Chystá se velká změna v přidělování asistentů pedagoga školám. „Nejde nám jen o to ušetřit,” říká ředitel odboru základního vzdělávání MŠMT Michal Černý

Asistent pedagoga nyní přichází na školu, pokud je konkrétnímu dítěti přidělen pedagogicko-psychologickou poradnou jako takzvané podpůrné opatření. Ministerstvo školství ale plánuje zásadní změnu modelu. Na základě několika parametrů vypočítá pro každou školu počet úvazků pro asistenty pedagoga, které školám zaplatí. O jejich využití pak rozhodne vedení školy. Podle ředitele odboru základního vzdělávání Michala Černého úbytek počtu asistentů plošně nehrozí, ale některých škol se týkat může.  

text: Jitka Polanská
foto: Tomáš Princ

Plánujete změnit přidělování asistentů pedagoga školám. Je změna postavená na nějakých datech, máte zmapováno, jak funguje současný model?

Kdybychom neměli data, do změny bychom se nepouštěli. ČŠI sleduje a vyhodnocuje dopad podpůrných opatření, včetně asistentů pedagoga, a informace s námi sdílí. My jako MŠMT máme zase k dispozici kompletní statistiku, víme, kolik je na školách asistentů, jaké jsou rozdíly mezi školami v tomto ohledu a tak dále. Právě i z těchto statistik vyplynula potřeba systém inovovat. Po té změně volají samotní učitelé i ředitelé. Určitě není hlavním důvodem vylepšit statistiku, i když jedním z důvodů to být může. Je třeba hovořit o efektivitě společného vzdělávání. My, kdo inkluzi podporujeme a věříme v ní, se zároveň musíme snažit o to, aby byla efektivní. Jedině tak je udržitelná.

Nejde tedy primárně o to ušetřit? Nebo co myslíte tím „vylepšit statistiku“?

Finanční důvody nejsou na prvním místě. Neříkám ale, že tam vůbec nejsou. Od zavedení opatření počet asistentů stoupl nad všechna očekávání. Několikanásobně překročil nejodvážnější odhady z roku 2016, kdy se financování podpůrných opatření zavedlo, a každý rok zaznamenáváme nárůst deset až patnáct procent. Jsem si jistý, že takto raketově děti se speciálními vzdělávacími potřebami nepřibývají. Tenhle živelný růst chceme zastropovat.

Jde o efektivitu, o to vynakládat prostředky účelně, aby to vedlo k dobrým výsledkům. Nevyhazovat peníze tam, kde to výsledky nepřináší nebo je to dokonce kontraproduktivní.  V současné době je na školách asi dvanáct tisíc úvazků pro asistenty pedagoga, což je odhadem až dvacet tisíc lidí, protože mnoho z nich nemá plný úvazek. Máme kolem čtyř tisíc základních škol, takže to zhruba vychází na čtyři až pět asistentů pedagoga na jednu školu. Nemyslím, že je to úplně málo. Zvlášť když si uvědomíme, že více než čtvrtina českých škol jsou malé školy do sta žáků.

Malé školy mívají větší podíl žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Pokud se nový systém odvíjí od velikosti školy, jak se začalo proslýchat, a nebude již naroubován na konkrétní potřeby konkrétních dětí, tyto malé školy to může znevýhodnit, nebo ne?

To už je ale dávno jinak. Existoval nějaký počáteční pracovní dokument, který ještě nezahrnoval všechny parametry nového modelu, a ten z nějakého pracovního setkání zřejmě unikl na veřejnost. Takže se diskutuje o něčem, co už není pravda. Veřejně jsme ten nový model ještě nepředstavili, přesto jsme již jako ministerstvo dostávali oficiální vyjádření k něčemu, co nebylo ani hotové, ani schválené. To mě trochu mrzelo, nepřišlo mi to úplně seriózní. Podíl žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve škole bude jedním z kritérií, podle kterých se finance na asistenty pedagoga budou školám vypočítávat.

Tak mi ten nový model prosím popište, a pak se vrátíme k jeho porovnání s tím stávajícím.

