Co a kde jsou hranice etiky akademického pracovníka při jeho „pohybu“ ve veřejném prostoru? (na příkladu docenta Havlíčka, z pera docenta Valenty)

Začnu ale uvnitř akademické obce a rovnou u sebe. Při výuce psychosociální výchovy a tématu využití divadelních postupů v edukaci se většina témat týká prioritně či finálně lidského chování. Na pozadí učení o znacích v lidském chování jsem pak při nedávné lekci s dálkaři zmínil, kdo nedostane můj hlas v blížícím se 2. kole volby prezidenta Česka (právě se píše leden 2023). Svou ne-volbu jsem vztáhl čistě k vlastní odbornosti. A ta také skutečně rozhoduje prvořadě (čímž nepopírám, že mám ve vztahu k volbám rovněž nějaké emoce ????). Nikdo z dálkařů se na mne evidentně nezlobil, ba dokonce většinu – dle „zvuků“ a mimik – způsob mého sdělení pobavil.

Ano, mluvíváme se studenty ve výuce o chování či o „divadýlkách v životě“ též o veřejném vystupování politiků. Jsou „na ráně“, nabízejí – a předvádějí – se sami. Naše školní rozbory si tedy můžeme ověřovat dnes a denně v médiích či na mítincích. Nevíme fakticky úplně, jací jsou „ve skutečnosti“, ale vidíme, jaké znaky ve svém chování nám nabízejí k interpretaci. A oni s interpretacemi musejí počítat. A někteří počítají, zhusta ale také „kalkulují“. Byť evidentně ne všichni, neboť někteří se skutečně chmurně zábavně odkopávají, a dokonce o tom zřejmě vůbec nevědí …

Představte si to třeba tak, jako by reálná diskuse politiků byla „rukou“ režiséra pečlivě aranžovaným divadlem, v němž herci ukazují různé postavy a jejich charaktery. Na podiu diskuse se sice odehrává „mimodivadelní teatralita – životní sebescénování“ politiků, ale my můžeme pozorované chování interpretovat, jakoby šlo o chování pečlivě režírovaných postav, skrze které nám chce dramaturg či režisér sdělit nejen kupř. „témata této doby“, ale rozhodně a možná především témata té či oné postavy (zlý; pravdivý; empatický; psychopatický; hloupý; pokorný; rozvratnický atd.).[1] Avšak teď zase zpět:

Takže např., pokud se někdo z politiků chová jako „pitomec“ (v tomto případě to berte jako terminus technicus, nikoliv nadávku), pak jsou hlavně dvě možnosti: buď to „pitomec“ je nebo má nějaký dobrý důvod se za něj vydávat (jeden mne napadá, ale nechci ho opakovat). Na politicích, a to z kteréhokoliv politického uskupení(!), se prostě dá leccos naučit (viz výše zmíněné nauky).

Co když se ale dostane do veřejné funkce akademik? A zůstává přitom i nadále členem nějaké příslušné akademické obce? Vysoké školy mají své etické kodexy a jejich „úloha“ v současnu, zdá se, v praxi nabývá na významu. Jsou poměrně obecné, leč lze z nich pochopit, že požadavky kladené na chování členů akademické obce ve škole se týkají „… morálního jednání … na pracovišti i mimo ně …“ (viz např. kodex Vysoké školy finanční a správní, s. 2). A v kodexu Univerzity Karlovy, pak rovněž vidíme nároky, které snadno „přetečou“ i mimo škamny: „… ctí mravní principy a zásady, dodržuje tento kodex a základní pravidla slušného chování a zachovává ustanovení složených akademických slibů. V těchto mezích uplatňuje svá akademická práva a využívá akademické svobody./ Ctí svobodu slova a kritického myšlení, samostatného bádání, svobodnou výměnu názorů a informací. Kritiku a alternativní názor uplatňuje korektně./ Nepřipouští účelová zkreslování ani ovlivňování své osoby vnějšími zájmy./ Při hodnocení postupuje věcně, používá standardní kritéria, argumentativní postupy a za hodnotící závěry ručí svou odbornou ctí.“ (Etický kodex UK – výběr)

Tak jo. Zastavme se u Doc. Ing. Karla Havlíčka, Ph.D., MBA. Akademik každým coulem.[2] A politik též. Na serveru „demagog“ je z celkového množství jeho 78 prověřených výroků uváděno 15,4 % jako nepravdy nebo výroky zavádějící. Řekněme, že na politika „to jde“. Ovšem kupř. oblíbená Havlíčkova mantra typu „vláda neudělala/nedělá [atd.] nic“ je už zase skutečně více než sporná. Chápu, že ve veřejném prostoru si nakonec dovolí různé polo- či ne- pravdy kdekdo, leckdy může být i obtížné se ve zkratkách vyjádřit zcela přesně či úplně. Nicméně u akademického pracovníka po několika slibech, jak bude nakládat s „daty“, informacemi atd., může být Havlíčkovo chování považováno za problematické. Dobře, to je jedna věc. Další je ovšem ta, že doc. Havlíček zcela evidentně směřuje ve svých veřejných scénických eskapádách rovněž k polarizaci společnosti a vyvolávání nepřátelských emocí. A šíří infekci negativismu. Možná máte v ne(!)veřejném prostoru nějakého známého, který při setkání s vámi jen valí, kde všude jsou problémy a kdo je „dělá“. Po takovém hovoru, aby se našinec šel osprchovat… Havlíčkovo veřejné vystupování nese místy indikace až na hranici vzteklé hysterie, jeho kulometnost (temporytmus, akcenty, místy i mimika) vykazuje i dílčí znaky blízké agresivity. Tipuju na záměrně řízenou iradiaci vzruchů směrem k těm, kteří volí „úzkostmi“. A tím pádem je tu i manipulativnost … no úžasné! Jakože „politika je prostě taková“? Hm … A co na to „etika“ – podle webu – stále aktivního akademika?

A abych nezapomněl – máme tu ještě vrcholné číslo, klíčový kontext: Veřejná služba akademika – račte prominout – chlapíkovi s vnějšími projevy postavy typu „egomaniakální děcko“ (atd. atd.). Ten se sice pokouší měnit parametry chování (masky …), ale nakonec se vždycky spolehlivě vrátí do původní fazóny. Přitom pilně pracuje na lžích, dezinformacích, trapnostech a na devastaci komunikační kultury veřejného prostoru (další důsledky nechám stranou).[3]

Ať dělám co dělám, vnucuje se mi dojem, že doc. Havlíček – záměrně – mrhá sám sebou.

A pak je tu ještě jedna věc. Etické kodexy vysokých školy by zřejmě měly (doba už je taková a etika na vejškách je teď poměrně živé téma), více reflektovat chování členů svých akademických obcí (i) ve veřejném prostoru.

————————————

[1] Mimochodem, jde o standardní metodologický přístup k analýze chování a „mikrointerakcí“ zvaný různě, např. „dramaturgická analýza“.

[2] Pro pořádek: Typ jeho úvazku na jedné z VŠ mi není znám (nepídil jsem), ale vidím kol. Havlíčka standardně vypisovaného jako vyučujícího i v současných semestrech.

[3] K tomu si dovolím upozornit, že nejsem žádná akademická skleníková květina. Žil jsem a stále žiju v pestré společnosti různých lidí, a pokud říkám, že část politiků tu cíleně devastuje vztahy mezi lidmi, mám k tomu žité příběhy …