Chcete práci? Nevěřte expertům na vzdělávání

Publikujeme text Josefa Boušky, který je polemickou reakcí na komentář Tomáše Feřteka k letošní maturitní zkoušce, konkrétně k situaci, kdy maturanti neznali jednu z biblických postav Jidáše Iškaritského. Autor pracuje v komunikační agentuře. Text vyšel původně na webu Týdeníku Respekt ZDE.

Maturita má být znakem všeobecné způsobilosti

Diskuse na téma „Jidáš vs. maturanti“ se již přelila do poněkud únavné fáze a rozhořčení studentů by nemělo smysl dále komentovat – pokud by se na jejich stranu nepřidávali odborníci ze vzdělávacího sektoru, a to s bizarními argumenty.

Z textů publikovaných Respektem vyplývá, že představitelé společností EDUin a Scio mají pozoruhodně vychýlenou představu, jaké zaměstnance dnešní firmy potřebují. Jidáš vám zaměstnání nenajde, volá již v titulku představitelka Scio, zatímco Tomáš Feřtek z EDUin klade sugestivní otázky, zda dnes není zapotřebí znát spíš Hvězdné války a Harryho Pottera.

Neupírám autorům čisté úmysly, ale studenti, kteří jejich tezím uvěří, se mohou při nástupu do pracovního procesu dočkat nepříjemného překvapení.

V uplynulých patnácti letech jsem přijímal zaměstnance do různých pozic v mezinárodní bance, internetové společnosti, několika médiích a v komunikační agentuře. Pokud na mě při čtení životopisů – nedejbůh u pohovoru – útočí výrazy jako týmový hráč, dynamický, flexibilní či proaktivní, otvírá se mi pomyslná kudla v kapse; a dle debat s kolegy od konkurence nejsem zdaleka sám.

Ne že by uvedené termíny hluboko ve své podstatě neobsahovaly osobnostní prvky, které u budoucího kolegy uvítám. Avšak jejich vypovídací hodnota v CV je na úrovni tvrzení „jsem milý člověk“ – jedná se v podstatě o prázdné floskule, jejichž relevanci ukáže až čas.

Zato lze rychle zjistit, zda mám před sebou omezence, nebo člověka na odpovídající intelektuální úrovni. Nejedná se přitom o samoúčelnou libůstku městského intelektuála, který preferuje uchazeče s všeobecným přehledem jen tak z plezíru.

Pokud například nyní v agentuře přijímám lidi i na tzv. juniorskou pozici, potřebuji krom jiného, aby uměli psát bez jazykových hrubek, protože v opačném případě odradí hned na první pokus nejméně polovinu klientů a způsobí firmě ztrátu. Donutit je, aby si se zpožděním přečetli základy marketingu od Kotlera, je snadné; zato naučit je správně formulovat nepříjemné sdělení tak, aby adresáta neurazili a zároveň srozumitelně sdělili vše potřebné, je práce na dlouhé měsíce. A přesně k takovému účelu má sloužit sloh na střední škole (zda opravdu slouží, je jiná otázka).

Také onen záludný všeobecný přehled představuje nezbytnost – a nejde o to, že jednomu připadá podstatnější Jidáš, jinému zase Henry Ford nebo Steve Jobs. Opravdu cenný je pro mě zaměstnanec, kterého se nemusím bát pustit samotného s klientem či obchodním partnerem na oběd, aniž by hrozilo, že v době mezi salátem a dezertem zlikviduje dobrou pověst firmy.

K tomu patří jak schopnost vyjadřovat se a používat příbor, tak pestrá výbava základní vzdělanosti, aby dokázal udržovat konverzaci. Netušíte nic o Bibli? Vaše věc, ale pokud se to dozvím včas, vyberu si v pohovoru někoho jiného; a pokud ne, vaše cesta ke kariérnímu postupu bude mnohem trnitější. Technická a striktně specializovaná odvětví fungují jinak, ale maturita tu snad není jen pro ně. Troufám si naopak tvrdit, že maturita má být znakem všeobecné způsobilosti.

Dynamický, leč viditelně nevzdělaný člověk obvykle nebude ideálním kandidátem na vedoucí pozici, protože jej přinejmenším někteří členové týmu nebudou respektovat. Sebeflexibilnější manažer vytahující kalkulačku, aby propočítal rozdíl mezi patnácti a pětadvaceti procenty provize, vzbuzuje soucit. Oproti tomu člověk s přehledem přesahujícím obsah povinné četby na SŠ a dobrými formulačními schopnostmi vyvolává dojem, že je schopen aktivně pracovat na svých schopnostech a lze od něj očekávat jistou míru samostatnosti.

Možná nelze pevně stanovit hranice, co všechno by do základního vzdělání mohlo patřit, jak naznačuje Tomáš Feřtek z EDUin – ale v řadě případů je snadné říct, co do něj patřit musí. A zásadní potíž vůbec netkví v tom, zda student u zkoušky zapomene zrovna na Jidáše nebo Štefánika, od toho také mají testy ne jednu, ale desítky otázek.

Skutečný problém je domnívat se, že elementární povědomí o stěžejní knize euroamerické civilizace do základního vzdělání vůbec nepatří. A u středoškoláků se lze s takovým postojem smířit o trochu lépe než u lidí, kteří se vzděláváním profesionálně zabývají. Jestli jim přijde zajímavý zaměstnanec, který rozumí bitcoinům, ale nemá ani potuchy o Bibli, ať si ho angažují – já o něj opravdu nestojím.