Asistenti pedagoga by měli být do škol přidělováni na základě několika parametrů: počtu tříd, naplněnosti tříd neboli průměrného počtu žáků ve třídě. Dále je parametrem počet prvních až třetích ročníků. Myslíme si, že asistent pedagoga je úplně nejdůležitější právě zpočátku školní docházky, v této věkové kategorii. Tito žáci také nejvíc využívají družinu a působení asistentů pedagoga tak může být s družinou provázané.

 

Čtvrtým kritériem, které se v návrhu objevilo po rozhovorech uvnitř ministerstva i s profesními skupinami je počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Jejich podíl i jejich absolutní počet ve škole. Školy jsou teď financovány s ohledem na počet odučených hodin v systému, systém se nazývá PhMax. Pro asistenty zavedeme něco obdobného, jakýsi PhAMax. Škola díky tomu bude moci využít určitý počet asistentů, a podle toho, v jaké budou platové třídě a stupni, jim pak stát uhradí celkové mzdové náklady.

Dnes o tom, zda ve škole bude asistent pedagoga, rozhoduje pedagogicko-psychologická poradna, ta ho přiděluje konkrétnímu dítěti se specifickými vzdělávacími potřebami. Škola jich tak může mít teoreticky libovolné množství odpovídající přítomnosti dětí, které asistenta jako podpůrné opatření potřebují. To už tak nebude, že?

Nebude. Dnes je asistent „psaný“ na konkrétní dítě. Jedná se o podpůrné opatření třetího a vyššího stupně. Celkem je stupňů pět. To vede k několika negativním věcem. Za prvé: Rodiče často asistenta vnímají jako člověka zcela k dispozici jejich dítěti, vidí ho téměř jako osobního asistenta, zatímco jde o asistenta pedagoga, který má pomáhat učiteli zvládnout práci ve třídě, kde je toto dítě se speciálními vzdělávacími potřebami.

Asistent má svou činností zajistit, aby se dařilo společné vzdělávání v dané třídě, aby nikdo nebyl bit na tom, že tam je dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, včetně onoho dítěte. Pokud tohoto cíle dosáhne, když pracuje s jiným dítětem, má pracovat s jiným dítětem. Pokud je třeba pracovat s celou třídou, aby se učiteli uvolnily ruce a ten se mohl chvíli věnovat jednomu dítěti, pracuje s celou třídou. A dělá to ve spolupráci s učitelem a pod jeho dohledem.

Pokud se dítě, kterému je asistent přidělen, například odstěhuje nebo již podporu nepotřebuje, asistent tím přichází o práci?

Přesně tak, anebo ředitel musí vymyslet, jak ho zaměstnat. Tím se dostávám k druhému negativnímu jevu. Asistent má jistotu zaměstnání jen po dobu trvání daného podpůrného opatření. Mnoho asistentů pedagoga má opakovaně smlouvu na dobu určitou, což je v rozporu se zákonem o pedagogických pracovnících a zákoníkem práce. Ředitelé jsou nuceni ohýbat předpisy nebo naopak dají asistentovi smlouvu na dobu neurčitou a snaží se mu pak sehnat takové dítě, na které se dá asistent napsat. Vzniklo nestandardní prostředí, ve kterém se reaguje na nějaké předpisy a kde nejde primárně o naplnění potřeb dítěte a školy, ale o to vyhovět legislativě.

Nicméně, je třeba dodat, že asistent pedagoga je velmi oblíbené opatření, a to proto, že učitelům při správném využití jednoznačně ulevuje a nepřidělává jim práci. Je sice pár učitelů, které zneklidňuje přítomnost druhého dospělého ve třídě, ale to je menšina. Většina rychle přišla na to, že asistent jim pomáhá, že může udělat část práce za ně.

