Chystané „všeobecné lyceum“ je odbornější než odborné školy. Možná si spletli fascikl, diví se ředitel

„Všeobecné lyceum“ bylo na tiskové konferenci vlády v loňském roce představeno jako nový model střední školy, která bude odpovídat vzdělávacím trendům, zejména svým důrazem na všeobecné vzdělání a osobnostní rozvoj žáků. Lyceum také mělo žákům umožňovat, aby si oborové zaměření volili až ve vyšších ročnících studia. Nakonec má tato škola paradoxně větší podíl odborného vzdělávání než nejen stávající lycea, ale i řada odborných škol, a odložit volbu prakticky nepůjde, rozhodně ne u menších škol. Důvody vysvětluje v tomto rozhovoru ředitel waldorfského lycea v Praze Ivan Smolka. „Jde to zcela proti duchu reformy i tvrzením, která se objevila v médiích,“ říká spolutvůrce RVP pro kombinované lyceum, podle kterého se na jeho škole učí.

Než přejdeme k novinkám, pojďme si připomenout, jak to je teď. Kdy a s jakým odůvodněním se v českém vzdělávacím systému objevila lycea?
V polovině 90. let, v rámci programu PHARE, Výzkumný ústav odborného školství vypracoval několik expertních studií a jejich výsledkem byla doporučení, jak odborné vzdělávání dát do souladu s progresivními trendy ve světě. Jedno z doporučení bylo posílit všeobecně vzdělávací složku vzdělávacích programů odborných škol. Vzdělávání dále mělo být koncipováno šířeji, profilování mělo být záměrně mírnější s tím, že specializaci zajistí až navazující vzdělávání na vyšších odborných nebo vysokých školách. To je cesta, kterou se vydalo mnoho západních zemí. Další výrazný prvek žádoucího posunu bylo odložení odborného zaměření či profilace do vyšších ročníků. První nebo i druhý ročník měli mít žáci stejný s tím, že se pak rozhodnou pro nějaký profil v rámci školy.

Na základě těchto doporučení začala vznikat lycea. Na jejich vzdělávacích programech se ale u nás podíleli ředitelé odborných škol, a to těmto novým školám vtisklo odbornější ráz, než odpovídalo zmiňovaným doporučením. Výsledkem je, že stávající lycea jsou většinou takové „light“ odborné školy.

Kromě odborně zaměřených lyceí, jako je například technické nebo ekonomické, existuje taky takzvaně kombinované lyceum. To má charakter spíše všeobecně vzdělávací školy. Jste ředitelem jedné takové školy. V České republice jich je kolem dvaceti. Na kurikulu těchto škol jste se podílel, je to tak?
Je. Při přípravě kurikula kombinovaneho lycea jsme se poměrně těsně drželi právě doporučení PHARE. Žáci si volí zaměření až v druhé polovině studia a profilace je dosti široká: humanitní, přírodovědná nebo technická. Máme i vyšší podíl všeobecného, nebo spíše všestranného, vzdělávání, na které klade důraz waldorfská pedagogika. Rámcový vzdělávací program pro kombinované lyceum vznikl totiž primárně na popud waldorfských škol, ale je napsaný tak, že se dá aplikovat i mimo waldorfský kontext. Třetina existujících kombinovaných lyceí není waldorfská. 

Jak se liší všestranné vzdělávání od všeobecného, co tím přesně míníte?
Cílem vzdělávání v období střední školy má být všestranný rozvoj, kterého se podle nás dosahuje zapojením složky poznávací, praktické i umělecké. Gymnaziální všeobecné vzdělávání je z tohoto pohledu příliš úzké a příliš akademické. A vzdělávání na středních odborných školách zase příliš zaměřené na odbornost. Naším cílem je všestranně rozvinutý mladý člověk, připravený na nároky rychle se proměňujícího světa. Člověk, který vedle znalostního základu umí i samostatně myslet, tvořit a spolupracovat. K tomu je potřeba, aby na střední škole prošel nejen poznáváním, ale i různými praktickými a tvůrčími činnostmi. Tohle považuji za princip lycea, a taky odpověď na potřeby 21. století –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ poskytovat všestranné vzdělávání.

