Čeští středoškoláci uspěli na mezinárodní soutěži NASA a převálcovali konkurenci

Čeští středoškoláci zaváleli na mezinárodní soutěži NASA. Tým získal dvě ze tří možných ocenění.

Anna Krebsová, Viktor Adámek, Boris Brovkin, Simon Klinga a Richard Nikel. To je pětice středoškoláků z týmu Lasar, která uspěla na mezinárodní soutěži v americkém Houstonu, domově NASA. Porotu oslnili nápadem, jak opravit družice na dálku a získali hned dvě ocenění ze tří možných, řekl na sociální síti X vedoucí týmu Jan Spratek. „Čeští středoškoláci mi předvedli jednu z nejlepších prezentací, jakou jsem na Conrad Challenge kdy viděla,“ uvedla zakladatelka soutěže Nancy Conradová, manželka zesnulého Peta Conrada, který byl třetím člověkem na Měsíci (ČT24). V principu jde o využití laseru a solárních panelů – paprsek panel zasáhne, přetíží přepěťovou ochranu družice a ta jej odpojí. „Po čase se vybije a při tom vybití nastává jedinečný okamžik, kdy můžeme zaslat rebootovací signál, opravit chybu v softwaru a nekomunikující satelit uvést znovu do provozu,“ popsal již dříve webu ČT24 člen týmu Simon Klinga. Vítězné týmy získávají stipendia, patenty a další pomoc k doladění svých vynálezů. 

Žebříčky jako motivace mají smysl, myslí si zakladatelka desítek škol v USA. Vyhlašovali například žáka měsíce.

Hospodářské noviny vyzpovídaly Olgu Block, která se do Spojených států odstěhovala v 90. letech a založila síť škol BASIS, které se staly jedněmi z nejúspěšnějších v USA. Síť vloni prodala a nechala si jen mezinárodní školu v Praze. K založení sítě ji vedla nespokojenost s tím, jak američtí učitelé vyučují její dceru nebo jak se staví ke vzdělávání dětí ze sociálně slabých rodin. Těm podle Block pomáhají k motivaci školní žebříčky. „Já si myslím, že každé dítě by mělo do páté třídy zažít nějaký neúspěch, aby se naučilo se s tím vyrovnat a vymyslet řešení,“ říká mimo jiné v rozhovoru. 

Polské školství je plné inspirace, stejně jako my má ale problém se zachováním kontinuity. EDUin přináší reportáže, rozhovory i analýzy, v čem je sousední země napřed a v čem se od ní může Česko inspirovat.

Nejdříve spíše průměrné výsledky v mezinárodních srovnávacích testech PISA, pak obrovský skok vpřed do premiantů Evropy, který následoval opět pádem blížícím se průměru. Polsko od 90. let své školství výrazně reformovalo a zavedlo například povinná gymnázia pro všechny. Od roku 2016 ale změny zrušilo a s místním vzděláváním to zamávalo natolik, že se polské děti ve srovnání PISA výrazně propadly. Co vše za tím stojí? Fakt, že polské školství není jen o možném rušení domácích úkolů, přibližuje EDUin v šesti textech. 

Reforma zkraje tisíciletí nastartovala změnu, po jejím zrušení následoval propad polských dětí.

Školství v Polsku na tom nebylo vůbec špatně, v minulosti byli mladí Poláci v mezinárodních srovnávacích testech PISA výrazně úspěšnější než ti čeští. Za tyto dobré výsledky nese pravděpodobně zásluhu rozsáhlá reforma polského školství, která proběhla na začátku milénia. Dlouho ale severovýchodním sousedům náskok nevydržel. Nejnovější výsledky PISA jejich „formu” nepotvrzují. Proč? „Je to zřejmě i tím, že reforma byla před osmi lety zrušena,“ říká v rozhovoru Elzbieta Krawczyk, programová ředitelka z Centra Edukacji Obywatelskiej (CEO), největší neziskové organizace v Polsku, která se věnuje podpoře škol. 

Gymnázia místo druhého stupně základních škol. Je to cesta, jak zlepšit i české školství?