Jiná podpůrná opatření jako individuální vzdělávací plán nebo úprava vzdělávacího obsahu, pedagogická intervence – to všechno vyžaduje dodatečnou práci učitele, něco se naučit, něco zpracovat, s někým se scházet. Asistent pedagoga učiteli práci šetří. Já oblibě asistentů rozumím a vůbec se jí nedivím. Na druhou stranu, pokud ze třídy dítě se SVP odejde, učitel je už na daný standard fungování s asistentem zvyklý a těžko se mu odvyká.

Práce s početnými třídami je pro učitele náročná, i když v nich není dítě, kterému byl asistent přisouzen. Může tam být několik dětí, které specifické vzdělávací potřeby nemají diagnostikovány, ale vyžadují zvláštní pozornost a péči i tak. Proto asi systém tíhne k tomu mít dva dospělé na třídu a možná je bez toho těžko udržitelný?

A to je právě to, k čemu mířím, a to ta nová parametrizace umožní lépe než ten starý model. Správně jste řekla, že jsou třídy s velkým počtem problematických dětí, a i když žádné z nich nedosáhne na třetí a vyšší stupeň podpory, třída jako celek po asistentovi přímo volá.

 

Nenechte si ujít konferenci S asistenty k lepší škole, která proběhne 18. října v Centru současného umění DOX v Praze a bude se věnovat obtížným situacím v životě dítěte a roli asistentů pedagoga.

 

V novém modelu ho ředitel do této třídy bude moci umístit. Bude to jeho rozhodnutí, bude se o tom radit se školními specialisty jako je psycholog, speciální pedagog, výchovný poradce, a s učiteli, kteří všichni situaci ve škole dobře znají, na rozdíl od poraden, které často vidí jen jednotlivé děti, ale nikoli celek. Nehledě na to, že na vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně se dnes čeká i měsíce, poradny jsou přehlcené.

Co když ale potřeba asistentů bude kolísat? Učitelé sami často říkají, že se třída od třídy velmi liší. Bude systém umět pružně reagovat, když se v jednom roce potřeba asistentů najednou zvýší?

Nový model tíhne spíš k tomu situaci a počet asistentů stabilizovat. Nicméně, část asistentů by na školy nadále přicházela na základě vyjádření pedagogicko-psychologických poraden. Tím by se řešily situace, kdyby se z roku na rok výrazně změnila skladba žáků. Šlo by ale pouze o čtvrtý a pátý stupeň podpory. Teď, jak jsme říkali, asistent může být dítěti přidělen i v rámci třetího stupně. Počítáme s tím spíše jako s výjimečným případem, který bude podléhat zvýšené kontrole, ale tato pojistka tam je. Nechceme ale, aby poradny dětem, které mají třetí stupeň podpory, přiřazovaly pod tlakem čtvrtý stupeň jen proto, aby jim mohly napsat asistenta.

Přijdou tedy nějaké školy o asistenty, nebo ne?

Podívejte se, jsou tu školy, které inkluzi podporují, naučily se s ní pracovat a mít z ní i nějaký prospěch. Takové školy mají často asistenta v každé třídě, někdy mají i víc asistentů, než je ve škole tříd. Na druhé straně spektra máme školy – a není jich úplně málo – které mají nulu asistentů a zároveň velmi nízký počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, a to proto, že inkluzi nepřijaly a rodiče těchto žáků pak preferují jiné školy. Jedna z věcí, kterých výhledově chceme dosáhnout, je tyto extrémy poněkud vyrovnat. Což je dlouhodobější cíl, to nenastane ze dne na den ani z roku na rok.

Není v našich představách, že by všechny školy dělaly inkluzi tak nějak stejně, průměrně, ale tyto velikánské rozdíly se postupně zmenšit dají. Extrémně proinkluzivním školám se tak možná při nové parametrizaci počet asistentů sníží, ale nijak dramaticky. Z devatenácti asistentů se mohou dostat na šestnáct, ale ne na polovinu. A bude to vyváženo větší svobodou a flexibilitou. Asistenti také dostanou důstojnější pracovní podmínky – smlouvy na dobu neurčitou, budou to plnoprávní pedagogičtí pracovníci. Navíc, jak to teď počítáme, možná ke snížení nikde ani nedojde, opravdu k tomu přistupujeme velmi opatrně.