Loni se státní správa odhodlala k zajímavé iniciativě – rozšířit konstelaci současných lyceí o takzvané všeobecné lyceum, a možná tím ukázat nový směr pro odborné vzdělávání jako celek. Cílem bylo nabídnout školu, která by odpovídala rostoucí poptávce rodičů i žáků po všeobecném vzdělávání a také trendu odložení specializace na pozdější dobu. Měla se i více zaměřit na osobnostní rozvoj. Vás přizvali, abyste se na modelování takové školy podílel. Proč se vám výsledek nelíbí?
Nejdřív vše vypadalo dobře. Tvůrčí skupina, jejíž jsem byl součástí, se asi tři měsíce scházela a pracovala na konkretizaci těchto výchozích tezí. Pak však schůzky týmu přestaly a po třech měsících z Národního pedagogického institutu ČR, který má projekt v gesci, vypadl návrh vzdělávacího programu, který zadání a původnímu záměru vůbec neodpovídá. Ba mu v některých ohledech přímo odporuje. A já si říkám, jestli na NPI ČR někdo nevyměnil složku. Jestli program „lyceum“ neleží někde v šuplíku. Třeba ještě někdo přijde a řekne: „Pardon, my jsme to spletli, tohle není program pro lycea, ale pro střední odborné školy.“ 

Co konkrétně vás na návrhu zarazilo?
Slibuje několik věcí, které splnit nemůže, dokonce je přímo znemožňuje. Největší vlastní gól je, že ač slibuje zvýšení podílu všeobecného vzdělání, má téměř dvojnásobný podíl odborného vzdělávání oproti stávajícím lyceím. Oproti jakýmkoli lyceím, i těm odborně zaměřeným. S jediným rozdílem, že v tom novém návrhu se tomu říká ne odborné, ale oborové vzdělávání. 

Dnes mají lycea podíl odborné výuky vyčíslený podle zaměření jako šestnáct či osmnáct odborných hodin. To jsou počty hodin za týden s ohledem na celou dobu studia. Když to je šestnáct, rozpočítáno pravidelně to znamená čtyři hodiny týdně po dobu čtyř let.

A u nového lycea je to jak?
To má navržených celých třicet oborových (odborných, pozn. red.) hodin, tedy téměř dvojnásobek. A když jsem se díval na programy středních odborných škol, ty mají počet odborných hodin stejný, nebo dokonce někdy i nižší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ třeba dvacet tři, dvacet čtyři hodin –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ než je v tom takzvaně všeobecném lyceu. Proto říkám, jestli si někdo nepopletl desky.

Druhá věc, která se slibovala, bylo posunutí volby oborové orientace do vyšších ročníků. To ale při požadovaném počtu oborových hodin vůbec není možné. Rozhodně ne u menších škol. Když máte podmínku třiceti hodin oborového zaměření a chcete dát žákům vybrat alespoň ze dvou možností,⁠ což je ta pozdější profilace, musíte ročník rozdělit na dvě poloviny, to je tedy šedesát hodin. To menší škola nemůže vůbec finančně utáhnout. 

Současný systém financování základních a středních škol je dost štědrý a velmi podporuje dělení tříd. Vy ale říkáte, že to nepůjde?
Při současném PHmaxu (maximální počet hodin financovaných státem, pozn. red.) pro obor lyceum a s tím, že je třeba dělit hodiny cizích jazyků a tělocvik, je volba oborové orientace za navržených podmínek možná jen při počtu žáků od 24 a výše ve třídě, a to ještě jen, pokud se nebudou dělit žádné další hodiny. Ve třídě o dvaceti čtyřech až dvaceti sedmi žácích zbývají jen tři dělitelné hodiny týdně u všeobecného disponibilního vzdělávání. 

