provozu školy. „Parametrizace mi jako řediteli dává větší manévrovací prostor. Teď se podpůrné opatření často nekryje s časovými potřebami školy, rozvrhem dětí a tak dále,“ říká Jana Teriaki ze základní školy v Morkovicích. Její škola má dvacet jedna tříd a jedenáct asistentů. „Ideál by byl samozřejmě 21 asistentů, ne že by nebyli třeba,“ říká. „Školám, které se bojí, že o asistenty přijdou, se nedivím,“ dodává.

Nejistota, netransparentnost

Michal Černý věří, že v interakci s oponenty z Učitelské platformy a ČOSIVu ministerstvo najde model, který bude pro školy přijatelný. „Naším cílem je vyladit koeficienty tak, aby školy s „normálním“ počtem asistentů zůstaly na svém, školy s velmi vysokým počtem měly jen o něco málo méně a školy s nízkým nebo nulovým počtem naopak o něco málo více. Nebýt covidu a ruské agrese na Ukrajině, dokázali bychom na to zřejmě sehnat peníze tak, aby se počet asistentů pedagoga nesnížil skoro nikomu, ale to je v této chvíli, kdy hrozí zavírání bazénů, děti se možná v zimě budou učit v kabátech a školy nemají na učebnice, prostě nereálné,“ říká.

Je otázka, zda si tedy stát vybral pro tuto velkou změnu vhodné načasování. Ve školách je navíc nedostatek psychologů a speciálních pedagogů a asistenti pedagoga se tak stali nosným pilířem celého systému společného vzdělávání. Kompenzují nepřítomnost dalších specialistů, kteří by učitelům pomáhali zvládnout silně heterogenní třídy. Ministerstvo školství slibuje, že psychology a speciální pedagogy školám postupně zajistí, ale bohužel nemá všechny potřebné karty v ruce. Aktuálně sice dalo k dispozici sedm set milionů korun na školní psychology, těch je ale na trhu práce málo, takže nabídnuté peníze problém školám nevyřeší.

Další a další verze toho, jak by nový model mohl vypadat, jsou sice výrazem dobré vůle ministerstva vypořádat kladně námitky zainteresované veřejnosti, ale Učitelskou platformu neuklidňují. „Naši ředitelé potřebují vědět, jak to bude, a ono zatím není jasné nic a pořád se to mění,“ říká předsedkyně spolku Petra Mazancová.

To, že si s koeficienty bude možná „hrát“, jak Michal Černý utrousil na nedávné konferenci Člověka v tísni, důvěru ředitelů také neposílilo. „Pokud ministerstvo naznačuje, že parametry budou variabilní, o co se dnes ředitelé mohou opřít? Přitom se mluvilo o tom, že nový model má přinést stabilitu a předvídatelnost,“ říká Petra Mazancová.

„Až parametry oficiálně vyjdou, budou veřejně známy a jejich změny bez řádného důvodu by rozhodně nebyly jednoduché,” říká Michal Černý. „Hrajeme si s nimi nyní, když se snažíme co nejlépe napodobit skutečnost a zároveň neustoupit od našich cílů,” dodává. A hájí potřebu státu vědět, kolik za asistenty utratí v následujícím roce, což v současném systému neví.