Cesta do Albánie

Nadiktované osnovy se vracejí do českých škol.

Když na začátku března náměstek ministra školství Ladislav Němec představoval v České televizi nové vzorové osnovy pro základní školy (obsahují český a anglický jazyk a matematiku), odpověděl na otázku moderátora, zda budou povinné, že rozhodně ne, že jsou jen doporučené a mají pomoci především slabým školám. Zároveň však řekl, že především mají vyřešit problém „stěhujících se dětí“, které změní během docházky základní školu. A protože ta nová možná učí podle jiného vzdělávacího programu, může se stát, že se žák s některým učivem – například fyzikou a chemií, pravil pan náměstek – mine.

Pomiňme podivuhodný fakt, jak by osnovy s angličtiny mohly napomoci tomu, aby se děti neminuly s fyzikou. Podstatně zajímavější je otázka, jak něco takového mohou zajistit osnovy, které nejsou povinné, ale jen doporučené. To přece znamená, že podle nich budou učit jen některé školy a na stěhovacích potížích s učivem se zase nic nezmění. Nebo ministerstvo jen kalí vodu, získává čas a opravdu chystá jednotné a povinné osnovy?

Naposledy před čtyřmi dny se na kulatém stole pro odbornou veřejnost, pořádaném Stálou konferencí asociací ve vzdělávání, vrchní ředitel sekce vzdělávání na ministerstvu školství Martin Krejza, dušoval, že o žádných jednotných osnovách nemůže být řeč. Mimochodem: na stejném shromáždění opakovaně ředitelé škol upozorňovali, že argumentovat stěhujícími se dětmi je nesmysl. Jde o jednotlivce a podobné problémy školy běžně řeší i s dětmi, které jsou dlouhodobě nemocné nebo se přistěhují z ciziny. Unifikovat kvůli tomu osnovy je podle nich škodlivý nesmysl.

Možná má však tajenka rozporných výroků pana náměstka jednoduché řešení. Tuto středu bude vláda projednávat novelu školského zákona. Ta kromě jiného obsahuje tuto větu: Školní vzdělávací program zpracovává škola v souladu s obsahem vybraných vzdělávacích oblastí, které vydá ministerstvo a zveřejní je způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Můžeme se dohadovat, co znamená „uvést do souladu“ a zda se „obsahem vybraných vzdělávacích oblastí“ myslí již publikované osnovy. V pátek zveřejněnou tiskovou zprávu však všechna média interpretovala jednoznačně: Ministr Dobeš chce v základních školách zavést „povinné osnovy“. Pozoruhodné je, že se nad tím zatím nikdo nepohoršuje, byť je to jednak v jasném rozporu se sliby ministerstva a hlavně by šlo o návrat k jednotné škole minulého století.

Škola z doby minulé

Proč by to bylo škodlivé? Za prvé by to znemožnilo těm dobrým a aktivním školám přizpůsobovat učivo různě talentovaným dětem. Někde totiž například učí vyjmenovaná slova až ve čtvrté třídě, protože ve třetí, kde to předpokládají třeba ony ukázkové osnovy, je to neefektivní. Děti na tak abstraktní učivo ještě nejsou zralé. A podobných příkladů je mnoho. Pokud nechceme učitele zase proměnit v pasivní a demotivované posunovače informací z osnov do dětských hlav, měli bychom se jednotných osnov vyvarovat.

Navíc pohled do světa to říká zcela jasně. Ve Švédsku, Finsku, Anglii, tam nikde nic jako jednotné osnovy či modelové vzdělávací plány nenajdete. Stát určuje, co se má učit, jen pro jednotlivé etapy vzdělávání (první nebo druhý stupeň základní školy). Právě proto, aby měli učitelé dostatečnou volnost přizpůsobit styl vyučování konkrétním dětem ve své třídě.

Jediné srovnatelné země, kde na státní úrovni existují modelové programy, jsou Albánie a Slovensko. To jde dokonce tak daleko, že opravdu předepisuje povinné jednotné osnovy rozpracované do jednotlivých ročníků.

Proč není vzorem Finsko?

Je to jednoduchý rozcestník a můžeme se rozhodnout, kterou cestou se vydáme. Do Finska, nebo do Albánie? Pokud si nevíte rady, doporučuji se podívat na výsledky těchto zemí v mezinárodních srovnáních. V posledním průzkumu PISA týkajícím se čtenářské gramotnosti se umístilo z pětašedesáti sledovaných zemí Finsko na třetím místě, Albánie byla padesátá devátá, Slovensko čtyřiatřicáté a Česká republika třicátá šestá.

Dovolil bych si proto požádat vládu, aby ve středu projevila nad novelou školského zákona dostatek soudnosti a jakoukoli větu umožňující budoucí zavedení jednotných osnov z návrhu vyškrtla. Je málo věcí v oblasti vzdělávání, které jsou takto nesporné. Jednotné osnovy by nás jasně vzdalovaly od fungujících a efektivních vzdělávacích systémů, které považujeme za následováníhodné. Jestli to nedochází panu ministrovi, pak nezbývá než spoléhat na soudnost jeho kolegů.

A ministra Dobeše bych požádal, aby jasně řekl, jaké jsou jeho záměry, a přestal kličkovat. Je nedůstojné, když on a jeho kolegové něco jiného říkají a něco zcela opačného dělají. Že to škodí našemu školství, dodávám už jen z povinnosti. To asi není v této debatě už dávno relevantní argument.