To je pro nás nemožné, potřebujeme dělit třídu i na různé umělecké a praktické aktivity – výtvarka, práce v dílnách a podobně. Dělení všech disponibilních hodin (pro volbu žáka alespoň ze dvou možností, pozn. red.) je možné zavést pouze při počtu žáků větším než dvacet sedm ve třídě, a i pak zbyde jen hodina a půl týdně na dělení ostatních předmětů. 

Vysoký počet oborových hodin zkrátka znemožňuje, nebo velmi problematizuje, to, co RVP Lyceum proklamuje, cituji: „V oblasti všeobecně vzdělávací si žák volí zpravidla 2 (případně více) všeobecně vzdělávací předměty pro hluboké studium s uvedenou časovou dotací. Dále si volí oborovou orientaci dle nabídky školy.“ A dále: „Pro úspěšnou realizaci vzdělávání je nutné vytvářet podmínky pro osvojení požadovaných kompetencí formou různých organizačních forem výuky ve škole i mimo školu. Vzhledem k tomu lze žáky dělit na skupiny.“

V médiích se psalo, že program umožní širokou volbu předmětů podle zájmu žáka. To je ale, jak vidíte, nesmysl. Vidím velký rozpor mezi tím, co se mediálně slibuje, a co v tom návrhu reálně je. Na veřejnosti se diskutuje o nějakém hypotetickém modelu, nikoli o tom, který státní správa reálně vymyslela.

Slyšela jsem argumentaci, že oborové zaměření nemusí být nutně odborné, že sem spadá i širší základ, jako třeba výuka práva, ekonomie nebo i přírodních věd… Vím o jedné škole, která se přihlásila do pokusného ověřování, a chce jít tímto směrem. V rámci ekonomického lycea chce po dvou letech udělat jednu třídu odbornější a druhou všeobecnější – pro ty, kteří chtějí pokračovat na vysokou školu.
Pozdější volba oborové orientace je možná pouze v případě velkých škol, které mají několik tříd v ročníku. Ale to mohou dělat už dnes, k tomu nepotřebují RVP Lyceum. U škol pouze s jednou třídou v ročníku podmínka volitelnosti oboru až v průběhu studia splněna být nemůže. Směřuje to tedy opět k jednooborovým lyceím, kde si žák volí obor už při nástupu, tedy v patnácti letech.

Odůvodnil někdo nějak ten vysoký počet oborových hodin?
O tom nevím. Mohlo se stát, že to supervizorům nebo oponentům – pokud někoho takového státní správa má a využívá – na první pohled nebylo jasné. Vzdělávací program je rozdělený na povinný všeobecný základ a takzvané disponibilní hodiny. U těchto „disponibilních“ hodin je ale určeno, že šedesát procent z nich musí být oborově zaměřených a čtyřicet procent musí být zaměřeno na všeobecné vzdělávání. Jsou tedy vázané, nikoli disponibilní. 

Možná to vypadá na první pohled dobře, problém se ukáže teprve při srovnání konceptu se stávajícími rámcovými vzdělávacími programy. Místo aby se lyceum stávalo všeobecným, stává se daleko více odborným. Například stávající RVP Kombinované lyceum umožňuje až sto dvanáct všeobecně vzdělávacích hodin v součtu za čtyři roky studia, kdežto nový RVP Lyceum pouze devadesát osm všeobecně vzdělávacích hodin.

Při vyhlašování tohoto modelu na tiskové konferenci předseda vlády Fiala zmínil jako velkou inovaci, že škola bude klást důraz na osobnostní rozvoj. Bylo to něco, co si silně přál i náměstek ministra školství Jiří Nantl, který za reformou lyceí stojí. I vy jste tohle směřování podporoval. Jak se tahle myšlenka promítla do kurikula?
I v tomto ohledu jsem z výsledku velmi rozpačitý. V programu je něco jako kariérové poradenství kombinované se seberozvojem, postavené je to na sebepoznávacích reflexích. Očekávané výsledky učení často obsahují slovo „reflektuje“. Šustí to papírem a hrozí nudným výkladem. Jako kdyby to psal nějaký personalista pro dospělé. Pro nás je správná cesta dát prostor tomu, aby se rozvoj osobnosti mohl dít, ne aby se o něm s žáky diskutovalo. A osobnostního rozvoje ve věku dospívání podle mě nejlépe dosáhneme právě všestranně pojatým vzděláváním, které musí zahrnovat poznávací, praktické i umělecké aktivity. 