Část asistentů z těchto škol by ale při případné redukci o místo přišla?

Na malém počtu škol by se to stát mohlo, ale asistenti pedagoga dnes obecně mají velmi nestabilní pracovní situaci. A pokud je to jinak, je to pochopitelnou snahou ředitelů ten systém obejít. My chceme systém narovnat a zjednodušit.

Kritici inkluze říkají, že byla nastavená velmi ambiciózně, ale bez náležité podpory školám, včetně podpory finanční. Její současná podoba proto není funkční, učitele příliš zatěžuje. Možná se školy zásobují asistenty prostě proto, že je to jeden z mála nástrojů, které jim těžkou situaci usnadňují, zatímco jiné pilíře inkluze chybí. Snaha zefektivnit využívání asistentů by měla jít ruku v ruce s vyladěním celého systému, s jeho lepším zaopatřením. Co si o tom myslíte?

Jasně, ale my do těch dalších věcí investujeme. Tohle vše, o čem mluvíte, se na ministerstvu taky chystá. Připravuje se systém institucionalizace školních psychologů a speciálních pedagogů, vlastně už se rozbíhá. Cílem je, aby na každé škole byl školní psycholog nebo speciální pedagog nebo oba. Ale teď se bavíme o asistentech pedagoga. A chci k tomu říct jednu věc: ve společnosti padají hesla „zrušme inkluzi“, slyšíme je i od politiků. A my musíme lidem ukázat, že inkluze není černá díra na peníze, že to funguje, že systém je efektivní a nemusí být ani nekonečně drahý. Měl jsem od jedné skupiny, se kterou jsme návrh konzultovali, takový návrh, abychom vše zachovali v současném stavu a k tomu každé škole ještě podle nových parametrů přidali další asistenty. A to je ale přesně něco, co si nemůžeme dovolit. To by znamenalo markantní nárůst výdajů, a za mě nesmyslný.

Jsem na ministerstvu rok a půl. Předtím jsem byl dvacet osm let ředitelem školy a taky působil v asociaci ředitelů, věděl jsem, jak to na školách chodí. Vím to dodnes, s těmi řediteli jsem v kontaktu. A rozumní ředitelé se shodují na tom, že část peněz na asistenty, a to ne nevýznamná část, byla vynaložená neefektivně. Můžu to říct i o své vlastní škole. Jako proinkluzivní škola jsme měli hodně asistentů. V devadesátých letech jsme zaváděli inovativní program Začít spolu, ten s asistenty ve třídě počítal, takže si na ně škola začala zvykat již velmi brzy. Dost dlouhou dobu jsme ochotně a aktivně přijímali děti se speciálními vzdělávacími potřebami s bydlištěm mimo naši spádovou oblast, protože nám větší počet asistentů ve škole vyhovoval. Jak bychom dopadli v parametrizaci, kterou teď chystáme, nevím (směje se). Ale tím chci říct, že vím, o čem mluvím. A zároveň chci všechny ujistit, že nechceme nikoho připravit o asistenty tam, kde mají velký smysl. Nic takového neplánujeme.

 

Každý model má přednosti i nevýhody. Jaká kritická místa má podle vás nový způsob přidělování a financování asistentů pedagoga?

Jedním rizikem je, že celá věc bude pohřbená dřív, než vznikne, na základě úniku nehotových informací. Ale jak to teď máme napočítáno, tak za mě to vychází velmi hezky. V podstatě to dost kopíruje současnou situaci. Školy, které o asistenty nestojí, nějaké dostanou, ale nebude jich moc, a školy, které o ně stojí, o ně prakticky nepřijdou, nebo jen mírně. Nechci to ještě zveřejňovat, protože pak se z toho začne hned vycházet a jak říkám, ještě nejsme v cíli.

Přesto: vždy je něco za něco, může nové nastavení přinést nějaké problémy?