Za dobu, co je Česko samostatnou republikou, prošlo polské školství turbulentními změnami. Od nadprůměrných výsledků ve srovnávání PISA až po pád ve všech sledovaných gramotnostech, jak ukazují data z posledního šetření v roce 2022. Co se stalo? V době, kdy na začátku nultých let polské nápady na reformu přešly v praxi, neměla země žádná jiná komplexní data o vzdělávacím systému než právě data z testování PISA. Po reformě se jejich výsledky výrazně zlepšily, ale v roce 2016 ji tehdejší vláda zase zrušila. A polští školáci se v žebříčku poměrně výrazně propadli. Analýza Kateřiny Lánské popisuje a vysvětluje, co se v polském školství za poslední roky odehrálo a na čem stála úspěšná reforma z přelomu tisíciletí. Poláci se například rozhodli udělat nižší střední vzdělávání, které nazvali gymnázium, povinné pro všechny. 

Polské ministerstvo jako direktivní orgán, který se učitelů neptá, co má a nemá dělat. 

Marta Kmeť je ředitelkou Pedagogického centra pro polské národnostní školství v Českém Těšíně. To v překladu znamená, že se v Česku stará o polské školy. Ty učí v polštině, ale podle českého kurikula. Nahlíží tak do obou vzdělávacích světů a v rozhovoru představuje polské ministerstvo jako direktivní instituci, která s pedagogy nediskutuje. Polsko má novou vládu a šéfkou školského resortu je Barbara Nowacká, kterou Kmeť označuje jako to nejlepší, co mohlo polské školství potkat. V Česku se dostala do povědomí záměrem rušit povinné domácí úkoly. „Jde o to odstranit domácí úkoly, které zaměstnávají celou rodinu,” říká v rozhovoru Marta Kmeť. 

Talent by neměl jít nazmar. Varšava má proto speciální program pro podporu nadaných dětí. 

V Česku neumíme moc dobře pracovat s nadanými dětmi, což potvrzuje i školní inspekce. Polské hlavní město by mohlo být inspirací, jak to zlepšit. Má rozsáhlý a zřejmě unikátní program péče o nadané žáky WARS I SAWA (WiS). Hlavní město se jako zřizovatel snaží školy motivovat ke sdílení zkušeností, učení se od sebe navzájem tak, aby vznikla funkční síť na podporu nadaných dětí. Jitka Polanská v textu vysvětluje, jak celý systém funguje a v čem se může Česko přiučit. 

Inkluze v praxi. V integrované škole v Krakově má až pět dětí z dvaceti těžší postižení. 

Běžná škola, speciální a integrovaná škola, kde se vzdělávají všechny děti společně. To jsou tři vzdělávací proudy, které tvoří polské školství. Do integrované školy v Krakově chodí na 400 dětí, 60 z nich má různá postižení a dalších 70 jsou děti cizinců, nejčastěji z Ukrajiny. Diverzita žáků je tak obrovská. „Máme děti nevidomé, neslyšící, s pohybovým hendikepem, děti s motorickou afázií, což je porucha řeči, děti s poruchou autistického spektra i děti s lehkým mentálním postižením, děti s Downovým syndromem a další,” vyjmenovává ředitelka Magdalena Mazur, která v rozhovoru vysvětluje, co vlastně pojem „integrovaná škola” znamená. 

Co se učíme, se může opravdu hodit. To se snažím dětem v hodině předat, říká polský učitel matematiky.

A k čemu mi to bude? Jedna z nejčastěji kladených otázek, kterou se svým žákům snaží Jakub Chmiel, polský učitel matematiky, během hodin zodpovědět. V rozhovoru popisuje, jak mluví například o sázkách, souvislosti matematiky a informačních technologií, jak matematika vstupuje do programování, nebo jim rovnou na jednodušších příkladech ukázal, jak funguje kódování. „Hlavně jsem na ně chtěl přenést to vědomí, že naše civilizace do velké míry stojí na znalosti matematiky a nemohla by bez ní fungovat,” vysvětluje Chmiel, který je mistr latinsko-amerických tanců a do třídy ho v podstatě „dohnal” covid, protože jako tanečník neměl během pandemie práci.