Je v daném návrhu pro umělecké aktivity prostor? Jak je to s estetickou výchovou?
To je taky zajímavá věc. Umělecká složka jako povinná úplně vypadla, asi aby udělala místo osobnostní výchově. Ve všech stávajících RVP lyceí i středních odborných škol je přitom estetická výchova povinná, například u technického lycea nebo elektrotechnické průmyslovky je to pět hodin týdně, tedy sto šedesát hodin za dobu studia. Jiná věc je, že tyto hodiny velmi často alokují na literární historii neboli je přiřadí k českému jazyku a udělají z toho více méně akademický předmět. Ale nemuseli by. V návrhu nového lycea to je tak, že škola na umělecké výchovy může alokovat disponibilní hodiny, ale také nemusí. Takže předvídám, že spíš nebude.

Proč je podle vás estetická výchova zásadní?
Estetická, nebo raději umělecká, výchova je ověřený způsob, jak v člověku uvolnit a potencovat tvůrčí síly. Že v dnešní době vznikne program, ve kterém je estetická výchova podporující tvořivost méně důležitá než na stávajících průmyslovkách, mi přijde až neuvěřitelné. Rychlý rozvoj technologií a nástup umělé inteligence přináší konec světa, jak ho známe. Stalo se již zcela zřejmým, že převažující zaměření vzdělávání na znalosti nestačí. Že musíme rozvíjet lidské kvality. A které to jsou? Především tvořivost. Schopnost přijít s nápadem, vytvořit, vymyslet něco nového, co tu ještě nebylo. Když lidé nebudou umět tvořit a budou jen naplňovat a opakovat to, co se naučili, pak budou zbyteční a nahradí je stroje. Neboli jestli něco v člověku potřebujeme opravdu podpořit, je to kreativita. Ta je v současném vzdělávání obrovsky důležitá.

To s vámi budou asi všichni souhlasit, ale existují různé představy, jak rozvíjet kreativitu. Proč waldorfská škola tak bazíruje na uměleckých aktivitách i rukodělné práci, a to i v rámci střední školy, jaké to má teoretické vysvětlení?
Aby člověk v sobě uměl uvolnit tvůrčí impuls, musí k tomu být vedený, musí procházet procesem tvorby. To v něm posiluje odhodlání něco udělat a důvěru ve vlastní síly. Takové vzdělání redukuje sklon k pasivitě. Když je ve škole žák spíše pasivní, jako pozorovatel a příjemce, kreativní složky nerozvine. Waldorfská škola tedy nepraktikuje práci se dřevem nebo výtvarnou výchovu samoúčelně, z nějakého staromilství, ale s přesným cílem rozvoje kreativity a individuality každého žáka. 

Co má být tedy podle vás cílem nebo cíli středoškolského vzdělávání?
První cíl je znalostní –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ získat určité znalosti a dovednosti. D⁠⁠ruhý cíl je socializační, naučit se spolupracovat a komunikovat s druhými. A třetí, zásadní, cíl, na kterém se zakládá úspěch v životě, je podle mě cílem individualizačním. Škola mě má vést k tomu, abych získal důvěru, že sám umím něco pochopit, poznat, vymyslet, vytvořit a mohu se vydat svou vlastní cestou.

V českém prostředí je stále dost častý názor, že střední škola má člověku přinést specifickou kvalifikaci. Ale podle mě se má středoškolák ještě rozvíjet, to mu zajistí nakonec nejlepší vyhlídky v nejisté budoucnosti. To, že se má kvalifikovat už na střední škole, je podle mě náhled minulého století. Potřeby blízké budoucnosti jsou jiné. Mladý člověk musí co nejlépe rozvinout své možnosti, aby se uměl chopit budoucích příležitostí. Období střední školy je na to ideální.