Za mě ten model má skoro samé výhody, ale na jedno slabé místo jste se již ptala. Pokud by v nějaké škole skokově narostl počet dětí, které vyžadují zvýšenou péči, a tyto děti by neměly nárok na čtvrtý a pátý stupeň podpory, škola může mít problém, protože počítáme s určitým poměrem žáků se SVP, který jsme vypočítali z posledních tří let.

Systém má tíhnout ke stabilitě a se skokovými změnami úplně nepočítá. Těm právě chceme zabránit. Myslíme si, že takovou situaci škola, zvlášť pokud je větší, zvládne přesuny v rámci svého balíku asistentů. U menších škol by to teoreticky problém být mohl, ale to budeme pozorovat a případně vyhodnocovat.

Jak budou školy, které asistenty neměly doteď, motivovány si nějaké opatřit? Nebude to povinné, nebo ano?

Povinné to nebude, bude to analogicky k PHmax maximální výše úvazků asistentů, kterou budou školy moci využít, ale mohou jich mít i méně. Nicméně přes 80 % škol dnes asistenty má, mnohé školy z toho zbytku je skutečně nepotřebují, takže se bavíme o relativně malé skupině škol. S těmi budeme muset nějak metodicky pracovat.

Jaké je načasování změny? A bude o návrhu nějaká veřejná diskuze?

Chceme využít příhodného okamžiku a nechat návrh odsouhlasit v rámci příštích změn ve školském zákoně. To máte, jako když letíte na Mars: existuje časové okno, kdy to můžete uskutečnit, a pak zase nějakou dobu ne. Aby celá věc mohla odstartovat v roce 2024, měli bychom předložit návrh ke schválení tento podzim a skutečně co nejdřív. Když začneme se schvalováním za rok, tak už to nestihneme.

Až bude návrh zcela hotový a prezentovatelný – a už se k tomu blížíme – tak ho zveřejníme a nějaká debata proběhne, ale na rozsáhlou diskuzi, jako byla ta ke změně RVP, čas nemáme. Ale i když to tak možná nevypadá, nad každou připomínkou se zamýšlíme. Někdy se ovšem stává, že dřív, než ji stihneme vstřebat, jsme již kritizováni za ještě nehotový návrh. Pak jsme vláčeni prachem za něco, co se mezitím již vyvinulo do odlišné podoby.

Už jste návrh probírali s profesními asociacemi?

Ano, konzultovali jste ho s Učitelskou platformou, Asociací ředitelů základních škol a s dalšími aktéry.

A ti se s ním ztotožňují?

S parametrizací jako principem byli většinou v pohodě, i když jsou i kritici, kteří si naopak myslí, že podpůrné opatření má být cíleně přiřazeno konkrétnímu dítěti, jinak se porušuje zákon. Část oponentů tohle bude říkat, ale podle mě takové hledisko konzervuje stav, který není dobrý, jak jsem vysvětloval. Asistent pedagoga je něco jiného než třeba individuální studijní plán pro konkrétní dítě. Asistent pedagoga je asistent učitele a má pomáhat celé třídě.

Víte, jak se asistenti využívají v jiných zemích, zejména v těch, které si ve školství bereme za příklad?

MŠMT si udělalo jakýsi orientační přehled z dostupných údajů, do jisté míry známe údaje asi z 15 zemí. Z tohoto srovnání vůbec nevycházíme špatně, a to přesto, že je třeba vzít v úvahu, že země jsou různě bohaté a tím pádem si mohou dovolit jiné věci. Ty systémy se výrazně liší, vlastně nenajdete dva stejné. V mnoha zemích (a právě takových, které si “bereme za příklad”, je obvyklé, že se o asistentovi rozhoduje na úrovni školy. Náš systém podpůrných opatření je poměrně unikátní, trochu podobný mají v Německu, i když se liší v různých spolkových zemích. Hodně států ale pracuje s nějakou parametrizací podobnou té, kterou teď chceme zavést nebo i mnohem jednodušší.

Michal Černý vede odbor základního vzdělávání a mládeže na MŠMT. Předtím působil jako ředitel ZŠ Klánovice a prezident Asociace ředitelů základních škol.