Kudy mizí vzdělávání ze škol

O budoucnosti školy jako instituce se všude mluví s jistou obavou. Pomyslná zeď je plná čertů s tablety, chytrými brýlemi a on-line kurzy otevřenými pro nespočet zájemců, kteří by jinak svěřili své vzdělání do rukou školského systému. Někdo zavírá oči, aby neviděl, jak technologie proměňují všechny oblasti společenského a individuálního světa, někdo říká „OK, je třeba se adaptovat“. Někdo to už dokonce i dělá. Řada škol na Novém Zélandu přijala existenci chytrých zařízení jako prostou skutečnost a místo popírání toho, že se Země točí, hledají způsoby, jak dát technologiím ve vzdělávání místo. Nemusí k tomu mít příliš mnoho „železa“, žáci si v drtivé většině nosí vlastní. V silném kontrastu k tomu, většina českých škol svým žákům používání chytrých zařízení výslovně zakazuje. Pevně doufejme, že nevytáhnou učebnice z dob, kdy se všeobecně soudilo, že Země byla stvořena za sedm dní…

Ukazuje se, že děr, kterými vzdělávání uniká ze školského systému, je více. A dokonce se jeví být pro stávající strukturu větší hrozbou než celoplanetární digitalizace. Bývalý stálý tajemník britského ministerstva školství David Bell před pár měsíci otevřeně upozornil na to, že stále více absolventů středních škol nepokračuje ve své vzdělávací dráze na univerzitách, nýbrž v tréninkových programech realizovaných velkými korporacemi. Proč? Jednoduchá odpověď: práce, vzdělávání spojené přímo s ní a dokonce příslib certifikátu dokládajícího dosaženou úroveň. Když srovnáte podmínky stanovené současným britským vysokým školstvím, můžete si odečíst devět tisíc liber ročně na školném a naopak přičíst mnohem lepší vyhlídky na to, že s certifikátem bude i práce. Byť je tento trend zatím relativně malého měřítka, podle Davida Bella se jedná o vážný problém pro univerzity, které už dnes hledají způsob jak zastavit trvalý pokles počtu uchazečů. Se stále větším podílem „formálních certifikátů“ o dosaženém vzdělání se jejich hodnota sama o sobě nutně devalvuje. Proč si tedy nevymyslet vlastní certifikát, který navíc kromě teoretické přípravy garantuje i důležitou pracovní zkušenost? Který z nich bude mít na trhu větší hodnotu?

Vysoké školy v ČR nejeví sebemenší známky pocitu ohrožení. O otevřených on-line kurzech slyšelo jen několik jedinců a zdá se, jakoby se vše odehrávalo v poněkud jiném časoprostoru. Vzhledem k tomu, že české vysoké školy nezatěžují své studenty břemenem školného, nemusejí se zdánlivě obávat ani konkurence v podobě soukromých poskytovatelů vzdělávání. Jsou tu umné triky, jako je změna postupových kritérií během studia – studenti dříve vyhazovaní po prvním ročníku jsou ponecháni „v klidu“ až do neúspěšného konce bakalářského studia, přičemž po celou dobu jejich pobývání z nich jdou škole peníze na hlavu. Tak se vysoké školy brání realitě a tedy celkové redukci. Nicméně to je stále totéž strkání hlavy do písku před skutečností, že uchazečů více nebude. Takovou predikci dnes můžeme udělat, čistě jen na základě populačních ročníků, minimálně na dvacet let dopředu. Inflace státem certifikovaného vzdělávání přitom už dávno nastala, a byť trh zatím absolventy z velké části pojme, všechny indicie ukazují na to, že inflační trend bude pokračovat. Stále více mladých lidí hledá studium v zahraničí, a pokud budou mít příležitost vzdělávat se a pracovat zároveň, můžeme si být téměř jisti, že toho významná část z nich využije. Některé vysoké školy se tak mohou dočkat situace, kdy se jejich existence stane zbytečnou. Současný pocit neohroženosti se může velmi rychle změnit v „děsuplný“ pohled tváří v tvář skutečnosti.

Vyšlo ve společenské revue Přítomnost, ZDE.