Pojďme zpět k reformě. Pokud by se nové RVP Lyceum zavedlo v této podobě, jak by to eventuálně zasáhlo stávající lycea?
Pokud by pod tento program měla stávající lycea přejít, znamenalo by to zrušení principu lycea v českém vzdělávacím systému. Vedlo by to k tomu, že by se z lyceí staly v podstatě opět jednooborové střední odborné školy. A kombinovaná lycea našeho typu by to zlikvidovalo úplně.

Neprošli byste uchem jehly ani kdyby se oborovost nevykládala jako odbornost?
V RVP Lyceum není pojem oborovost nijak formulován. A v běžném smyslu je pojem obor spojen s odborností. I přihláška k pokusnému ověřování RVP Lyceum od školy vyžaduje, aby definovala svůj obor vzdělávání. Pokud by obor neznamenal nutně odbornost, jak by se taková škola se široce pojatou oborovostí nazývala? Když jsme o možnosti vejít se do takto stanoveného rámce uvažovali, jediný možný název oboru, který nás napadl, byl „celostní lyceum“. Je tento název oboru pro ministerstvo stravitelný?

Do pokusného ověřování jste se tedy předpokládám nepřihlásili.
Ne, program kombinovaných lyceí není v tomto rámci realizovatelný. 

Nový koncept lycea, prezentovaného jako všeobecné, měl od samého počátku velké odpůrce v některých segmentech odborných škol. Asociace středních průmyslových škol vydala prohlášení, že je to zbytečná škola. Napadá mě, jestli se ten původní návrh tak nedeformoval právě pod tlakem určitých zájmových skupin, zejména některých konzervativních ředitelů. Jako se to podle vás stalo 90. letech…
Možné to je. Stávající podoba RVP Lyceum vypadá spíše jako nějaký pokus o nabídku možné reformy středních odborných škol. Rozhodně to ale není reforma lyceí.

Sdílel jste s někým své rozpaky z toho, jak to celé dopadlo?
Ano. S některými řediteli kombinovaných lyceí jsme sepsali k celému návrhu připomínky a navrhli i možná řešení –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ alespoň zásadních věcí. A poslali jsme je na ministerstvo a NPI ČR.

A v čem by to řešení spočívalo, jestli to není tajné?
Tou nejpodstatnější navrhovanou změnou je úprava konstruktu takzvaných disponibilních hodin. V současném návrhu jich musí škola z celkových padesáti povinně věnovat třicet oborovému vzdělávání a povinně dvacet všeobecnému vzdělávání. Navrhujeme počty předepsaných oborových hodin snížit na úroveň stávajících lyceí, tedy na čtrnáct, a povinně všeobecně disponibilních hodin na šestnáct. Zbylo by tak dvacet hodin neurčeně disponibilních. Ty by mohly být použity na navýšení buď všeobecné, nebo oborové složky. Škola by si tak mohla vybrat, zda odbornost prohloubí, nebo ne, a jakým směrem. Zda bude chtít být spíše všeobecným (všestranným, pozn. red.) lyceem, nebo odbornou školou. Pokud si všechny disponibilní hodiny přidá k těm odborným, může jich mít až třicet šest, a stát se jasně profilovanou odbornou školou. 

To by celý koncept hodně zpružnilo a umožňovalo by to v jeho rámci realizovat různé vzdělávací modely, které by vznikaly v souladu s místními podmínkami. Tím se program může stát zajímavým jak pro ředitele lyceí, tak pro ředitele středních odborných škol, které tak možná ochotněji, než dnes mohou vyzkoušet nějakou formu transformace, nejprve třeba části svých tříd. Může být zajímavý i pro některá gymnázia a vnést do nich nový impulz. Pevně doufám, že je ještě čas to promyslet tak, aby to celé dávalo smysl.