Chceme inkluzi, nebo selekci?

Čas od času jsem svědkem diskuze o inkluzivním vzdělávání a zaslechl jsem již mnoho podnětných připomínek, se kterými jsem se tu více, tu méně ztotožňoval. Rád bych proto věnoval tomuto zajímavému tématu pár řádků a přispěl tak k veřejné diskuzi.

Situaci vnímám tak, že jsou v podstatě dva tábory, kdy jeden prosazuje co nejširší zapojení nejrůzněji handicapovaných dětí do základního vzdělávacího proudu. Ať už se jedná o žáky pohybově, sluchově, zrakově nebo dokonce i mentálně znevýhodněné žáky.  Druhý proud se k takovým možnostem staví pesimisticky a zastává stanovisko, že oběma skupinám prospěje oddělená výuka. Pravda, jak tomu bývá, bude někde uprostřed. Já osobně zastávám názor, že je-li dítě mentálně schopno zvládnout standardní učivo a nemá-li výrazné individuální vzdělávací potřeby, pak nevidím důvod, proč by mělo být vyčleňováno (klasickým příkladem je dítě na vozíku). Na druhou stranu potřebuje-li speciální vzdělávací plán, který se podstatnou měrou odlišuje od standardního a potřebuje-li speciální pomoc specialistů, pak pokládám za naprosto legitimní tyto specialisty a specializovanou péči mu dopřát. To, že všechny specializace obsáhne jeden pedagog, pokládám za iluzorní a bojím se, že takovíto žáci budou na běžných ZŠ lidově řečeno odsunuti na druhou kolej (klasickým případem jsou děti se sníženým IQ).

Péči o zrakově a slechově postižené a podobně handicapované v Jedličkově ústavu pokládám za velice dobrou a jsem bytostně přesvědčen, že tato bezbariérová škola, která poskytuje ucelenou léčebnou rehabilitaci, připravuje děti a mládež s tělesným postižením k integraci do života, to dělá, dělala a bude dělat lépe, než běžná ZŠ v Horní Dolní a to jak díky personálu, tak i materiálovému zabezpečení.

Nicméně kvůli této debatě jsem článek nepsal. Tato debata je vcelku živá a snad na jejích základech budou přijata rozumná opatření. Velice rád bych však medializoval otázku opačného problému a sice odchody nadanějších žáků na víceletá gymnázia. Je to rozumné, správné, je to v souladu s principy inkluzivního vzdělávání? Já si dovolím říci, že v měřítku, v jakém pozoruji tuto selekci, to s principy inkluze není, ba dokonce je to v jejím příkrém rozporu. Jsem toho názoru, že je správné umožnit žákům s nízkým intelektem, aby své dovednosti rozvíjeli ve školách tomu uspůsobených a to samé myslím musí platit i pro žáky mimořádně nadané. Podle Gaussovy křivky je ve společnosti lidí s IQ<70 přibližně 2,3% a lidí s IQ>130 je rovněž přibližně 2,3%. Ostatní, tj. ti v intervalu 70-130, jsou v tzv. běžné oblasti. Budeme-li tedy integrovat všechny handicapované žáky mimo oblast IQ<70 a ty budeme vzdělávat odděleně, pak pokládám za zcela legitimní umožnit i žákům s IQ>130 vzdělávat se rovněž odděleně a specializovaně a podpořit tak jejich maximální rozvoj. Nevidím však důvody, proč by měla gymnázia (střední školy)  suplovat práci ZŠ i v případech, kdy se očividně nejedná o mimořádně nadané žáky, jejichž místo je na ZŠ. Jak si lze vysvětlit, že v některých městech odchází na víceletá gymnázia až 20% z ročníku? Budeme věřit tomu, že to jsou žáci mimořádně nadaní, kteří potřebují specializovanou péči? To bychom byli asi naivní. Je to tedy nepotřebné. Co je ale horší, ono je to nepotřebné a navíc škodící. V podstatě jde o to, že “tahouni” odejdou. Jich se to nijak nedotkne, ale průměr zbylého osazenstva klesne. K tomu si přičtěte zrušení praktických škol a doplnění třídy o žáky z těchto zařízení. V podstatě zavládne přesvědčení, kdo uteče, vyhraje. Domnívám se, že situaci v základním vzdělávání by prospěl pokles počtu odchodů na víceletá gymnázia. Však si sami vzpomeňme, že minimálně 50% znalostí jsme se naučili od žáků, kteří si již látku osvojili a vysvětlili nám to mnohdy vhodnější formou než vyučující. Prudký nárůst počtu víceletých gymnázií o tuto možnost nynější žáky připravil. Jediným pseudoracionálním důvodem tak zůstává hospodářský výsledek gymnázií. Sami si odpovězte, zda právě toto je cílem vzdělávání.

Zkrátka závěrem bych rád řekl, že inkluze spojená se selekcí nemůže dopadnout dobře a bojím se, že takovýto kočkopes nepovede k ničemu jinému než k poklesu úrovně vzdělání obecně, proto bijme na poplach a nedejme se uchlácholit řečmi lidí, kteří vášnivě hovoří o inkluzi, ale své děti poslali na gymnázia, jakmile to bylo možné.

Jsou jen dvě čistá řešení, buď rozdělení žáků podle intelektových možností a nebo plnohodnotná integrace za splnění mnoha podmínek, sloučit však podprůměr s průměrem a vyčlenění nadprůměru je opravdu smrtící koktejl, který bych našemu vzdělávacímu systému nepřál.